εὑρετέος
εὑρετέος
εὑρετέος, α, ον
verb. adj. of εὑρίσκω,
to be discovered, found out, Thuc.
{
"content": "εὑρετέος\n εὑρετέος, α, ον\n verb. adj. of εὑρίσκω,\n to be discovered, found out, Thuc.",
"key": "eu(rete/os"
}