prō-cĭĕo
prō-cĭĕo, no perf., cĭtum, 2, v. a., to call forth, demand (post-class.): matrem procitum plurimi venerunt, Liv. Andron. ap. Paul. ex Fest. p. 225 Müll. (a transl. of the Homeric τόσσοι μητέρʼ ἐμὴν μνῶνται, Od. 1, 248).— Procitum testamentum dicebatur velut procatum, provocatum, id est irritum ac ruptum, Paul. ex Fest. p. 225 Müll.
No short def.
Headword (normalized):
prō-cĭĕo
Headword (normalized/stripped):
pro-cieo
Intro Text:
prō-cĭĕo, no perf., cĭtum, 2, v. a., to call forth, demand (post-class.): matrem procitum plurimi venerunt, Liv. Andron. ap. Paul. ex Fest. p. 225 Müll. (a transl. of the Homeric τόσσοι μητέρʼ ἐμὴν μνῶνται, Od. 1, 248).— Procitum testamentum dicebatur velut procatum, provocatum, id est irritum ac ruptum, Paul. ex Fest. p. 225 Müll.
URN:
urn:cite2:scaife-viewer:dictionary-entries.atlas_v1:lat.ls.perseus-eng2-n38459
No citations.
{
"content": "prō-cĭĕo, no perf., cĭtum, 2, v. a., to call forth, demand (post-class.): matrem procitum plurimi venerunt, Liv. Andron. ap. Paul. ex Fest. p. 225 Müll. (a transl. of the Homeric τόσσοι μητέρʼ ἐμὴν μνῶνται, Od. 1, 248).— Procitum testamentum dicebatur velut procatum, provocatum, id est irritum ac ruptum, Paul. ex Fest. p. 225 Müll.\n",
"key": "procieo",
"type": "main"
}