ἠώς
ἠώς, ἡ, gen. ἠοῦς: dat. ἠοῖ: acc. ( ἠόα A.D. Pron. 88.5) ἠῶ, also ἠοῦν Hedyl. ap. Ath. 11.473a, AP 7.472 ( Leon.); Ep. loc. ἠῶθι: never used (exc. by Gramm.) in the un contr. forms, unless Ἀόος be read in Pi. N. 6.52:— Att. ἕως, gen. and acc. ἕω: Dor. ἀώς, ἀβώρ (qq. v.): Aeol. αὔως Sapph. 18, gen. αὔως Epigr.Gr. 992 ( Balbilla), acc. αὔων Sapph. Oxy. 1787 Fr. 1 + 2.18: Boeot. ἄας· ἐς αὔριον, Hsch.:—