τηλικόσδε
τηλικόσδε, ήδε, όνδε, and τηλῐκοῦτος, αύτη, οῦτον (also τηλικοῦτος as fem., S. OC 751, El. 614; and -οῦτο in neut., Alex. 244), strengthd. forms of τηλίκος (as ὅδε, οὗτος of ὁ, τημοῦτος of τῆμος, v. οὗτος A); the latter being more common in Prose: