HOMILIA VII. De eo, quod scriptum est; >Exsurgens autem Maria cum festinatione venit in montana<, usque ad eum locum, ubi ait: >erit consummatio eorum, quae dicta sunt<. Ἐπειδὴ παρὰ προσδοκίαν συνειλήφει, εἰς πάντα δὲ οὖσα ἐπιεικὴς ἡ παρθένος οὐ μόνον ἀπῆλθεν πρὸς τὴν Ἐλισάβετ, μὴ τυφωθεῖσα ἐκ 1 f. Matth. 1, 18 4 Gen. 27, 39, vgl. Ps. 132 (133), 3 7 Ps. 109 (110), 3. Dazu vgl. F. Field, Origenis hexaplorum, quae supersunt (Oxford 1871—75) II, 266: μηρὲμ μεσσαὰρ λακτὰλ ἰελεδεχέθ (ἰελεθεθέχ). 11 ff. Luk. 1, 36. 38 19—21 Luk. 1, 39—45; zur ganzen Hom.vgl. Th. Zahn, D. Predigten d. Orig. üb. d. Ev. d. Lukas [Neue kirchl. Zeitschr. 22 (1911) 258—267] 22 ff vgl. Ambros. in Lucam II 22 (S. 53, 4 ff. Schenkl) 18 Incipit VII. de eo . . . AC 19 autem > AB Maria > CDE 20 ait + et A 21 quae + et C dicta] scripta A, edita E 44, 11—15 γραφέτω Χ 44, 13 ἰδού — 17 πιστ. aU (Lemma zerstört; d. nächste Schol. [Anfang v. Hom. 7] ist Orig.: τοῦ αὐτοῦ) 44, 15 καὶ — 17 C 44, 22—45, 4 dCSXξ1 (in X folgt 45, 5—16) 11—13 πεισθεῖσα > aU 13 <ἀσπασμοῦ> > Χ ἰδού, φησίν] εἰποῦσα δὲ ἡ παναγία παρθένος· ἰδού a ἰδού — 14 κυρίου] δούλη εἰμὶ κυρίου U 14 κυρίου + κτἑξ a 14 ὡσεὶ ἔλεγεν > U] τοῦτο ἐδήλωσε a εἰμί + φησί a 15 ποιείτω — 17 πίστεως > Χ 15 καὶ — 17 πίστ.] δεξάμενος δὲ ὁ ἄγγελος τῆς παναγίας παρθένου τὴν ὁμολογίαν τῆς πίστεως, ἀπῆλθεν ἀπ᾿ αὐτῆς a, ὁ δὲ δεξάσυνειλ. > Χ Ἐπειδὴ + καὶ αὐτὴ d Ἐπειδὴ] ἢ διὰ τὸ συγχαρῆναι τῇ Ἐλισάβετ· ἐπειδὴ S εἰς — p. 45, 1 ἀγγέλου > dSX τῶν λόγων τοῦ ἀγγέλου, ἀλλὰ καὶ προλαμβάνει ἐν τῷ ἀσπασμῶ̣ τὴν Ἐλισάβετ, τὸ σέβας αὐτῇ ὡς παλαιοτέρᾳ καὶ τάξιν ἐπεχούσῃ μητρὸς ἀπονέμουσα. Οὐ γὰρ ἡ Ἐλισάβετ πρώτη, ἀλλ' ἡ Μαρία τὴν Ἐλισάβετ<. Meliores ad deteriores veniunt, ut eis ex adventu suo aliquid tribuant emolumenti. Sic et Salvator venit ad Joannem, ut sanctificaret baptisma illius ; et Maria statim ut audivit angelum nuntiantem, quod conceperit Salvatorem et quod cognata illius Elisabeth haberet in utero, >consurgens cum festinatione venit in montana, et ingressa est domum Elisabeth<. Jesus enim, in utero illius erat, festinabat adhuc in ventre matris Joannem positum sanctificare. Denique antequam veniret Maria et salutaret Elisabeth, non >exsultavit infans in utero<; sed statim Maria locuta est verbum, quod Filius Dei in ventre matris suggesserat, >exsultavit infans in gaudio<, et tunc primum praecursorem suum prophetam fecit Jesus. Οἱ κρείττονες πρὸς τοὺς ἐλάττονας ἔρχονται, ἵνα αὐτοὺς εὐεργετήσωσιν. Οὕτω καὶ ὁ σωτὴρ ἦλθεν πρὸς τὸν Ἰωάννην, ἵνα τὸ βάπτισμα αὐτοῦ ἁγιάσῃ· οὕτως ἡ Μαριὰμ ἀκούσασα τοῦ ἀγγέλου τέξεσθαι τὸν σωτῆρα καὶ μεμαθηκυῖα, ὅτι ἡ συγγενὴς αὐτῆς συνέλαβεν Ἐλισάβετ, ἦλθεν πρὸς αὐτήν. Ὁ γὰρ ἐν αὐτῇ ’ Ιησοῦς ἤδη ἤμελλεν εὐεργετεῖν τὸν ἤδη ἐν τῇ Ἐλισάβετ Ἰωάννην. Καὶ τοῦτο δῆλον ἐκ τοῦ μὴ σκιρτᾶν μὲν τὸν Ἰωάννην, πρὶν ἔλθῃ Μαριὰμ καὶ τὴν Ἐλισάβετ ἀσπάσηται, ἅμα δέ τῷ λόγῳ τοῦ ἀσπασμοῦ Μαρίας, ὅν ὑπέλαβεν ὁ λόγος τοῦ θεοῦ ὁ Χριστός, ἤκουσεν ὁ πρόδρομος τῇ ἐνεργείᾳ τοῦ ἁγίου πνεύματος κινούμενος τὸν ἀσπασμὸν τῆς 5 deterioia B ciperet ABE tum > B 20 > B 7 Sic] Sed C 10 enimjvero De ~ Maria venir. B matris ventre C 9 baptismum ABE 11 conmatris 18 ventrem E 19 posiutero] 22 gaudio B sed — 25 gaudio 27 prophetam > B 45, 5 — 16 Ἰωάννην X (anschl. an 44, 22 — 45, 4, aber eigenes Schol.) 1 45, 5—9 dy. τι + 4 Ἔδει — 8 ὀρεινήν + 12 ὅτε — 18 αὐτῆ + 45, 1446 τοῦ αὐτοῦ) 45, 25 ἤκ. — 46, 4 dC 45, 19 — 24 + 46, 1 καὶ — 2 1 47, 15 ’Yn. — 21 Χριοτόν + 45, 25 ἤκ. — 46, 4 S 1 ἀλλὰ κοὶ] κοὶ d, ὅθεν S, > Χ 2 καὶ — μητρὸς > S 3 — 4 Ἐλισάβετ nur C, > dSX 5 Οἱ > Χ (Blatt Οἱ] Πρὸς τὴν συγγενίδα· οἱ U κρείττ. + δὲ Χ 9 ἁγιάσῃ] ἀκούση (?) · + ἦλθον εἰς τὸν κόσμον, ἵνα σώσω τὸν < (Joh. 12, 47) U 15 ἔμελλεν alle Hss τῇ U] > Χ 20 μὲν — 21 Ἰωάνν. U] αὐτόν Χ 21 ἔλθῃ — ἀσπασ.] ἐλθεῖν Μορίαν καὶ πρὶν ἀσπάσασθαι τὴν Ἐλισάβετ U 23 τοῦ ἀσπασμοῦ corr. ξ1] τῷ ἀσπασμῷ Χ 24 ὑπέλ.] ὑπέβαλεν C 25 ἤκουσεν — 46, 1 κοὶ dCS > UX 25 ἤκ. — πρόδρ. dC] ὅθεν S 27 κινούμενος + ἤκουσεν S τῆς CS > Oportebat quoque Mariam Dei prole dignissimam post alloquium angeli ad montana conscendere et in sublimioribus commorari. Unde scriptum est: >Consurgens Maria in diebus illis, venit in montana<. Debuerat etiam, esset sollicitudine non pigra, properare sollicite et Spiritu sancto plena ad sublimiora perduci et virtute Dei protegi, a qua jam fuerat obumbrata. Venit ergo >in civitatem Juda et in domum Zachariae, et salutavit Elisabeth. Et factum est, cum audisset salutationem Mariae Elisabeth, exultavit infans in utero ejus, et repleta est Spiritu sancto<. Μαρίας καὶ >ἐσκίρτησεν ἐν τὸ βρέφος ἐν τῇ κοιλίᾳ< οἱονεὶ ἤτξατο ἔκτοτε προφήτην αὐτὸν ποιεῖν ὁ Ἰησοῦς. Ἔδει δὲ τὴν μακαρίαν ταύτην Μαρίαν μετὰ τὴν τοῦ Γαβριὴλ πρὸς αὐτὴν ἐπιδημίαν καὶ τὸν εὐαγγελισμὸν ἀναβαίνουσαν ἀναβῆναι ἐπὶ τὴν ὀρεινήν< — δὲ ἐκάλεσεν ὁ εὐαγγελιστὴς τοὺς περὶ τὴν Ἱερουσαλὴμ τόπους τῆς Γαλιλαιάς ἐπὶ πεδίῳ κειμένης, ἐν ᾗπερ ἡ Ναζαρὲτ ἵδρυται — , ἅτε δὲ τῇ σπουδῇ μὴ ὀκνηρὰν σπουδαίως πορευθῆναι· μετὰ σπουδῆς δὲ ἐπορεύετο ἀγομένη ὑπὸ τοῦ ἁγίου πνεύματος τοῦ ἐπελθόντος αὐτῇ καὶ ὑπὸ τῆς δυνάμεως τοῦ ὑψίστου τῆς ἐπισκιασάσης αὐτῇ. >Πόλιν< δὲ >Ἰούδα< 15ff. gr. vgl. Luk. 1, 35 1 quoque > A Maria B Mariam + cum De 2 dignissima 3 angeli ABE] Dei De > C 4 et > AB 5 Unde + et De ad e 8 sollicitudine] sollicita De 9 sollicite] sollicitudine De 10 plena > B sublim.] summa C 12 iam > e 13 et + intravit A > C audiret B > 15 Et > Et — 16 Elisabeth 18 est > 52, 7—11 + 46, 1 καὶ — 4 Ἰησ. + 52, 13—53, 15 λ 46, 2 8 ἅτε — 14 πορευθ. Χξ1 46, 4 Ἔδει — 8 + 12—18 ἀυτῇ eV 46, 447 46, μετἁ — 18 αὐτῇ + 47, 9—19 αὐτῆς Χξ1 1 ἐσκίρτ. + γὰρ λ] ἐσκίρτα dCS ἐσκίρτησεν — 2 κοιλίᾳ] τό τε ἐν τῇ κοιλίᾳ σκιρτᾶν εἰς ἔμφασιν χαρᾶς κοὶ προφητείας δήλωσιν Χ 1/2 ἐν > 2 τὸ βρέφος > dCS ἐν τῇ κοιλίᾳ > + τῆς μητρὸς dCS καὶ λ] οἱονεὶ γὰρ dCSX 3 ~ αὐτ. ἐκτ. προφ. UY, ~ ἐκτ. προφ. ἤρξ. S, ~ ἔκτ. αὐτ. ἤρξ. προφ. dC, ~ ἔκτοτε ἤρξ. L 3/4 αὐτὸν Ποιεῖν] ποιεῖν δεικνύειν λ) τὸν > L) Ἰωάννην λ 4 κύριος λ δὲ > eUVY 5 ταύτην eUVY > Χ Μαριὰμ τὴν — 7 καὶ > XY 6 πρὸς αὐτὴν > e 7 τὸν + τοιοῦτον X καὶ εὐαγγ. > e ἀναβαίνουσαν > Y 8 ἀναβῆναι eUVY] 1 ἅτε— 14 Πορευθῆναι > eUYY 14/15 ἐπορεύθη ξ1 15 ἁγίου] ἐν αὐτῇ 16 τοῦ — αὐτῇ > Y τοῦ ἐπελθ. > Y] ὁ ὑπὸ > e 18 αὐτῇ] αὐτὴν <ἐκάλεσε> τὴν Ἱερουσαλήμ, ἐν ὁ Ζαχαρίας κατῴκει διὰ τὸ πλησιάζειν τῷ ἱερῷ. >Εἰσῆλθεν δὲ εἰς τὸν οἶκον Ζαχαρίου<, τὰ κατὰ τὴν Ἐλισάβετ μαθεῖν ἐπειγομένη τὴν <τῶν> πρὸς αὐτὴν εὐαγγελίων βεβαιωθῆναι πίστωσιν. Τί δὲ τό· >ἠσπάσατο τὴν Ἐλισάβετ< Ἰστέον, ὅτι οὐ φιλήματι, ἀλλὰ φωνῇ· δῆλον, ὅτι τῇ συνήθει τοῖς φίλοις προσεφθέγξατο τὴν εἰρήνην ἐπιφωνήσασα τῇ συγγενίδι, ὅπερ ἔθος Ἑβραίοις ἀνέκαθεν, ἢ χαριέστερόν τινα λόγον ἐπιφθεγξαμένη, ὡς εἰώθει τῇ τῶν συνήθων φίλων θέᾳ χαριέντως ἐπιλέγεσθαι. Non est itaque dubium, quin quae tunc >repleta est Spiritu propter filium sit >repletarepleta est Spiritu sancto<. Poteris hoc credere, si simile quid etiam de Salvatore cognoveris. Invenitur beata Maria, sicut in aliquantis exemplaribus repperimus, Οὐκοῦν ἐν τῷ ἀσπασμῷ >ἐπλήσθη< διὰ τὸν υἱὸν >πνεύματος ἁγίου ἡ Ἐλισάβετ<· οὐ γὰρ ἡ μήτηρ ἐπλήσθη πνεύματος ἁγίου<πρῶτον, ἀλλὰπρονγουμένως πλησθέντος Ἰωάννου δευτέρως ἡ μήτηρ, ἅτε ἔχουσα τὸν πλησθέντα >πνεύματος ἁγίου<. Ὑπῆρξε δἐ τοῦτο Ἰωάννῃ, ὅπερ οὐδενὶ τῶν προφητῶν, διὰ τὸ πλησιάζειν αὐτὸν τῇ Χριστοῦ παρουσίᾳ καὶ προτρέχειν αὐτῆς· οὐ γὰρ πρότερον τοῦ> ἁγίου πνεύματος ἐπλήσθη<, πρὶν ἐπιστῆναι τὴν κυοφοροῦσαν τὸν Χριστόν. 19 — 48, 3 lat. ist wohl Zusatz des Ηιερον.; vgl. dazuTh. Zahn, D. Evang. d. Lukas ausgelegt (Komm. z. NTIII) 1913, Exkurs III (745—751) 9 ~ dubium itaque B 14/15 ~ sanct. Spir. ADmn 15 recep.] accepisset n 18 si > E 47, 15 Ὑπ. —48, 19UV 47, 15—21 Χριστόν + 45, 25 ἤκ. — 46, 4 S –48, 19 + 50. –9 + 51, 22—52, 3 + 53, 10—15 a 47, 15—48, 19 —52, 3 + 50, 20 τί—51, 51, 2 με + 52, 4—6 + 50, 3 καλῶς — 7 καρποί λL 47, 19 οὐ—48, 48, 19 + 50, 3 καλῶς—7 καρποί + 51, 22—52, 3 + 50, 51 + 52, 4—53, 15 dC 1 x > > U 3 > Kr. > U ὡς] ὃς Kr. ? 7/8 τῇ . τὴν . . . θέαν U 15 Υπῆρξε — 17 προφητῶν] ὅπερ (+ γὰρ ml) οὐδενὶ οὐδεὶς λ) τῶν προφητῶν ὑπῆρξε ἐξεγένετο S), τοῦτο ὑπῆρξεν τῷ L) Ἰωάννῃ Ἰωάννης λ) λ, ὅπερ δὲ οὐδενὶ τῶν προφ. ὑπῆρξε ὑπῆρχεν α, ἐξεγένετο S), τοῦτο εἰς Ἰωάννην γέγονεν ὑπῆρξεν S) aS 17 πλησιάζειν — 18 καὶ > Χ 18 αὐτὸν kmUVA τῇ + τοῦ S τὴν . . . παρουσίαν U 19 αὐτῆς] αὐτὸν τῆς Χριστοῦ Χριστοῦ Χ οὐ γὰρ] διὸ οὐδὲ aS 20 τοῦ > dC ~ ἁγςίου d ἐπλήσθη τοῦ πν. λ ἐνεπλήσθη dC 20 πρὶν — 21 Χριστὸν] ἕως οὗ (> S) επέστη αὐτῷ ἡ κυοφοροῦσα κυοφορήσασαδ S) τὸν Χριστόν aS 21 κυοφορήσασαν dC τὸν > prophetare. Non enim ignoramus, quod secundum alios codices et haec verba Elisabeth vaticinetur. Spiritu itaque sancto tunc repleta est Maria, quando coepit in utero habere Salvatorem. Statim enim ut Spiritum sanctum accepit Dominici corporis conditorem, et Filius Dei esse coepit in utero, etiam ipsa completa est Spiritu sancto. |Πρῶτον δὲ τὸ βρέφος ἐπλήροῦτο πνεύματος καὶ ἐσκίρτα καὶ οὕτως τῇ μητρὶ μετεδίδου, καὶ ἀνεβόα προφητικὰ ἡ Ἐλισόβετ διὰ τὸ κυοφορούμενον ἐν αὑτὴ βρέφος — ἡ ὄντως γὰρ τεκνογονία καὶ ταύτην ἐποίει τιμίαν, ὥσπερ ἡ θεία τεκνογονία τὴν Μαρέαν καὶ τὸ σύμπαν δι' ἐκείνην γυναικῶν γένος, ὡς λέγει καθ’ ὅλου περὶ γυναικῶν ὁ Παῦλος, ὅτι >σωθήσεται ἡ διὰ τῆς τεκνογονίας< τοῦτ’ γυνὴ τὸν Χριστὸν ἐπεκνογόνησεν — καὶ ἔλεγε τῇ παρθένῳ· εὐλογημένη σὺ ἐν · οὐδεμία γὰρ τῆς τοιαύτης χάριτος κοινωνὸς οὔτε γέγονεν οὔτε γενέσθαι δύναται. Ἒν γὰρ τὸ θεῖον κύημα, εἷς ὁ θεῖος τοκετός, καὶ μία ἡ γεννήσασα τὸν θεάνθρωπον. Τί μοι τοίνυν πρώτη προσαγορεύεις ; Μὴ γὰρ ἐγώ εἰμι ἡ τὸν σωτῆρα τίκτουσα; Ἐμὲ ἐχρῆν ἐλθεῖν πρὸς σέ· σὺ γὰρ ὑπὲρ πάσας τὰς γυναῖκας εὐλογημένη· σὺ μήτηρ τοῦ κυρίου μου, σὺ ἐμὴ κυρία ἡ τῆς κατάρας τὴν λύσιν βαστάζουσα.| 11 f . 1 Tim. 2, 15 4 Et Spiritu C ~ sancto itaqvie BE 6 ~ habere in utero ACE 7 Spiritu sanoto D 9 ~ cepit esse B 48, 1—19 ΧΖξ1 48, 1 – 19 + 50, 1—9 + 51, 22—52, 3 + 50, 20 51 + 52, 4—53, 15 1 — 5] Ὅτι τότε ἐπλήσθη πνεύματος ἁγίου ὁ ἐν γαστρὶ ὢν Ἰωάννης καὶ μετεδίδου τῆς χάριτος τῇ μητρί, καὶ ἐπροφήτευε λοιπὸν ἡ Ἐλισάβετ Ζ 1 Πρῶτον — καὶ1] Πρῶτον οὖν αὐτὸς ἐπληροῦτο πνεύματος χ, Τότε δὲ καὶ ἐπληροῦτο πνεύματος κοὶ λ τότε] τοῦτε U τοῦτοV), Τότε δὲ πλησθεὶς πνεύματος + ἁγίου b) a 2 καὶ ἐσκίρτα καὶ] σκιρτῶν, εἶθ' Χ ἐσκίρτα + καὶ ἀντὶ λόγου τὸ σκίρτημα προελάλλετο S 3 > UV κοὶ — 4 προφ.] Δι' ὅ Διὸ ξ1) καὶ προφητικὰ Χ, τοῦ ἀναβοᾶν προφητικὰ καὶ θαυμαστὰ ῥήματα S 4 προφητικὰ aCUV] προφητικῶς λ ἡ — 5 > S Ἐλισάβετ + ῥήματα διὰ — .5 βρέφος > 6 ἡ ὄντως — 13 ἐτεκνογόνησεν λ ὄντως X 8 Μαριὰμ UV 9 ἐκείνον ( ?) U ἐκείνην V) 10 καθόλου ξ1 13 γυνή + x > Kr. ? 13 καὶ— 19 adkmC SZ λ > UVX κοὶ — παρθένῳ > aZ] ταῦθτα οἱονεὶ πρὸς αὐτὴν λέγει γὰρ τοῦτό φησιν ἡ Ἐλισάβετ πρὸς τὴν παρθένον dC ἔλεγε — παρθένῳ] ἐβόα πρὸς τὴν παρθένον kL 13/14 εὐλογ. — γυν. > S 13 εὐλογουμένη — 16 θεάνθρ. > 14 οὐδεμ. — 19 > Ζ γυναιξὶν + λέγυσα aZ + καὶ εὐλογημένος bZa τι ὁ τῆς κοιλίας σου Za σου > Ζ) + καὶ τὰ ἑξῆς a > a) οὐδ. — 15 δύν. nach 18 aS τοσαύτης m κοινωνὸς + ἄλλη S γενέσθ. δύν.] γενήσεται +πλὴν σοῦ· εὐ λογημένος γὰρ ὁ καρπὸς τ. κ. σ. S Ἕν — S Ἕν — βαστάζ. α 16 τόκος λ τὸν θεάθρ. > kL μοι]με dC τοίνυν > dCS πρώτη προαγορεύεις Μὴ Μὴ — τίκτουσα > dCS 17 Ἐμὲ ἐχρῆν ἐχρῆν πρὸς dlcCLS] ἐχρῆν ἐμὲ πρὸς σὲ παραγενέσθαι mX + εὐλογ. γὰρ σὺ ἐν γυν. καὶ εὐλογ. ὁ καρπὸς καρπὸς τῆς κοιλίας < dC 18 οὺ — 19 βαστ. > dCS ὑπὲρ] >Exsultavit< ergo >infans in utero Elisabeth, et repleta est Spiritu sancto et clamavit voce magna et dixit: Benedicta tu inter mulieres<. Debemus in hoc loco, ne simplices quique decipiantur, ea, quae solent haeretici opponere, confutare. In tantum quippe nescio quis prorupit insaniae, ut assereret negatam fuisse Mariam a Salvatore, eo quod post nativitatem illius juncta fuerit Joseph, et locutus est, quae, quali mente dixerit, ipse noverit, qui locutus est. Si quando igitur haeretici vobis tale quid objecerint, respondete eis et dicite: Certe >Spiritu sancto< plena Elisabeth ait: >benedicta tu inter mulieres<. Si a Spiritu sancto benedicta canitur Maria, quomodo eam Salvator negavit? Porro quod asserunt eam nupsisse post partum, unde approbent, non habent; hi enim filii, qui Joseph dicebantur, non erant orti de Maria, neque est ulla scriptura, quae ista commemoret. Οὐκ ὀκνητέον δὲ εἰπεῖν, ἵνα μὴ ἐπαπατηθῇ τις ὑπὸ τῶν πιθανόθητι χρωμένων καὶ διδασκόντων ψευδῶς, ὅτι ἐτόλμησέ τις εἰπεῖν κατὰ τῆς Μαρίας, ὡς ἄρα ὁ σωτὴρ αὐτὴν ἠρνήσατο, ἐπεί, φησίν, συνήφθη μετὰ τὴν τὴν ἀπότεξιν τοῦ σωτῆρος τῷ Ἰωσήφ. Εἴ ποτε οὖν τοιοῦτοι λόγοι ὑπὸ αἱρετικῶν προαχθῶσιν, οὕτως ἀποκριτέον, ὅτι >πνεύματος ἀγίου πλησθεῖσα ἡ Ἐλισάβετ φησίν· >εὐλογημένη σὺ ἐν γυναιξίν<. Εἰ δὲ εὐλόγηται ὑπὸ τοῦ πνεύματος τοῦ ἁγίου, πῶς ἠρνήσατο αὐτὴν ὁ σωτήρ; Ἀλλ' οὐδὲ ἔχουσιν αὐτὴν ἀποδεῖξαι, ὅτι συνουσίᾳ ἐχρήσατο μετὰ τὴν ἀπότεξιν τοῦ σωτῆρος· οἱ γὰρ υἱοὶ Ἰωσὴφ οὐκ ἦσαν ἄπὸ τῆς Μαρίας. οὐδὲ ἔχει τις τοῦτο παραστῆσαι ἀπὸ τῆς γραφῆς. zu 5ff. vgl. Th. Zahn, Briider u. Vettern Jesu (Forschimgen z. Gesch. d. neutest. Kanons VI), S. 313 Anm. I 25f. vgl. Matth. 13, 55 3 exclamavit A 5/6 in hunc locum AE 7 ea] et BE 7/8 ~oppon. haeret. De 8/10 tantam .... insaniam CDe 9 quis] qui BE 9/10 insaniam] infamiam mn 16 ~ haeretici igitur D 17 obicerint C respondere r 18 dicite + Et ABE 19 plena > C 20 Aiuheribus(!) E a > CDe 20/21 ~ sancto Spiritu De 22 ~ negavit Salv. A 28 quae + et n 49, 5 — 10 ἠρνήσ. Χ 1 49, 10 ἐπεί — 28 γραφῆς Χ 6 πιθανόθητι Kl. Kr.] πιθανόθησι Χ 20 ηὐλόγηται X Origenes IX. >Καρπὸν< δὲ >κοιλίας< εἶπεν κατὰ τὴν παρὰ τοῦ θεοῦ πρὸς τὸν Δαβὶδ ἐπαγγελιάν τὴν λέγουσαν· >ἐκ καρποῦ τῆς κοιλίας σου θήσομαι ἐπὶ τὸν θρόνον σου<· καλῶς δὲ >καρπὸν κοιλίας< τῆς παωαγίας παρθένου ἡ Ἐλισάβετ ὠνόμασε διὰ τὸ μὴ ἐξ ἀνδρὸς εἶναι τὸ κυοφορούμενον, ἀλλ' ἐκ μόνης τῆς Μαρίας πνεύματος ἁγίου ἐνοικήσαντος ἐν αὐτῇ καὶ τῆς τοῦ ὑψίστου δυνάμεως ἐπισκιασάσης αὐτῇ· οἱ γὰρ ἐκ τῶν πατέρων τὴν σπορὰν ἔχοντες ἐκείνων εἰσὶ καρποί, καθὼς καὶ τῷ Δαβὶδ ἐρρήθη· ἐκ καρποῦ τῆς κοιλίας σου<, τοῦτ’ ἔστιν οἱ πρόγονοι τῆς παναγίας θεοτόκου καὶ αὐτοὶ ἐκ σπορᾶς ἀνδρῶν γεννηθέντες. >Benedicta tu inter mulieres, et benedictus fructus ventris tui. Et unde mihi hoc, ut veniat mater Domini mei ad me?< Hoc, ait: >unde mihi hoc?< non ignorans dicit, et maxime Spiritu sancto plena, quasi nesciat, quod juxta Dei voluntatem mater Domini venerit ad eam; sed isto sensu loquitur: quid boni feci? quae opera mea tanta sunt, ut mater Domini ad me veniat? per quam Τὸ δέ· >πόθεν μοι τοῦτο;< οὐκ ἀγνοοῦσα λέγει ἡ Ἐλισάβετ ἡ πνεύματος πλησθεῖσα ἁγίου, ὅτι· οὐκ οἶδα, ὅτι ἀπὸ θεοῦ γεγένηται τὸ ἐλθεῖν τὴν μητέρα >τοῦ κυρίου μου πρός με<, ἀλλὰ τό· >πόθεν μοι τοῦτο< τοιοῦτόν ἐστιν· τί γάρ μοι, φησίν, τηλικοῦτον πέπρακται ἀγαθόν, >ἵνα 2f. 8 Ps. 131 (132), 11 5f. vgl. Luk. 1, 35. > C ut — ABCE 13 50, 1 — 7 καρποί (neues Schol. nach 49, 27) ξ1 50, 3 καλῶς — 7 καρποί U (L ?) VZ 50, 3 — 7 + 53,16—25 Y 50, –20 ἐστιν Χ ξ1 50; 20 τί — 52, 3 Χ ξ1 50, 20 τί — 51, 2 με + 52, 4—6 a 50, 20 τί—51, 2 4—53, 7 V. 1 εἶπεν + ἢ S παρὰ] παλαιὰν β > a 2 σου θήσομαι] σωθήσομαι 3 τοῦ θρόνου S 3 καλῶς — 7] Ὅτι καλῶς καρπὸς κοιλίας ὠνόμασε τὸ ἐν αὐτῇ, ὅτι χωρὶς ἀνδρὸς ἦν· οἱ γὰρ ἐκ πατέρων ἐκείνων εἰσὶ καρποί, ἀλλ' οὐχὶ μητρός Ζ 3 καλῶς — 4 διὰ] καρπὸς κοιλίας ὠνόμασται UVY καλῶς δὲ] ἢ dCX, καὶ λ καρπὸν — 4 ὠνόμ. > S τῆς — παρθένου b] τὸ κύημα τῆς a τῆς — 4 Ἐλισ. > dCX 4 ὠνόμασε] ὀνομασασα dCX, λ + τὸν σωτῆρα λ τὸ] τῷ λ τὸ κυοφορ. > λ 5 τῆς + παναγίας b) θεοτόκου a Μαρίας] παρθένου α1 (HsM) Μαρίας + ἐκ dCVX πνεύμ. — 6 αὐτῇ > kmLA καὶ — 6 ἀυτῇ > 6 δυνάμεως + ὡς d ( ? ) αὐτῇ] αὐτὴν CUVY τῶν > dCXY πατέρων) ἀνδρῶν Y 7 καθὼς] ὡς L 8 κοιλίας + σου β) + θήσομαι ἐπὶ τοῦ θρόνου σου S παναγ. — 9 αὐτοὶ] παρθένου καὶ ἡ παρθένος S ἀνδρῶν + τοῦ γένους σου S 20 τι] ὠσανεὶ λέγουσα· τί aS γάρ adCSUV > kmA 21 ἀγαθόν φησι πέπρακται τη λιδοῦτον Χ] φησίν bSV), τηλικοῦτον τηλικοῦτο V) πέπρακται ἀγαθόν adkmCSUVYA τηλικοῦτον ἀγαθὸν πέπρακται U) justitiam, ex quibus bonis, de qua fidelitate mentis hoc merui, ut mater Domini mei veniat ad me? >Ecce enim ut facta est tua in aures meas, exsultavit in exsultatione infans in utero<. Sancta erat anima beati Joannis, et adhuc in matris utero clausa venturaque in mundum sciebat, quem Israhel ignorabat; unde >exsilivit<, et non simpliciter >exsilivit< sed >in gaudio<. Senserat enim venisse Dominum suum, ut sanctificaret servum, antequam de matris ventre procederet. Utinam mihi eveniat, ut ab infidelibus stultus dicar, qui talibus credidi. Ipsum opus ostendit et veritas non me stultitiae, sed sapientiae credidisse, quia hoc, quod stultum apud illos putatur, mihi salutis occasio fit. Nisi enim fuisset caelestis et beata nativitas Salvatoris, nisi habuisset divini aliquid et humanitatem hominum supergredientis, nunquam in toto orbe illius doctrina penetrasset. Si tantum homo fuisset in Mariae utero et non Dei Filius, quomodo poterat fieri, ἡ μήτηρ τοῦ κυρίου μου ἔλθῃ πρός με<; πόθεν, ἀπὸ ποίας δικαιοσύνης ἢ πράξεων ἀγαθῶν ἐπέτυχον τούτου; ἰδοὺ γὰρ ἐσκίρτησε τὸ βρέφος ἐν τῇ κοιλίᾳ μου<. Τεράστιος ἦν ἡ ψυχὴ τοῦ Ἰωάννου, καὶ ἔτι ἐν τῇ μήτρᾳ τῆς μητρὸς ὑπάρχουσα καὶ μέλλουσα εἰς γένεσιν ἥκειν ἔγνω, ὅν οὐκ ἔγνω Ἰσραήλ. Οὐχ απλῶς δὲ >ἐσκίρτησεν<, ἐν ἀγαλλιάσει<· ἤσθετο γάρ, κύριος ἦλθεν ἐν τῇ μητρί, ἵνα αὐτὸν παραλαβὼν ἁγιάσῃ. | Σύμφωνα δὲ φθέγγεται τῷ υἱῷ ἡ Ἐλισάβετ· κἀκεῖνος γὰρ ἀντάξιον ἑαυτὸν τῆς πρὸς τὸν Χριστὸν παραστάσεως 3 mei > BC ~ ad me veniat C 5 auribus meis BE 8 in > 9 venturaque] venturum AE, venturumque C mimdvim + quasi per experientiae sensum D (spat. Einfvigixng) e 10 quem ACE] quae BDe 10/11 exilit C 11 et > C 14 servum + suum De 15 ~ matris A ventre ACD] utero Be 17 meae D quia] qua B et quia CDe 18 illum C fit] sit De nisi] nostri B 20 human.] humanitatis C, hmiiilitatem AB superegrediens r, supergredientem D, supergrediens Imn, supragradiens C 20/21 nunquam] nusquam A 21 in toto orbe] totmn orbem De ~doctrina ilUus A 22 tantum homo] tantummodo De 51, 2252, 3 + 50, 2 τί — 51, 2 με + 52, –53, 7 U ἐξ ἀνεπ.) 6 ἦν] οὖν Χ 11 ᾔσθετο Kr.] ᾐσθάνθη Χ 22 δὲ > kmUA φθέγγ. τῷ υἱῷ Χ] τῷ υἱῷ (+ καὶ καὶ C) φθέγγ. λ, τῷ Ἰωάννῃ φθ. U φθεγγ. — Ἐλισ.] τῶν μελλόντων ὑπὸ Ἰωάννου λέγεσθαι καὶ ἡ μήτηρ αὐτοῦ ἀποφθέγγεται aS μελλ. + τῶν S, καὶ > a(gga)] 23 ἡ ξ1 > Χ ἡ Ἐλισόβετ κἀκεῖνος γὰρ Χ] καὶ γὰρ ὁ (> U) Ἰωάννης λ, ὥσΠερ γὰρ ἐκεῖνος aS, καὶ ὁ Ἰωάννης (nach 52,3 παρθ.) dC ἀνάξ. ἑωυτὸν > dC 23 κὐκεῖνος p. 52, 1 ἔλεγεν nach 3 παρθ. dC 24 τῆς — παραστ.] τῆς παρουσίας τῆς Πρὸς τὸν Χριστὸν τῆς — p. 52, 2 ἑαυτὴν > β 24 παραβάσεως ut et illo tempore et nunc non solum corporum, sed etiam animarum morbi multiplices curarentur? Quis nostrum non insipiens fuit, qui nunc propter misericordiam Dei habemus intellegentiam et scimus Deum? Quis non incredulus justitiae, qui nunc propter Christum justitiam habemus sequimurque justitiam? Quis nostrum non errabundus et vagus, qui nunc propter adventum Salvatoris non fluctuamus atque turbamur, sed sumus in via, in illo videlicet, qui ait: Ego sum viaΜμητέρα< δὲ καλεῖ τὴν ἔτι παρθένον, φθάνουσα προφητικῷ λόγῳ τὴν ἔκβασιν. Θεία μὲν οὖν οἰκονομία τὴν Μαρίαν ἤγαγε πρὸς τὴν Ἐλισάβετ, ἶνα ἡ μαρτυρία Ἰωάννου ἐκ μήτρας εἰς τὸν κύριον πληρωθῇ διὰ τῆς ἰδίας μητρός. | | Εἶχε δὲ καὶ ἡ πορεία τῆς παρθένου τὴν οἰκείαν αὐτῆς σπουδήν· ἦλθε γὰρ ὀψομένη τὴν Ἐλισάβετ καὶ τὸ ἐν ἀυτῇ παράδοδον κύημα καὶ ἰδεῖν καὶ πιστεύσασθαι, κατὰ τὴν τοῦ ἀγγέλου φωνήν, ἵνα διὰ 15 f. Joh. 14, 6 2 corpora ABE 5 fuisset C (wohl corr. aus fuit) G Dei > 7 scimus] sitimus De Quis] Qui E Quis + nostrvun > (spater) 15 in > BE videlicet] scilicet 52, 7—11 + 46, 1—46, + 52, 1353, 15 λ 52, 4—11 Χ 52, –53, 15 (nach 52, 4—11) 1 ἔλεγεν > dC ἔλεγεν] γέγονεν U(?) οὕτως — 2 ἑαυτὴν a α, αὐτὴ b)] καὶ αὕτη αὐτὴ λ) ἑαυτὴν ἀναξίαν λ, ἀναξίαν ἑαυτὴν dC, καὶ ἡ Ἐλισάβετ ἀναξίαν ἑαυτὴν U, ὥσπερ κἀκείνη Χ, οὕτως καὶ αὐτὴ S ἀναξ. — 3 παρθ. > S 3 παρθ. + λέγουσα τι 51, 23 κἀκ. — 52, 1 ἔλεγ.) dC + λέγουσα· τί κτλ 20) S παρθένου kmA] θεοτόκου dC, παρθένου θεοτόκου a, θεοτόκου παρθένου U 4 καὶ μητέρα λ δὲ Χ > λ Μητ. καλεῖ] καλεῖ δὲ αὐτὴν μητέρα aS 4/5 παρθένον] κυοφοροῦσαν aS 5 ~ προφ. λόγῳ φθαν. aSV προφθάνουσα aS) προφητικῶς rnV λ + τῷ λ διὰ προφητικῶν λόγων α 6 ἔκβασιν] κύησιν aS 7 μὲν οὖν λ] δὲ SX 7/8 Μαρίαν] παρθένον S, μαρτυρίαν ε ~ ἤγαγε τὴν Μαρίαν V 9 ἵνα + καὶ dCS μαρτυρία + ἡ U Ἰωάννου + καὶ λ ἐκ μήτρας > S 10 πληρωθῇ — 11 μητρός] διὰ τῆς ἰδίας μητρὸς Ἐ λισάβετ πληρωθῇ C, πληροφορηθῇ d, πληρωθῇ, μᾶλλον Se πληροφορηθῇ 8 διὰ — μητρὸς > kmUVA 13 Εἶχε 14 σπουδὴν] Καὶ ἡ Μαρία δὲ τὴν πρὸς τὴν Ἐλισάβετ μετὰ σπουδῆς ἐποιεῖτο πορείαν Χ Εἶχε — 14 σπουδὴν > dCS 15 ἦλθεδ — Ἐλισ.] ὥστε ὄψεσθαι αὐτὴν ἦλθε γὰρ] καὶ ἵνα κατὰ τὴν τοῦ ἀγγέλου φο)νὴν dCS τὴν — 16 καὶ > 16 καὶ — 17 πιστεύσ. > dCLSUVX τὸ — κύημα] διὰ τοῦ . . . κυήματος Χ αὐτῇ] τῇ Ἐλισάβετ S 17 πιστεύσ.] πιστώσασθαιδ λ κατὰ — 18 φωνήν] vor 15 ὀψομ. dC 18 ἀγγέλου dkCUV] εὐαγγελίου λ 18 — p. 53, 1 διὰ x > VX] διὰ τοῦτο SU, + καὶ λ divina admiratione digna referantur, quod et nativitas illius et nutrimenta et virtus et passio et resurrectio non solum illo tempore, sed etiam nunc operentur in nobis. Quis vos, Ο catechumeni, in ecclesiam congregavit? quis stimulus impulit, ut relictis domibus in hunc coetum coeatis? Neque enim nos domus vestras singillatim circuimus, sed omnipotens Pater virtute invisibili subjicit cordibus vestris, quos scit esse dignos, hunc ardorem, ut quasi inviti et retractantes veniatis ad fidem, maxime in exordio religionis, cum veluti trepidi et paventes salutis fidem cum timore suscipitis. Obsecro vos, Ο catechumeni: nolite retractare, nemo vestrum formidet et paveat, sed sequimini praeeuntem Jesum. Ille vos trahit ad salutem, tem, congregat in ecclesiam nunc quidem super terram, si autem τούτου ὁ κατ' αὐτὴν μείζων πιστευθῇ τοκετός, ὁ ἐξ αὐτῆς, φημί, τῆς παρθένου· καὶ συντρέχει πρὸς τὴν πίστιν ταύτην ὁ λόγος τῆς Ἐλισάβετ λεγούσης· >καὶ μακαρία ἡ πιστεύσασα, ὅτι ἔσται τελείωσις τοῖς λελαλημένοις αὐτῇ παρὰ κυρίου<.| Ι Βεβαιοτέρα γὰρ πρὸς τὴν πίστιν ταύτην ἐκ τούτων ἐγίνετο τῶν ῥημάτων ἡ παρθένος μακαριζομένη, ὅτι ἐπίστευσεν ἀγγέλου τε προσημαίνοντος καὶ τῆς συγγενίδος τὰ παραπλήσια προφητευούσας. [>Μακαρία ἡ πιστεύσασα κτλ..<] Ὁ λόγος οὗτος τὴν τοῦ Ζαχαρίου αἰνίττεται σιωπήν, ὅτι ἀπιστήσας τοῖς λελαλημένοις ἔλαβε Ποινὴν τὴν σιγήν· μακαρία , ὅτι τοιούτου ἐξέφυγες πόθους· καὶ ἄλλως· ἐπειδὴ >τοῖς λελαλημένοις< μακαρία εἶ. Διὰ τι; Ἔσται γὰρ τελείωσις, καὶ οὐ μάτην παρὰ τοῦ ἀγγέλου λελάληται. | 1/2 referuntur De fi ο > ABE 7 cathecumini ABDE, C ecclesia CDe 9 himc] hoc E 10 enim > domos A 11 sigillatim AB, singulatim C circuivimus Clmn 15 retractores A 17 vehit BE 19 Ο > ABE 23 trahit > 23/24 sakitem + qui A 24 congregati E 50, 3 καλῶς — 7 καρποί + 53, –25 Y 1/2 ὁ . . μείζων . . . τοκετός] τὸ μεῖζον dCS κατ' αὐτὴν > λ πιστευθῇ] πιστεύσῃ dCS 2 ὁ > UV ὁ — Παρθένου > X. ὁ τοῦτ' ἔστιν τὸν ἐξ αὐτῆς, φημί, τῆς παρθένου ἄσπορον τοκετόν dCS φημί, τῆς παρθ. > S) 3 καὶ — 4 λεγούσης] διὸ καὶ ὁ λόγος τῆς Ἐλισάβετ S 4 ταύτην + καὶ dC λόγος + ὁ dCUV 5 καὶ > 6 ὅτι — 7 > 10 γὰρ] οὖν ἐγένετο λ, δὲ S τὴν > 11 ταύτην κτλ.] ἐκ τούτων ἡ θεοτόκος ἐγένετο· διὸ καὶ λέγει· μεγαλύνει . . . . . . κύριον S dC ταύτην — 12 παρθένος] ὧν ἤκουσε παρὰ τοῦ ἀγγέλου ἡ Μαρία λ ἡ Μαρία > kL) 12/13 τῶν ῥημάτων ἐγένετο d 13 ἐπίστ.] ἐὰν πιστεύσῃ λ 13/14 προσημαίνοντος] προφητεύοντος dX. 14 τὰ > dC 15 παραπλησίως Ε > Χ 22 25 λελάληνται Y dignos fructus feceritis, in >ecclesiam primitivorum, qui scripti sunt in caelestibus<. >Beata credidit<, et beatus qui credidit, quia erit perfectio his, >quae dicta sunt< ei >a Domino<. Super quibus et Maria >magnificat< Dominum Jesum. >Magnificat< autem Dominum, spiritus Deum<. Quae quam habeant interpretationem, si concesserit Dominus, ut rursus in ecclesiam congregemur, ut festivi veniatis ad domum Dei, et divinae lectioni praebeatis aures, quaeremus, ventilabimus, disseremus in Christo Jesu: cui est gloria, et imperium in saecula saeculorum. Amen. | Πρῶτον δείκνυσιν, ὅτι πιστεύει τοῖς λεχθῶσιν αὐτῇ διὰ τοῦ·>μακαρία ἡ πιστεύσασα, ὅτι ἔσται τελείωσις τοῖς λαληθεῖσιν αὐτῇ παρὰ κυρίου<, φάσκουσα· >μεγαλύνει ἡ ψυχή μου τὸν κύριον<. Ἐπειδὴ γὰρ παρθένος οὖσα ἐν γαστρὶ σωματικῶς παρὰ τὴν κοινὴν συνελάμβανε φύσιν, σωματικῶς μὲν ὡς ἐν σώματι, πνευματικῶς δὲ ὅτι ἄνευ κοινωνίας, ὅμως ἐπειδὴ ἐν σώματι ἐγένετο τὸ παραδόξως οἰκονομούμενον, φησίν · >μεγαλύνει ἡ ψυχή μου κύριον<. HOMILIA VIII. De eo, quod scriptum est: Magnificat anima mea Dominum< usque ad illum locum, ubi ait: timentibus se fecit virtutem<. Ante Joannem prophetat Elisabeth, ante ortum Domini Salvatoris prophetat Maria. Et quo- Πρὸ Ἰωάννου ’ Ελισάβετ προφητεύει, πρὸ τῆς γενέσεως τοῦ σω τῆρος ἡμῶν ἡ Μαρία προφητεύει. 1 vgl. Luk. 3, 8 1 ff. Hebr., 12, 23 20—21 Luk. 1 Ambros. in Lucam II, 28 (S. 56, 7ff. Schenkl) 24 ff. vgL 1 fecerimus C ~ fecer. fructus A, fecer. fruct. dign. B, fruct. fec. dign. E 1/2 ecclesia CDE 2 conscripti B 3 sunt > E 4 credit C et — credidit > r 6 ei > ABE 7 et + et > AB magnificabat A 8 anima + mea C 9 spiritu spiritrun B 11 rursum C 12 eeclesia E 13 fstini BDE fest. + ut B 14 divini BE 15 quaerimus E 16 disserimus E in — 18 Amen > BE 18 Amen > C Explicit omelia 19 Incipit VIII. de eo . . . AC 21 illum] eum AC se fecit ABCE] efficit De 54, 3—16 + (Hom. VIII) 55, 12 Ἐπειδὴ — 19 Q*d (in C and. Text) (54, —16 ört vielleicht zwischen 55, 7 u. 9) 54, –24 Χ* 12 ὅτι D5 Q > d 14 τὸ > modo peccatum coepit a muliere et deinceps ad virum usque pervenit, sic et principium salutis a mulieribus habuit exordium, ut ceterae quoque mulieres, sexus fragilitate deposita, imitarentur vitam conversationemque sanctarum earumque vel maxime, quae nunc in evangelio describuntur. Videamus ergo vaticinium vorginale. >Magnificat<, ait, mea Dominum, et exsultavit spiritus meus in Deo salutari . Duae res, >anima< et duplici laude funguntur. Anima Dominum praedicat, spiritus Deum: non quod alia laus Domini, alia Dei sit, sed quia, qui Deus est, idem et Dominus est, Καὶ ὥσπερ ἤρξατο ἡ ἁμαρτία ἀπὸ τῆς γυναικὸς καὶ μετὰ τοῦτο ἔφθασεν ἐπὶ τὸν ἄνδρα, οὕτω καὶ τὰ ἀγαθὰ ἀπὸ τῶν γυναικῶν ἤρξατο, ἶνα προτραπῶσιν αἱ γυναῖκες, τὴν ἀσθένειαν καὶ τὰ γυναικεῖα ἀποθέμεναι, ζηλῶσαι τοὺς βίους τῶν μακαρίων τούτων. Ἴδωμεν λοιπὸν τὴν προφητείαν τὴν παρθενικήν, ἤ φησιν· >Μεγαλύνει ψυχή μου τὸν κύριον< οὐ μόνον σῶμα, ἀλλάκαὶ ἡψυχή . | Ἐπειδὴ τοιαύτης μεγάλης καὶ θαυμασίας χάριτος παρὰ θεοῦ ἠξίωμαι, ἀξιοχρέως >μεγαλύνει ἡ ψυχή τὸν κύριον<· ὅλον γὰρ μεγάλῳ θαύματι καὶ κατορθώματι, τοσοῦτον ὀφείλω πρώτη δοξάζειν τὸν ἐν ἐμοὶ τὰ παράδοξα ἐνεργοῦντα. | 8 earumque] earum quae De quae > De 14 anima + scilicet 17 quod] quo BDE 17/18 Domini + et BCE 18 alia + laus C ~ sit Dei A (Hom. VI) 43, — 17 —44, 10 C) + (Hom. VIII) 55, — 4 ἤρξ. dC 55 1—7 m Χ 55, 1—12 + 56, 3—4 καταν. + 56, 29—58, 8 αὐτῆς ἐμῷ σώματι — προσενέγκαι + 55,12 Ἐπειδὴ — 19 P2) ekp [P*P1*P2 Εὐδοξίου) P3*] LQ1* λ π* 55, 9—12 + 56, 3—6 Χ 55, 12 Ἐπ. — alia S (Hom. VII) 54, –16 + (Hom. VIII) 55, 12—19 Q* d (in C Text) Ἐν τῷ ἐμῷ σώματι — προσενέγκαι + 55, 12 — 1 9 U ( ἐξ ἀνεπ. ) p (P P1P3P4, alle ἀνεπιγρ.) 55, –19 + 58, 11 Τῆς— 17 a (2 Zeilen vorher Ἰσιδ. Πηλ.) LQ1 Ἰδιδ. Πηλ.) Y* τοῦ αὐτοῦ) π* 1 Καὶ > λ ὥσπερ ἤρξ. ἡ ἀμαρτία] ὡς δὲ δὴ e) ἀρξαμένη ἁμαρτία dC, ὡς δὲ ἀρξαμένης τῆς ἁμαρτίας edX 2 τῆς > eCQ1 κοὶ τοῦτο > C καὶ — 3 dvdQa > dX 3 ἐπὶ] εἰς K ( ?) λ 3/4 οὕτω . ἤρξατο] ἔδει . . . ἄρξασθαι dX 4 τῶν γυναικῶν] γυναικὸς dCX ἄρξατο] ἤρξαντο CU 4/5 ἶν’ ἀπεντραπῶσιν eU, ἵνα προτραπῶσαι m 5 οἱ > τὴν — 6 ἀποθ.] ἀποθέμεναι τὴν ἀσθένειαν Χ ἀσθ.] παρθενείαν V ζηλώσωσι eU 7 τοὺς — τούτων] τὸν βίον τῶν πασῶν μακαρίων γυναικῶν Χ 9 Ἴδ — 11 κύρ. > k λοιπὸν] δὲ λ, > Χ, δὲ λοιπὸν p τὴν — παρθ. προφ. epUVA 10 ἥ φησιν > λ 10 Μεγ. — 11 κύρ. > 11/12 οὐ μόνον τὸ σῶμαι ἀλλὰ κοὶ ἡ μυχή μου nur Q 12 Ἐπ. — 15 ἀξιοχρ. > dQ 12 Ἐπειδὴ — 16 κύριον > apCLQ1SU 16 γάρ + φησιν a καὶ a > β) ὑπηρετῶ P2 ὑπηρ. φησίν S 17 κοὶ κατορθ. > 18 πρώτη > aSP1 ~ δοξ. πρώτη P1 19 τὰ > adP1QS > p ~ ἐνεργ. παράδοξα αP1 παράδοξα + διὸ καὶ ἡγαλλιάσατο τὸ μου, τοῦτ’ ἔστιν ἐτέρφθη καὶ ἡδύνθη ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ σωτῆρί μου a et qui Dominus est, idem et Deus est. Quaeritur, quomodo >anima magnificet Dominum Dominus nec augmentum nec detrimentum recipere potest et, quod est, est, qua ratione nunc Maria loquitur: >Magnificat anima mea Dominum ? Si considerem Dominum Salvatorem >imaginem esse invisibilis Dei et videam animam meam factam >ad imaginem conditoris esset imaginis — neque enim anima mea specialiter imago est Dei, sed ad similitudinem imaginis prioris effecta est — tunc videbo, quoniam in exemplum eorum, qui solent imagines pingere, et uno, verbi causa, vultu regis accepto ad principalem similitudinem exprimendam artis industriam commodare, unusquisque nostrum, ad imaginem Christi formans animam suam, aut majorem ei aut minorem ponit imaginem, vel obsoletam vel sordidam, aut claram atque lucentem et respondentem ad effigiem imaginis principalis. Quando igitur Πῶς .ἡ ψυχὴ μεγαλύνει τὸν κύριον κατανοητέον. Ἐρεῖ γάρ τις· ὁ κύριος οὔτε μείζων γίνεται οὔτε ἐλάττων, ἀλλ' ὅ ἐστιν, ἐστίν· πῶς οὖν δύναται ψυχὴ μεγαλῦναι τὸν γύριον; Ὅτι >εἰκών ἐστι τοῦ θεοῦ τοῦ ἀοράτου ἀλλὰ >κατ' εἰκόνα προυπάρχουσαν αὐτῆς. Ἕκαστος δὲ ἡμῶν τὴν ἑαυτοῦ φυχὴν τελειῶν καὶ προάγων ἐπὶ μακαριότητα οἶον εἰκόνα τοῦ Χριστοῦ ἀνατίθησιν, ἤτοι μιμουμένην τὸν πρωτότυπον, τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ, τὴν εἰκόνα τοῦ θεοῦ. Ὁταν οὖν μεγάλην ποιήσω τὴν 8ff. Kol. 1, 15 10. 12 Gen. 1. 27 ABE 2 sit ABDEe anima> De 3 magnificat ABC 4nec] nonC 5 detrim.] decrementum De et> B 6 quod] quidABCE est2 De> C] exAE,etB 7~loqu. MariaC 22 commendarer Unusquisque Ar 26 obsolet.] absolutamAE 28 respondentem ABCE] resplendentem D, splendentem e 56, πῶς — IIX 56, 23–57, 4 X 56, 29 Ὅταν — 58, 12 + 58, 17 τινὲς — 18 + 60,2 Ἰδοὺ— 5 C 3 Ἀλλὰ Πῶς ekpλ, Καὶ πῶς Q1 ἡ — μεγ] μεγ. ψυχ. p χυχή + μου V 4 ἐΠινοητέον P1 29 Ὅταν — p. 57, 2 ψυχήν X] Ἐὰν ἀξίως πολιτευώμεθα κατ’ εἰκόνα τοῦ κτίσαντος ἡμᾶς καὶ ἐξομοιωθῶμεν τῷ πρωτοτύπῳ κατὰ τὸ δυνατὸν δι’ ἀγαθῶν ἔργων· ekpCL Q1UVλ (mit folgenden Varianten: Ἐὰν] μεγαλύνει τὶς τὸν κύριον· ἐὰν C κατ’ εἰκόνα] κατ' ἀξίαν Ρ1 | κτίσαντος] ποιήσαντος λ πολιτεύηται C ἡμᾶς] αὐτὸν C | ἐξομοιωθῇ C, ἐξωμοιωθῶμεν V, ὁμοιωθῶμεν eU ~ ἔργ(ον ἀγαθ. C | δι’] δ’ e, διὰ + τῶν Q1) grandeiii fecero imaginem ima- ginis, id est animam meam, et magnificavero illam opere, cogitatione, sermone, tunc imago Dei grandis efficitur, et ipse Dominus, cujus imago est, in nostra anima magnificatur. Et quomodo crescit Dominus in nostra imagine, sic si peccatores fuerimus, minuitur atque decrescit. Vel certe Dominus nec minuitur nec decrescit, sed nos pro imagine Salvatoris alias nobis imagines induimus, pro imagine verbi, sapientiae, justitiae ceterarumque virtutum diaboli forniam assumimus, ut dicatur de nobis: >serpentes, generatio virerarum<. Sed et persona induimur et draconis et vulpium, quando venenati, crudeles, callidi sumus, nec non et hirci, quando ad libidinem proniores. Memini quondam Deuteronomium disserentem in eo loco, ubi scriptum est: >ne faciatis omnem similitudinem maris aut feminae, similitudinem oninis animalis<, dixisse me, quoniam >lex spiritalis< est alios facere imaginem masculi, alios feminae, illum similitudinem habere volucrum, istum reptilium atque serpentium et alium facere similitudinem Dei. Haec quomodo εἰκόνα τῆς εἰκόνος, λέγω δὲ αὐτὴν τὴν φυχήν, μεγαλύνων λόγοις, ἔργοις, νοήμασιν, τότε μεγαλύνειν λέγεται. Ὥσπερ δὲ >μεγαλύνει ἡ ψυχὴ< τοῦ δικαίου >τὸν κύριον< κατὰ τὸ μέγεθος τοῦ βίου καὶ τοῦ λόγου, οὕτω καὶ σμικρύνει τις αὐτὸν ἀναλόγως κατὰ τὴν κακίαν τὴν ἐνυπάρχουσαν αὐτῷ. 16 Matth. 23, 33 20f. Deut. 4, 16. 17; die Hom. zu Deut. sind nicht erhalten 22 Rom. 7, 14 3 illam] eam CDe 6 nostram animam C 8 nostram imaginem AE 10 Vel — 11 decrescit > De Vel > Ce 11 nec min.] imminuitur B decrescit C] crescit ABE 13 induimus] inducimus A 16 de] e C Sed > r 17 persona induimur] personam induimus CDe 17/18 crudeles, venenati A 18 irci D hirci + vel porci nur e promptiores De 19 proniores + efficimur C 20/21 similitud. maris aut feminae > De 21 feminae + aut B 22 lex > De spiritalis + in e + etB masculi + in e alios + imaginem B ~ femin. alios C 23 istum] ihum De 24 aliam e Haec > 57, 6 — 58, 5 σωτῆρι Χ 2 μεγαλύνωμεν ΡΡ1] μεγαλύνομεν λ, μεγαλύνει μέν CP2Q1 + τις C 2/3 καὶ λόγ. καὶ ἔργ. καὶ νοήμ. C ~ ἔργοις, λόγοις Q1 4 λέγεται] λέγομαι ? Kr. 7/9 Ὥσπερ — λόγου > λ 9 οὕτω καὶ > λ 910 de λ + καὶ P1 10 τις αὐτὸν ekX] ἡψυχὴ τὸν κύριον λ > 2 11 κακίον] ἰσχὺν τῆς κακίας V xax. — ἀυτῷ e] ἐνυπ. ἀυτῷ κακίαν kXA συνυπάρχουσαν V ἀυτῷ] αὐτῇ p intellegantur, sciet qui et illa legerit. >Anima< itaque Mariae primum >magnificat Dominum>, et postea <>spiritus> exsultat in Deo<; nisi enim antea crediderimus, exsultare non possumus. >Quia respexit<, inquit, >in humilitatem ancillae suae<. In quam humilitatem Mariae respexit Dominus? Quid habebat mater Salvatoris humile atque dejectum, quae Dei Filium gestabat in utero ? Quod ergo dicit : ώrespexit in humilitatem ancillae suae<, tale est, quasi dixerit: >respexit< in justitiam ancillae suae, >respexit< in temperantiam, >respexit< in fortitudinem atque sapientiam. Dignum quippe est, ut virtutes respiciat Deus. Respondeat aliquis et dicat: intellego, quomodo Deus justitiam ancillae suae sapientiamque respiciat; quomodo autem intendat humili- Τῆς οὖν Μαρίας >ἡ φυχὴ< πρῶτον ἐμεγάλυνεν >τὸν κύριον<, εἶτα >τὸ πνεῦμα< αὐτῆς >ἠγαλλιάσατο ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ σωτῆρι· || Καλῶς δὲ ἀναβαίνει ταῖς προκοπαῖς τῶν ἔργων· πρῶτον ἐμεγάλυνεν ἡ ψυχὴ αὐτῆς, εἶτα ἠγαλλιάσατο τὸ πνεῦμα αὐτῆς. Ἀγαλλιᾶ γάρ τις πνεύματι ἐπὶ θεῷ σωτῆρι ἐν προκοπῇ βιῶν, ἀπὸ τοῦ μεγαλύνειν ἐπὶ τοῦτο ἐρχόμενος. Τῆς οὖν Μαρίας ἡ ψυχὴ ἐμεγάλυνεν τὸν κύριον, τὸ δὲ πνεῦμα αὐτῆς ἀγαλλιάσατο ἐπὶ τῷ θεῷ· σωτὴρ γάρ μου ἐστὶν ὁ θεὸς σωτηρίαν ἐξ ἐμοῦ χαριζόμενος τῷ κόσμῳ· τινὲς δὲ >πνεῦμα< καὶ >ψυχὴν< τὸ αὐτό φασιν.|| 1 intelligatur? A sciet] sic ABE ~ et qui ABE et > De 2 primum] prius C, prima E 3 et] ut A 4 Kl. > alle Hss exultet AE 5 crederemus De, credideremus E, creverimus C exaltare C 6 possumus] possemus De 7 in > AB 8 qua humilitate DE 9 habet E 10 mater Salv. > B 14 quasi dixerit < ABCE 15/16 ancillae suae > C 16 respexit in temper. > A in temper.] in ista B, instat (?) E 17 in > E 19 Deus > De 58, 6—9 αὐτῆς (neues Sch. nach 58, 5; darauf 59, 1 ff.) X 58, 12 Τῆς — 17 κόσμῳ C 58, 12 Τῆς — 18 + 59, 16—60, 2 p1* 58, 12 Τῆς — 18 p (P4*P τοῦ αὐτοῦ) U (ἐξ ἀνεπ.) 2 Μαρίας] μακαρίας U ἡ ψυχὴ > P1 πρῶτον > epCVλ 3 εἶτα τὸ] τὸ δὲ epCUVλ 4 ἠγαλλαιάσατο > P1 ἐπὶ — 5 σωτῆρι > X 6 Καλῶς — 7 ἔργων > epCUVλ 8 αὐτῆς + ὅθεν ἐπιφέρει· καὶ ἠγαλλίασεν κτλ. Lπ 12 Τῆς — 15 θεῷ > pLUZ] ἠγγαλλίασε τοίνυν τὸ πνεῦμά μου ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ σωτῆρί μου C 15 σωτὴρ — 15 θεὸς > P4 ~ μου γάρ Q1Uβ 15 σωτὴρ — 17 κόσμῳ > Y 16 ὁ] καὶ a σωτηρίαν] σωτῆρα CP4 16/17 δι᾿ ἐμοῦ τῷ κόσμῳ χαριζ. Αα, τῷ κόσμῳ δι᾿ ἐμοῦ χαριζ. a 17 ~ τῷ κόσμῳ χαριζ. P1π τινὲς δὲ > apLUYZ 18 πνεῦμα + δὲ apLQ1U, + γὰρ Y καὶ + τὴν α ψυχὴ (!)Q1 18 φασιν] λέγει aZ, φησίν pLQ1UY tatem, iion satis liquet. Consideret, qui quaerit talia, quoniam proprie in scripturis una de virtutibus .humilitas praedicetur. Ait quippe Salvator: >discite a me, quia mansuetus sum et humilis corde, et invenietis requiem animabus vestris nomen hujus audire virtutis, quomodo etiam a philosophis appelletur, ausculta eandem esse >humilitatem quam respiciat Deus, quae ab illis ἀτυφία sive μετριότης dicitur. Sed et nos quodam eam possumus appellare circuitu, cum aUquis non est inflatus, sed ipse se dejicit. Qui enim inflatur, cadit secundum Apostolum >in judicium diaboli — siquidem et iUe ab inflatione coepit atque superbia — ; ut non >inflatus in judicium incidat diaboli >Respexit super humilitatem ancillae suae et mansuetudinis sectantem dejectionisque virtutem respexit Deus. Ecce enim amodo beatam me >Ὅτι ἐπέβλεψεἐπὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτοῦ(· ἡ >ταπείνωσις οὐδὲν διαφέρει τῆς ατυφίας· ἐπεὶ οὖν πρέπον θεῷ ἐπιβλέπειν ἐπὶ ταῖς ἀρεταῖς, ἀρετὴ δὲ ἡ ταπεινοφροσύνη, >ἐπέβλεψεν ἐπὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αυτου Εἶτα καὶ τὴν αἰτίαν λέγει τοῦ δεῖν μεγαλύνειν τὸν κύριον καὶ τοῦ ἀγαλλιᾶσθαι ἐπ' αὐτῷ, ἐπαγαγοῦσα, ὅτι· >ἐπέβλεψεν δέ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτοῦ γαρ ειμι εγω προς τοσουτον εργον; αὐτὸς ἐπέβλεψεν, οὐκ ἐγὼ προσεδόκησα· ταπεινὴ γὰρ ἤμην καὶ ἀπεῤῥιμμένη, καὶ νῦν ἀπὸ γῆς εἰς 5ff. Matth. 1129 14 f., 16 ff. 1 Tim. 3. 6 1 liquet] lucet AB, licet E 2 talia]alia E 3 propria C 6 quia] quoniam C 9 ~ audire huius B 10 appellatur E 11 ἀτυφία] ACIA C 12 quodammodo A eam] eo D appell. > C circuitum A circ. + nominare C 13 aliqu. + quis C sed — dejicit] de se ipso dicit C 15 ~ cepit ab inflat. B coepit] cecidit (aus cepit corr.) C atque] et BC 17 inflatus] elatus E ~ incidat in judicimn AE 20 me inquit > ABE 59, 1–8, Χ 59, 16–60,5 ak[K (ἀνεπ.) Κ1 (Ἰσιδ.) Κ2 (Ἰσιδ.)] Ρ5Q1 (Ἰσιδ. Ὠριγ.) SY*x 59, 16–60, 11 d 59, 16–60, 2 p[P*P3 τοῦ αὐτοῦ ἀνεπ.) Ρ4 (τοῦ αὐτοῦ: Ὠριγ.)] L Q*U τοῦ αὐτοῦ: ἐξ ἀνεπιγρ.) Χ (ἐξ ἀνεπ.) π* 16 — 20 nur k 20 Τίς] ἢ τὸ ἐπέβλεψεν ἀντὶ τοῦ Χ Τίς — 21 ἔργον > aSY 21 γὰρ > kX φησιν ἐγὼ k, ἐγώ φησιν Χ τοσοῦτον] τοῦτο τὸ d 22 αὐτὸς] Κοὶ a > S ἐπέβλεψέ + φησιν ἐπ' ἐμὲ aS δέ φησιν β) οὐκ] οὐδὲ γὰρ aS 22/23 προσεδόκ. + τοῦτο a 23 γὰρ>aS 23/24 ἤμην καὶ ἀπερρ.] οὖσα καὶ ἀναξία aS κοὶ > kpUY 23/24 καὶ ἀπερριμ. > Χ] ἀπορημένη (!) U 24 ἀπερρ. + ἀντὶ ἀνδρὸς ἐπέρχεταί μοι πνεῦμα ἅγιον dPQQ1 καὶ — p. 60, 2 ἕλκομαι > α καὶ νῦν > dQ ἀπὸ γῆς > DSU 24 — p. 60, 1 ~ εἰς οὐρ. ἀπὸ γῆς a εἰς οὐρανοὺς S, ἐν οὐρανοῖς Q1 dicent omnes gemeratopmes< simpliciter intellegam >omnes super credentibus illud intcrpretor. Si autem altius aliquid fuero perscrutatus, animadvertam, quanti profectus sit dicere: >quia fecit mihi qui potens est< ; quoniam omnis qui se humiliat, , tur< autem Deus humilitatem< beataeMariae, >fecot< illi magna is, qui est, et sanctum nomen ejus. Et misericordia ejus generationes rationes Dei non in unam generationem, nec in duas, neque in tres, sed nec in quinque, verum in οὐρανὸν μεταβαίνω καὶ εἰς ἄῤῥητον οἰκονομίαν ἕλκομαι. > Ἴδοὺ ἀπὸ τοῦ νῦν μακαριοῦσί με<, >πᾶσαι αἱ γενεαί(· δηλονότι αἱ πιστευόντων, οὐ δὺ μόνη ἡ Ἑλισάβετ. Οὐκ ἀπὸ γλώττης δὲ λέγει, ὅτι μακαρισθήσεται, ἀλλὰ τοῦ ἁγίου πνεύματος ἐπελθόντος αὐτῇ· προέλαβεν οὖν ἡ προφητεία, ἠλήθευσε δὲ ἡ ἔκβασις τοῦ λόγου. Ποῖα γὰρ γενεὰ ἐξ ἐκείνου τὴν μαρίαν οὐ μακαρίζει; 9 Luk. U. 11 1 dicunt De 2 intelligatur AE, intelligamus C 5 scnitatus De 5/6 anima advertam E 7 mihi > B 8~est potens De > De 9 hum., exalt.] exaltat, humiliabitur C 10 Deus] BCE in > B 12 illi > C is > De 16 Dei] Domini C 16 una generatione AE 17 nec] neque AC ini > AE in2 > ABE 18 nec (in ) + quatuor vel > 60, 210 -Titus Bostr.) X 60, 2 — 5 pLU τοῦ αὐτοῦ: ἀνεπ.) λν 60, 10 Ποῖα— 11 1 μεταβαίνω] ἀναβαίνω Q1 καὶ εἰς > aS καὶ — 2 ἔλκ. > Υ 2 ελκ.] >σα< ?) S, ἐκπληροῦσα a ἔλκομαι + διὰ τοῦτο, ὅτι ἐπὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτοῦ dPP1Q Ἰδοὺ γὰρ > C Ἰδοὺ 3 νῦν nur dkC Ἰδοὺ] Εἶτά φησιν· ἰδοὺ d Ἰδοὺ — 4 γεν. > pU Ἰδοὺ — 5 Ἐλισ.] ἀλλὰ γὰρ καὶ πᾶσαι τῶν πιστευόντων μακαριοῦσί με γενεαί Q1, καὶ οὐχὶ σὺ μόνη ἡ (> Αα) Ἐλισάβετ, ἀλλὰ καὶ πᾶσαι πάντων β) τῶν όντων μακαριοῦσί με ( + πᾶσαι β) αἱ γενεαί aS τι ὅτι παρθένος οὖσα συνέλαβον S 3 > dkCPS λ τι 5 οὐ — Ἐλισ.C τι ἀλλὰ C 4 at > Ρλ 5 Ἐλισάβετ > d δῆλον ὅτι CP2U 5 πιστ. + γενεαί U οὐ — Ἐλισ. > pLU λν σὺ + δὲ pUA μόνη] μόνον p7. ἡ Ἐλισάβετ > k οὐ — Ἐλισ. schon 60, 3 C > Q1 6 Οὐκ] καὶ > d) ἑαυτὴν μακαρίζει οὐκ dQ δὲ — 17 μακαρ.] λαλοῦσα dQ 8 προέλ. — 10 λόγου nach 11 μακαρίζει dQ 11 μακαρίζει τι ἀπειρόγαμον μὲν κατὰ ἄνδρα, θεοτόκον δὲ κατὰ πνεῦμα· καὶ τι 8 προέλ. — 10 λόγου dQ οὖν] μὲν dQ) sempiternum extenditui a generatione in generationem<. eum fecit virtutem in brachio suo,. Licet infirmus ad Dominum accesseris, si timueris eum, audire poteris repromissionem, quam tibi ob timorem suum Dominus pollicetur. Quae est ista repromissio ? >Timentibus<, inquit, se fecit virtutem<. sive imperium potestas est regia. Etenim κρότος, quod nos >imperium< possumus appellare, ab eo dicitur, quod imperet, sive sub se universa contineat. Si ergo timueris Dominum, dat tibi forti tudinem sive imperium, dat regnum, ut factus sub >rege regum< possideas regnum Christo Jesu : cui est gloria et imperium in saecula saeculorum. Amen. | >Ἐποίησε δὲ κράτος κτἑξ<, τῆς τοῦ θεοῦ χειρός, οὐκ ἀνθρώπου τὸ ἔργον· καὶ βραχίων τοῦ πατρὸς ὁ υἱὸς κατὰ τό· ἐλυτρώσω ἐν τῷ βραχίονί σου τὸν λαόν . Ἐνταῦθακαὶπρὸς τὸν >κατὰ Ἰσραὴλ< ἁρμόζει· πολλαὶ γὰρ ἐξ τῶν μυριάδες πιστεύσασαι τῷ κυρίῳ ἐσώθησαν· δύναται δὲ καὶ πρὸς τὸν νοητὸν ’ Ισραὴλ νοηθῆναι, τὸν ἐν τῷ νοΐ ὁρῶντα θεόν — τοῦτο γὰρ >Ἰσραὴλ< ἑρμηνεύεται — , οἵτινές ἐσμεν οἱ ἐξ ἐθνῶν πιστεύσαντες. Ι 6f.gr.Ps. 76(77), 16 9f.gr. 1 Kor. 10, 18 14 gr. vgl. Orig. Hom. in Num. ll,4(S.83,21Baehrens); Wutz, Onom.sacr.21 18 Apok. 19, 16; Matth.3,2u.ö. 1 a — 2 gen.] a generationibus in generationem BC, in generationes generationum De 3 eum AC] potentiam eius De, enim BE virtutem] potentiam C 5 Domin.] Deum CE 6 audire pot.] mereberis audire C, audis A, audieris B, audire E 6 repromiss.] promissionem CD, permissionem BE 8 Dominus] Deus B pollicetur] repreomittit A Quae — 9 Timent.] ista reprom. timentibus B est > 10 inquit > AE ~ se inquit C facit B 12 quod nos > 16 Dominum] Deum A tibi > C 18/19 in Christo] Christi Explicit omeha VIII. AC 61, 3 — 7 ἀνεπιγρ.) Ρ3 ἀνεπιγρ.)] Q*Q1 ἄλλως) ἐν βραχ. — φύντα λόγον) + 61, 3 — 7 + ὑπερηφ. κτλ Χ 61, 9 — 16 aQ*Q1 m (in e. Kyr. Schol., mit dessen Anfang es im Widerspruche steht) 3/4 Ἐποίησε δέ κράτος κτἐξ nur a ἐπειδὴ > X 4 τοῦ θεοῦ] aX + φησι Χ 5 καὶ + γὰρ a καὶ — 7 σου > pX 6 ὡς καὶ A 7 τῷ > β τῶ λαῷ Q1 σου + δι’ αὐτοῦ οὖν εἰργάσατο καὶ τρόπαιον ἔστησε, κατὰ τῶν πάλαι τυραννούντων νοητῶν ἐχθρῶν (+ Kyrill) a 9 ’ Ενταῦθa] δύναται δὲ m 9 Ἐντ. — 10 ἀρμ.] Τὸ δέ· ἀντελάβετο Ἰσραὴλ παιδὸς δύναται μὲν καὶ πρὸς τὸν κατὰ σάρκα Ἰσραήλ< ( 1 Kor. 10, 18) τοῦτο ἁρμόσαι a παιδὸς > α0 10 Ἰοραὴλ + τοῦτο Q1 10 Q1 ἁρμ.] τοῦτο ἁρμόσαι m 10/11 ~ μυρ. ἐξ αὐτ. Aa 11 πιστ. — 12 ἐσώθ.] ἐπίουρον τῷ χριστῷ mQQ1 τῷ > m) κυρίω̣ 12 ἐσώθ. ἑνώθησαν α τὸν] τὸ Q δύναται — 16 πιστεύσ. > m 13 νοηθῆναι > a τὸν — 16 πιστεύσ. > QQ1 15 ἐσμεν] εἰσιν β οἱ > α ἐξ] ἐκ τῶν β De eo, quod scriptum est: Manebat cum ea mensibus tribus< usque ad eum locum, ubi ait: >et loquebatur Deum<. Tam eorum, quae dicta sunt, quam illorum, quae facta referuntur, debet ratio esse sancto Spiritu digna et Christi fide, ad quam credentes rocamur. Unde et nunc causa quaerenda, quare Maria post conceptum venerit ad Elisabeth et manserit cum ea mensibus tribus< ; aut quid causae fuerit, ut Lucas, qui scribebat historiam, etiam hoc insereret, quod manserit cum ea mensibus tribus, et postea regressa sit in domum suam<. debet aliqua esse ratio, quam, si Dominus aperuerit cor nostrum, sequens sermo monstrabit. Si enim ex eo, quod tantum venit Maria ad EUsabethet salutavit eam,>exsultavit infans in gaudio< et Spiritu sancto plena Elisabeth< prophetavit ea, quae in scripta sunt, et in una hora tantos profectus habuit, nostrae conjecturae rehnquitur, quid in tribus mensibus Joannes profecerti, assidente Maria Ehsabeth. Valde quippe indignum in puncto horae atque momento exsultasse infantem et quodammodo gaudio lascivisse repletamque fuisse Spiritu sancto Elisabteh, per tres vero menses nec Joannem nec Ehsabeth ex vicinia matris Domini et ipsius Salvatoris praesentia profecisse. Exercebatur ergo et quodammodo in athletico scammate per tres menses unguebatur Joannes et praeparabatur in matris utero, ut mirabihter natus mirabihus nutriretur. Quia enim extra consuetudinem nutritus est, non refertur scriptum, quomodo matris fuerit lactatus uberibus, quomodo in sinu gerulae constitutus, sed statim sequitur: et erat in desertis usque ad diem 2—4 Luk. 1,56—64 14 f. Luk. 1, 41 ff. 16 ff. vgL Ambros. Lucam II, 29 (S. 56. 16 ff. Schenkl) 28 f. Luk. L 80 2 Incipit IX. de . . . AC 4 Deum] Deo ABE, Dominum De 6 ~ Spir. sancto BC fidem BE 7 quaerenda -f estDe 8 veniret D 9 quid causae] quae causa ABE 10 inseieret] scriberet DEe 11 in > ad C 13 ex > De 14 gaudio] utero 1 17 ~ mensibus tribus 17/18 ~ profecerit loh. C profecit r 18 assistente De indignum + est De 19 exultare De 20 lacivisseA fuisse] esse De ~ sancto Spir. B 23 athletico + a hi scammate ABCEJ sancta matre De 24 unguebatur] iungebatur A, urgebatur De 25 mirabilius] mirabihter ABE Quia] Quod e 26 ~ est nutritus B > E est + innuitur quia In 27 ~ lactatus fuerit B ostensionis suae ad Israhek. Deinde legimus : >Elisabeth autem completum est tempus,ut pareret, et peperit filium superflue dici : >Elisabeth autem completum est tempus,ut pareret, et peperit fihum-r. Quae enim muher potest parere, nisi tempus pariendi ante compleverit ? Sed qui scripturas dihgentissime contemplatur et audit Paulum loquentem: >attende lectioni tam in veteri, quam in novo instrumento, sicubi scriptum in ortu peccatoris inveniat : >completum est tempus ut pareret nunquam omnino reperiet. Sed ubicumque justus nascitur, ibi complentur dies, illic in mundum completur adventus. Ortus justi plenitudinem habet, peccatoris vero nativitas, ut ita dicam, ὅτι] πολλοῖς δοκεῖ περισσὸν εἶναι τό· >ἐπλήσθη ὁ χρόνος τοῦ τεκεῖν καὶ ἐγέννησεν υἱόν(. Ποία γὰρ γυνὴ δύναται τεκεῖν υἱόν, μὴ πληρωθέντος τοῦ τῆς συλλήψεως χρόνου; Παρατηρήσασθαι δεῖ ἐν ὅλη τῇ παλαιᾷ καὶ τῇ καινῇ γραφῆ, εἴ που ἔστιν εὑρεῖν ἐπὶ ἀμαρτωλοῦ γενέσεως εἰρημένον τό· >ἐπλήσθη ὁ χρόνος τοῦ τεκεῖν τις εὕροι ὡς οἶμαι, ἀλλ' ὅπου ἀωόμασται τὸ τοιοῦτο, δίκαιός ἐστιν ὁ γεννώμενος· πληροῦνται οὖν αἱ ἡμέραι τῆς γεννήσεως τοῦ δικαίου καὶ τῆς ἐπιδημίας αὐτοῦ. Καὶ πληρότητα μὲν ἡ τοῦ δικαίου, κενότητα δὲ ἡ τοῦ φαύλου ἐπιδημία ἔχει· οὕτω καὶ νῦν εἴρηται, ὅτι >τῇ Ἔλι 12 1 Tim. 4, 13 3 completum] impletum BC 4 Multi — 7 filium > BE 11 Paulum ABE] Apostolum C, populum De 12 attende] attendatDe 14 instrumento] testamento e 15 ortum C inveniatur B 17 Nusquam B repperit B 19 completur C 19/20 mundo ABE 20 adventus + eius n, + sui Dlmr 22 vero > De dicam] dicamus De 63, 10–14 + 4–9 + 14–21 + 64, 15–65, 14 + 66, 2 ἐλύθη—9 Χ 63 10–17 γενν. Υ 63, 10–17 γενν. + 64,2 καὶ— 14 d CSW* 63, 10 — 64, 2 akLA 4 ὅτι — 9 χρόνου Χ zwischen 14 τεκεῖν u. οὐκ (daher ὅτι) 10 — 12 εὑρεῖν] ὅρα ὅτι οὐδαμοῦ ἐν τῇ γραφῇ εὕρηται S 10 Παρατηρ.] παρασημήνασθαι W Παρατ. δεῖ] Χρὴ δὲ παρατηρ. a(ggb) 11 παλαιᾷ + διαθήκῃ β τῇ > Wa εἴ ποι U, ἐάν που a 12 εὑρεῖν ἐστιν A εὑρεῖν > Χ ἁμαρτωλοῦ] ἁμαρτωλῶν dW, τινος ἑτέρου A 14 οὐκ — γὰρ] καὶ οὐκ ἄν Χ 14 οὐκ— 15 οἶμαι) οἶμαι δὲ ὅτι οὐκ ἄν τις εὕροι a, > S 15 ὡς οἶμαι] τοῦτο ἐπὶ ἁμαρτωλοῦ Χ ἀλλ'] εἰ μὴ μόνον aS ὅπου] ἐν οἷς a 15/16 ὠνόμασται] λέγεται W 16 τὸ τοιοῦτο] ὅτι adkCSUWA ἐστιν] ἦν kA 17 πληροῦνται — 21 > adkCUWA 22 οὕτος, — p. 64, 2 ἔτικτεν > dCWX] καθὼς ὡς α) καὶ ἐνταῦθά φησιν ἔφη α) ὁ εὐαγγελιστής· >Τῇ δὲ Ἐλισάβετ ἐπλήσθη ὁ χρόνος τοῦ τεκεῖν αὐτήν α) a vacuitatem atque iiianitatem. Haec de eo, quod scriptnm est: >completum est tempus, ut pareret σάβετ ὁ τοῦ τεκεῖν χρόνος ἐπλήσθη ἐπειδὴ ἅγιον ἔτικτεν. Καὶ τοῦτο δὲ δεῖ εἰδέναι, ὅτι ἐπὶ μὲν τοῦ Ἰωάννου ἀναγέγραπται· >τῇ | δὲ Ἐλισάβετ ἐπλήσθη 6 χρόνος τοῦ τεκεῖν αὐτήνἐπλήσθησαν αἱ ἡμέραι ταὐτόν ἐστι πάντῃ τό· >ἐπλήσθησαν αἱ ἡμέραι( τῷ· >ἐπλήσθη ὁ χρόνος Ὁ μέν γὰρ χρόνος ἔχει καὶ νύκτας, ἐπὶ δὲ τοῦ Ἰησοῦ οὐδαμοῦ νύκτες, ἀλλὰ μόναι ἡμέραι πληροῦνται, ἵνα ἀποτεχθῇ. Ἔτι ἡ μέν ’ Ελισάβετ >υἱὸν γεννᾷ, ἡ δὲ Καρία >τὸν υἱὸν μετὰ τοῦ ἄρθρου, ἵνα ἐμφατικῶς ὁ λόγος διδάξῃ, ὅτι αὕτη μὲν ψιλὸν ἄνθρωπον >υἱὸν ἐγέννησεν, ἐκείνη δὲ οὐ ψιλὸν μόνον, ἀλλὰ σαρκωθέντα >τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ τοῦ ἄρθρου ὡς ἐπιδήμου τινὸς καὶ ἐνηλλαγμένου παρὰ τοὺς λοιπούς, ᾧδε δέ οὔ. Deinde sequitur, quod nato oanne >congratulabantur matri ejus >vicini et cognati et volebant in honorem patris puero nomen imponere, ut vocaretur | Εἰς τιμὴν δέ τοῦ πατρὸς βουλομέ- νων τῶν συγγενῶν ὄνομα θέσθαι τῷ παιδὶ Ζαχαρίαν ἡ ’ Ελισάβετ προφῆτις οὖσα καὶ ὑπὸ πνεύματος ἁγίου κινουμένη, καίτοι τὴν γενομένην τῷ 6 Luk. 2, 6 15ff. vgl. Ambros. in Lucam II, 32 (S. 58, 17 ff. Schenkl) 1 inanitatem] vanitatem C 15 Deinde] Denique A Deinde — 16 loanne > De 19 imponere] ponere De 64, 2 Καὶ — 14 Χ (zu Hom. XI) 65, 4 καὶ — 5 -f 64, 17 ἡ — 65, 4 aSZ 64, 17 ἡ — 65,4 + (Hom.X) 68.7 δύο— 15 + — 6 U 64, 17 ἡ—65. 5 Y 64,17 ἡ — 66, 9 dC[+ (Hom. Χ) 68,7 δύο— 69,1 C] 2 Kαὶ — 3 ὅτι > X Καὶ — 4 ἀναγέγρ.] ἔτι ἐπίστησον ὅτι W Καὶ — 3 εἰδέναι] ὡς κοὶ ἐνταῦθα εἰδ. δεῖ καὶ τοῦτο S 3 μὲν + οὖν Χ 4 τοῦ > dW 5 δὲ] μὲν W, > Χ 6 αὐτήν > S Μαρίας] θεοτόκου S Οὐ — 7 χρόνος > S] ἅπερ οὐ ταῦτα δοκεῖ Χ 7 παντὶ d τό] τῷ W τῷ] τὸ W 8 Ἰησοῦ] κυρίου S οὐδαμῶς C νύκτες + φωτὸς ἀδύτου ὑπάρχοντος S νύκτας] νύκτες Χ 9 ἀλλὰ] καὶ διὰ τοῦτο S μόναι + αἱ dSW Ἔτι — 12 θεοῦ] τῷ εἰπεῖν δὲ υἱὸν χωρὶς ἄρθρου ἔδειξεν, ὅτι ψιλὸν ἄνθρωπον ἐγέννησεν ἡ Ἐλισάβετ· ἐπὶ δὲ τῆς θεοτόκου τὸν υἱὸν μετὰ ἄρθρου. ὅτι οὐ ψιλὸν ἄνθρωπον, ἀλλὰ τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ σαρκωθέντα S 10 γεννᾷ] λέγεται γεννῆσαι X 12 μόνον > Χ] ἄνθρωπον C τὸν > Χ Διὸ — 14 οὔ > SX 13 λοιΠούς] πολλούς W 15 Εἰς —17 Ζαχαρ, > adCUY 17 ἡ Ἐλισ. — 65,5 ὀνομάζ.] ὅτι οὐχ ἁπλῶς εἶπεν ἡ Ἐλισάβετ· Ἰωάννης κληθήτω Ζ ἡ] οὐχ ἁπλῶς δὲ ἡ a Ἐλισ. + ἀλλ' ὡς aZ 17/18 προφ. — 19 κινουμένη > Χ (s. tmten) ~ προφ. οὖσα ἡ Ἐλισ. S 18 οὖσα > Ζ καὶ > aS ~ ἁγίου πνεύμ. S καὶ — 19 κινουμ. > dCUYZ 19 κινηθεῖσα S + Ἰωάν- νην εἶπε καλεῖσθαι τὸν Πρόδρομον S κινουμένη + οὐδὲ γὰρ ἐγίνωσκε τὰ χρηματισθέντα τῷ Ζαχαρίᾳ aSZ καίτοι — p. 65, 4 προσηγ. > aZ καίτοι X] κοὶ dCUY, > a Zacharias. Porro Elisabeth sancto Spiritu suggerente aiebat: Joannes est nomen ejus<. cum illi causas justas quaererent, cur Joannes potissimum vocaretur, cum in genere ilUus nullus haberet hoc nomen, interrogant patrem, qui non valens respondere manu et hteris est locutus. >Scripsit < enim in pugillari: Joannes est nomen ejus< ἀνδρὶ τοῦ ὀνόματος τοῦ παιδὸς ἀποκάλυψιν μὴ ἀκούσασα, τῷ πνεύματι ἔγνω τὴν παρὰ τοῦ ἀγγέλου ῥηθεῖσαν προσηγορίαν καὶ ’ Ιωάννην ἔφασκε τὸ παιδίον ὀνομάζεσθαι. Ὡς δέ καὶ παρὰ τοῦ πατρὸς ἠξίουν μαθεῖν καὶ >διένευον< αὐτῷ ὡς ἀκούοντι ἢ λαλῆσαι δυναμένῳ, καὶ Ζαχαρίας δὲ τῇ χειρὶ καὶ τοῖς γράμμασι σύμφωνα ἐλάλησε τῇ γυναικί· λαβὼν δελτίον ἔγραφε τοῦ παιδὸς τὴν Προσηγορίαν , ὡς πάντας ἐπὶ τοῦτο ἐκπλήττεσθαι καί· τί τὸ παιδίον στοχάζεσθαι. Ἑρμηνεύεται δὲ Ἰωάννης · διὸ καὶ μετὰ τοῦ γράψαι τόν Ζαχαρίαν ἐν δέλτῳ, ὅτι>Ἰωάννης Ἰωάννης 13 f. Luk. 1, 66 15 f. vgl. Orig. in Joh. II, 33 (27) (S. 90, 1719 εὕρομεν τοίνυν ἐν τῇ ἑρμηνείᾳ τῶν ὀνομάτων Ἰωάννης] τὸ >Ἰωὰ>v<< χωρὶς τοῦ >ης< μεταλαμβανόμενον, ὅπερ ταὐτὸν οἰόμεθα εἷναι τῷ ; Wutz, Onomastica sacra 37 2 ~ Spir. sancto BCE 5/6 vocaretur] nominaretur C 6 illius] ipsius De nullus] non ABE 7 habeiet] haberetur AE inveniretur B 65, 4 καὶ—5 + 64, 17 ἡ— 65, 4 aSZ 65, –10 + 12 ὡς—14 Υ 65, –5 + 12 ὡς — 14U ἐξ ἀνεπ.) 65,7 καὶ — 12 προσηγ. k (Kr in einem SchoL: Τοῦ καταφρονητοῦ κοὶ Βίκτορος) 65, 12 — 66, 10 + (Hom. Χ) 68, 7 δύο — 15 aS 65, 15—66, 4 Y 65, –66, 10 + (Hom. Χ) 68, 7 δύο—15 + 69, 15 1 τοῦ1 — ποιδὸς > dCUY 3 ἔγνω — 4 προσηγορίαν] τὴν προσηγορίαν ἔγνω + ὑφ’ οὗ κινουμένη ἅτε καὶ προφήτης Χ 4 καὶ dCUY > aX καὶ 5 ὄνομ. > S 4/5 Ἰωάννην — ὀνομάζ.] Ἰωάννην εἶπε κληθῆναι τὸν πρόδρομον [nach 64, 17 Ἐλισάβετ] 5 ~ τὸ παιδίον ἔφασκε Χ ὀνομ. + ὡς κοὶ Ζαχαρίας ὕστερον τῇ γραφῇ ἐδήλωσε Y 6 Ὡς — 8 συναμ. > Χ 7 διὸ καὶ 8 ἤ — 11 δελτίον > U 8 καὶ — 10 γυναικί > k 8 κοὶ — 9 γράμμ. 10 ούμφ. — 11 ἔγραψε] λαβὼν δελτίον ἔγραψε συμφώνως τῇ ἐαυτοῦ γυναικὶ dkCU 11 λαβὼν] ὅς κοὶ k. λαβὼν — 12 προσηγ. > Χ δέλτον k 1213 τοῦτο] ἐπὶ τούτω̣ U, > Χ 13 ε'κπήττ. + alia C (Orig. ?) 14 dCU 15 — p. 66, 3 στόμα] ἅμα δὲ τῇ γραφῇ Χ 15 Ἑρμ. — 16 χάρις dCUY δὲ] γὰρ U 15/16 ~ χάρις θεοῦ U 16statt διὸ καὶ steht 66,2 ἀνεδῴχυγ — 3 στόμα am Anfang in dCY: εἶτά φησιν· dC) ἀνεῴχθη δὲ τὸ στόμα αὐτοῦ dCY ( + παραχρῆμα Y) διὸ κοὶ > U μετὰ τὸ] ἅμα τῷ A, ἅμα τοῦ μετὰ + γὰρ Y τοῦ dCU] τὸ aSY γράψαι + δηλονότι d > C) 1617 Ζαχ. > d] αὐτὸν a 17 ἐν δέλτῳ > aSY ὅτι — p. 66, 1 αὐτοῦ] τὸ 15 — p. 66, 1 vgl.] Ὁμοῦ τοίνυν γράφων ὠνόμαζε k Origenes IX. 5 Statimque ut stilus impressus est cerae, >lingua<, quae prius vincta, >laxata est< eloquium non humanum. Quamdiu ligata fuit lingua ejus, humana fuit; vinxerat enim eam incredulitas. Statim ut soluta est, humana esse desivit, et loquebatur benedicens Deum< et ea, quae scripta sunt in evangeho, de quibus praebente Domino Jesu Christo, cum tempus fuerit, disseremus: cui est gloria et imperium in saecula saeculorum. Amen. ἐστὶ τὸ ὄνομα αὐτοῦ(, εὐθέως τῇ τοῦ θεοῦ χάριτι ἀνεῴχθη αὐτοῦ τὸ στόμα< > ἐλύθη δεδεμένη καὶ ἀπέλαβε τὴν ἑαυτοῦ γλῶσσαν, οὐκέτι καθὰ πάλαι δεδεμένην τῇ ἀπιστίᾳ· ὅτε μὲν γὰρ ἐδέδετο τῇ ἀπιστίᾳ ἡ γλῶσσα, ἀνθρωπίνη ἦν, ὅτε δὲ λέλυται, οὐκέτι· >λαλεῖ< εὐλογῶν τὸν θεὸν< καὶ τὰ ἀναγεγραμμένα. Τίνος χάριν οὐκ ἀλλαχοῦ τὸ σημεῖον, ἀλλ' ἐν τῇ τοῦ αἰδοίου περιτομῇ; Ἐπειδὴ δι’ οὗπερ ὀργάνου τὴν εὐπαιδίαν ἔδει γενέσθαι, δι' αὐτοῦ καὶ τὴν τῆς εὐπαιδίας σημείωσιν ἔδει φαίνεσθαι· ἄλλως τε καὶ οὐδὲν ἕτερον τῶν ἐν μορίοις ἄχρηστον, ὅτι μὴ ἀκροβυστία ἐλογίζετο. ’Επειδὴ γὰρ ἑρμηνεύεται Ζαχαρίας μὲν μνήμη , Ἰωάννης δὲ ὁ δεικνύς(, μέμνηται δέ τις τοῦ ἀπόντος, δείκνυσι δὲ τὸν παρόντα, διὰ τοῦτο οἱ τοῦ παιδὸς τούτου γεννήτορες οὐκ ἠνέσχοντο αὐτὸν καλεῖν Ζαχαρίαν, ἀλλὰ μᾶλλον Ἰωάννην ὀνομάζειν ἤθελον, διότι ἤμελλεν οὐχὶ μνημονεύειν θεοῦ ὡς ἀπόντος, ἀλλ' αὐτὸν ἐκεῖνον μονονουχὶ τῷ δακτύλῳ δεικνύειν παρόντα καὶ λέγειν· ἴδε ὁ ἀμνὸς τοῦ . 18 f. zur Etymologie von Zacharias vgl. p. 67 Apparat; die obige Deutung des Namens Johannes (von ABBREV δεικνύναι) fehlt bei Wutz, der es aber (brieflich) fiir moghch halt, daß Ο. verschiedene Erklarungen gab, vgl. die doppelte Namens Elisabeth (p. 67 App.); vielleicht stammt dieses Scholion aus spaterer Zeit und gehort nicht zu den LukashomiUen. 23 Joh. 1, 29 2 prius > B 3 vincta] juncta B est + et BE Recipit 4/5 Quamdiu] quoniam De 5 himiana + tamen non De 6 enim > eam > E 7 Statim + vero B 8 desivit ABEln] desinit Cmr Et 9 Deo BE 11 praebente] praeveniente A, praestante B, praevenit E 12 Christo lesu A 13 gloria > A 13 Amen > omeHa IX. AC έλὐθη — 10 τι (Hom. Χ) 68, 8—15 k τοῦ αὐτοῦ: Τοῦ Μεταφρ. Βίκτ.) 66, 14 — 17 Y* 66,18—23 μκ(Γρηγορίου) 3 — 8 > aX 5 οὐκέτι — 6 ἀπιστίᾳ dCU > Y 3 — 10] καὶ γλώσσῃ δεσμὰ διελύετο καὶ λέγειν ἤρχετο k ἡ — 4 γλῶσσαν] ὁ δεσμὸς τῆς γλώσσησ αὐτοῦ Y 8 λαλεῖ — 9 προφητ.] καὶ εὐλογῶν τὸν θεὸν ἑπροφήτευεν Χ, καὶ ἐλάλει εὐλογῶν τὸν θεὸν καὶ προφητεύων a, ἀλλ' εὐλογοῦσαν τὸν θεὸν καὶ προφητεύουσαν dCU 10 ἀναγεγρ. + πρῶτον μὲν κτλ. (68, 9ff). akU 8 ἀναγεγραμμένα + alia C 18 μὲν > L 19 τὸν] τὰ Κ2 20 ἤνεσχον αὐτὸν L] τὸ mA 21 οὐχὶ]μονονουχὶ Κ8 ἐκεῖνον + θόνον 8 Ἐγὼ νομίζω, ὅτι κατὰ τὸν εὐαγγελιστὴν πληρωθέντος τοῦ χρόνου τοῦ τεκεῖν< τὴν Ἐλισάβετ ἡ Μαρία εἰς τὸν οἶκον ἀνεχώρησεν· εἰ γὰρ τῷ ἕκτῳ τῆς Ἐλισάβετ ἀπεστάλη ὁ Γαβριὴλ πρὸς τὴν παρθένον εἰς εὐαγγελιζόμενος αὐτῇ, ἔδραμε δὲ εἰς τὴν πρὸς τὴν ἑαυτῆς συγγενίδα ἡ παρθένος καὶ ἐκεῖ ὡσεὶ μῆνας , δῆλον ὅτι πληρωθέντος τοῦ χρόνου τῆς συλλήψεως εἰς τὸν οἶκον ἑαυτῆς< ἀνεχώρησεν· ἔθος δὲ καὶ τὰς παρθένους τίκτειν μελλουσῶν τῶν ἐγκύων. Τίνος δὲ χάριν ; Ἴσως καὶ ἐκεῖ τοῦ παραδόξου θεωρῆσαι τὴν ἔκβασιν καὶ ἐπὶ τοῖς καθ’ ἑαυτὴν ἀποροῦσά τε καὶ ἐκπληττομένη καὶ τί δεήσει γενέσθαι βουλευομένη. 1f. Luk. 1,56. 57 3f. Luk. 1,26 4f. Luk. 1,39. 67, 1 — 11 + (Hom. X) 68, 5 — 7 + Comm. in Joh. SU [Lemma ört; d. 2. Teil (68, 5ff.) ist Orig. , das nachste Schol. τοῦ αὐτοῦ) ebenfalls] Ἰστυέονδέ, ὅτι Ἰωάννης μὲν ὡς > θεοῦ χάρις< Ζαχαρίας δὲ μνήμη , ἡ δὲ Ἐλισάβετ θεοῦ μου ὅρκος< ἢ >θεοῦ Ἀπὸ θεοῦ οἶν ἡ χάρις ἐκ τῆς περὶ θεοῦ μνήμης κατὰ θεοῦ ὅρκον τὸν πρὸς τοὺς πατέρος ἐγεννήθη Ἰωάννης ἐπὶ τέλει ἑβδομάδος τῆς παλαιᾶς διαθήκης τοῦ θεοῦ τὴν μετὰ σάββατον ἀνάπαυσιν δι’ ἀναστάσεως Χριστοῦ τοῖς συμμόρφοις τῷ θανάτῳ καὶ τῇ ἀναστάσει αὐτοῦ διδόντος Ἰησοῦ = Comm. in Joh. II, 33 (27) (90, 22 — 91, 6 Preusehen): Ζαχαρίας δὲ εἶναι λέγεται, ἡ δὲ Ἐλισάβετ θεοῦ μου β) ἕως οὗ τίκτειν ἔμελλεν ἡ Ἐλισάβετ aS ἐν τῷ εἰπεῖν β, δέ· Ἔμεινε — κτἑξ] τοῦτο S) 2 ἡ — Χ 3 τῆς Ἐλισ.] αὐτῆς Χ Ἐλισ.] συλλήψεως αὐτῆς aS Γαβριὴλ] ἄγγελος aS τὴν + παναγίαν a 4 εἰς — αὐτῇ > aSX ἔδραμε δὲ] ἐκείνη δὲ δραμοῦσα Χ — 5 καὶ] ἀπελθοῦσα δὲ aS, ἡ δὲ ἀπελθοῦσα α 5 πρὸς] εἰς U ἑαυτῆς > X ἡ παρθένος > Χ καὶ — 6 τρεῖς] τρεῖς μῆνας παρ' αὐτῇ ἔμεινεν Χ — 6 τρεῖς] μῆνας τρεῖς αὐτῇ συνῆν α 5/6 ἐκεῖ ὡσεὶ] σὺν αὐτῇ, aS 6 δῆλον — 7 ἀνεχώρ.] καὶ ὑπέστρεψεν· τοῦτο οἶμαι τὸν λόγον δηλοῦν δῆλον] πρόδηλον a, εὔδηλον S συλλήψ. + τῆς Ἐλισάβετ aS τῆς > S) 7 — ἀνεχ.] ἡ παρθ. ὑπέστρεψεν εἰς τ. οἰκ. αὐτῆς S τὸν — ἑαυτῆς] τὰ οἰκεῖα α ἑαυτῆς] αὐτῆς a ἀνεχώρ.] ὑπέστρεχεν a + ἡ παναγία παρθένος β + ἡ θεοτόκοσ a + διὰ τὸ μέλλον συνεισέρχεσθαι συνέρχεσθαι α1αS) Πλῆθος εἰς τὸν οἶκον Ζαχαρίου ἐν τῇ τῆς Ἐλισάβετ γεννήσει· ἦν γὰρ αἰδὼς ἐν τῇ παναγίᾳ παρθένῳ παρθενική aS ἐν τῇ — παρθενική > S) + τοὺς θορύβους ἐκφεύγουσα δι’ ἀιδῶ τὴν πρέπουσαν αὐτῇ a 7 ἔθος — 8 ἐγκύων > aSU 9 Τινος] τούτου Τίνος — χάριν > X Τίνος — κοὶ] Ὅτι τὸ ἔμεινε δὲ Ζ ἔμεινεν τι S ἐκεῖ > aSXZ παραδόξου] παρόδου U θεωρεῖν 10 ἀποροῦσά τε καὶ > Χ τε — ἐκπλήττ. > SZ 11 τί — βουλ.] βουλ. τί γενέσθαι δεήσοι Χ βουλευομένη U( ?) Χ] βουλομένη SZ 5 HOMILIA X De eo, quod scriptuni est : plenus Spiritu sancto , usque ad eum locum, ubi ait praeparare vias ejus< Plenus Spiritu sancto Zacharias duas prophetias generaliter nuntiat, primam de Christo, lateram de Joanne. Quod manifeste de verbis iUius approbatur, in quibus quasi de praesente jam, et qui versaretur in mundo, loquitur Salvatore, ac deinde de Joanne. enim Spiritu sancto prophetavit dicens : Benedictus Deuslsrahel, quia visitavit et fecit redemptionem plebis . Visitante enim Deo et volente redimere populum Ιωάννης μὲν οὖν χάρις θεοῦ< Ζαχαρίας δὲ μνήμη , Ἐλισάβετ θεοῦ μου · δύο δὲ γενικὰς προφητείας προφητεύει Ζαχαρίας, τὴν προηγουμένην περὶ Χριστοῦ, τὴν δὲ ἑξῆς περὶ ’ ιωάννου· καὶ ἔστιν ἀπὸ τῶν λέξεων τηρῆσαι τῶν μὲν προτέρων, ὅτι περὶ Χριστοῦ ὡς ἤδη παρόντος καὶ ἐπιδεδημηκότος τῷ βίῳ, , ὕστερον περὶ ’ Ιωάννου ὡς πρὸς παρόντα λέγει. Τάχα δὲ ἐν τοῖς τρισὶ μησίν, οἶς συνῆν αὐτῷ Μαριά, δι' ἀπορρήτου δυνάμεως ὠφελούμενος κατὰ βραχύ, ἦλθεν ἐπὶ τὸ πληρωθῆναι πνεύματοςς 2—4 Luk. 1 antecedes enim coram Domino, 2 Incipit Χ. de ... AC ACn Domino] Deo C 3 antecedes 1] antecedit BDEmr, antecedet 4 praeparare] parare De 11 illius] ipsius De in + Christo C 12 — 14 praesente jam . . . Salvatore] praesentia . . . Salvatoris De 14 de > B 17 Dominus > A 19 plebis suo BE, plebi suae C, populo suo (dariiber plebis suae) D 19/20 Deo et] et Deo e, Domino et Deo C 68, 5—7 Ζ (Hom. IX) 67, 1—11 + (Hom. Χ) 68, 5—7 + II, 33 (27)] (s. Ρ. 67 Apparat) SU 68, 5—15 + 69, 2—26 Χ (Hom. IX) ἡ— 65, 9 + (Hom. X) 68, 8 — 69, 1 C (Hom. IX) 65, 12 — 66, 10 + (Hom. Χ) 68, 8—15, aS (Hom. IX) 65, 15—66, 10 + (Hom. Χ) 68, 8—15 + (Hom. IX) 66, 3 ἐλύθη— 10 + (Hom. Χ) 68, 8—15 k 68, 17—69, 1 5 Ἰωάνν.] ἰστέον δὲ ὅτι Ἰωάννης SU ὅτι Ἰωάννης Ζ μὲν + ὡς εἴρηται S μὲν οὖν > Ζ οὖν > SU 5/6 ἑρμην. + ἀπὸ γλώττης εἰς τὴν ἑλληνίδα μεταβα λλόμενος Ζ ἑρμ θεοῦ χάρις SU + παρ' Ἑβραίοις S 6 Ζαχ. — ὅρκος > Ζ 7 θεοῦ τι ἡ δὲ SU 7 ὅρκος + in Joh. SU 8 δύο — 9 Ζαχαρ. > akSU] κοὶ προφητεύει (zugleich Text v. Hom. 9) C 9 τὴν προηγ.] πρῶτον μὲν akCSU + τὰ β τὴν — 10 Χριστοῦ > akCSU 10 περὶ] παρὰ κβ περὶ + τοῦ akCSU 13 παρόντος καὶ akCSU 13/14 ἐπιδημήσαντος akS 14 τῷ βίῳ ἐπιδεδημηκότος Χ βίῳ] υἱῷ k βίῶ + καὶ φησίν· εὐλογμτὸς κύριος ὁ θεὸς τοῦ Ἰσραήλ, ὅτι ἐπεσκέψατο καὶ ἐποίησε λύτρωσιν τῷ λαῷ U εῖθ' ὕστερον U] ὕστερον δὲ akS + καὶ a, τὴν δὲ ἑξῆς C περὶ + τοῦ β 15 ὡς — λέγει > akSU λέγει Κ r.] λέγων suum, mansit Mariac cum Elisabeth, postquam ei locutus est angelus, mensibus , ut per ineffabilem quandam virtutem non solum Joannem, sicut dudum diximus, sed etiam Zachariam, ut nunc evangeUcus sermo declarat, praesens Salvator instrueret. Paulatim quippe et hic per tres menses sancti Spiritus augmenta capiebat et, dum nescit, erudiebatur et de Christo prophetavit dicens: qui dedit redemptionem populo suo, et suscitavit cornu salutis nobis in domo David< >de semine David secundum natus est Christus. Et vere fuit cornu salutis in domo , quia prophetia ista concinitur : > Vinea enim facta καἰ προφητευσαι τα ἀναγεγραμμένας. Ὡς γὰρ γεγονὸς λέγει τὸ ἐσόμενον, ἤμελλεν γὰρ τῇ σαρκώσει τοῦ μονομενοῦς ἐπακολουθεῖν τὰ ἀγαθά· , γάρ φησι, κύριος, ὅτι ἐπεσκέφατο<. ’ γὰρ τοῦ θεοῦ καὶ βουλομένου λυτρώσασθαι τὸν λαὸν αὐτοῦ ἤγειρε κέρας σωτηρίας ἡμῖν ἐν οἴκῳ Δ αβίδ . Τὸ δέ κέρας ἢ ἀντὶ βασιλείας ἢ ἀντὶ δυνάμεως παρείληπται· ἀμφότερα δὲ ὁ Χριστός, αὐτὸς γὰρ >βασιλεὺς τῶν βασιλευόντων καὶ τῶν κυριευόντων< . Ἐπεὶγὰρ ἐκσπέρματος Δαβὶδ γέγονεν τὸ κατὰ < ὁ Χριστὸς καὶ ἦν οὗτος κέρας σωτηρίας ἡμῖν ἐν οἴκῳ Δαβὶδ παιδὸς αὐτοῦ<, διὰ ταῦτα προφητεύει. Ὅτι δέ κέρας ὁ Χριστός, παριστᾷ ἡ προφητεία· 13 f. gr. ITim. 6, 15 14 ff. Rom. 13 2 ~ locutus est ei AB 2/3 ~ angel. locut. est C 5 ~ sicut — diximus nach Zach. C 7 ut nvmc] et C 11 dum] cum De nesciret e 12 prophetabat CE 15/16 quia de semine David ABCE (sermone marg. semine C)] quia de domo David D, in qua e 18 vere > C 19 De > ABCE proph. — concin. > A proph.] 20 concinitur + ilh B concinetur C B 69, 6 Ἐπισκ. - 69, –14 + 70, 4 14 τι 70, 4—18 p τοῦ αὐτοῦ: Viktor) Q Βίκτορος) 18 dC (14 ἐχθρ.— 18 > d) 69, 2—14 + (70, 6 ἡ —11 > Α) 69, –14 + 70, –6 k (K: Βίκτ. κοὶ 2 Ὡς — 4 > U Ὡς — 6 ἐπεσκέψ. > pQSV ~ Ὡς — τὸ ἐσόμ. dC γὰρ > dC 3 ἤμελλεν — 4 ἀγαθά > Χ ἤμελλον dC 4 ἐπακολουθήσειν CD5 5 εὐλογ. — 6 ἐπεσκέψ. > dC εὐλογ. — φησι] καί φησιν·ς εὐλογητὸν γὰρ U κύριος + ὁ θεὸς τοῦ Ἰσραὴλ U 6 ἐπεσκέψατο + καὶ ἐποίησε λύτρωσιν τῷ ταῷ αὐτοῦ U + 68, 14 εἶθ' — 15 U 8 ἤγειρε] πῶς δὲ ἤγειρε a 9 ἐν οἴκω̣ Δαβίδ > Χ] καὶ τὰ ἑξῆς β, ἐν τῷ κοὶ τὰ ἑξῆς ἐν τῷ οἴκῳ Δαβίδ a Δαβὶδ + τοῦ παιδὸς αὐτοῦ aQ1 10 Τὸ — 11 παρείλ.] λαμβάνεται δὲ τὸ κέρας οὐ μόνον ἀντὶ δυνάμεως, ἀλλὰ καὶ ἀντὶ βασιλείας k δὲ > β 11 παρείληπται + τῇ θείᾳ γραφῇ aS 12 Χριστός + ἐστιν ὁ ἐκ τῆς πατριᾶς καὶ τοῦ γένους καὶ — γένους > aS) τοῦ (> k) Δαβὶδ + ἡμῖν Σωτὴρ k γάρ + ἐστιν adkpS 13 ὁ βασιλεὺς akpSV τῶν > Χ καὶ — 13 κυριευόντων > akS 14 τῶν > X Ἐπεὶ — ἡμῖν > in cornu< . In quo comu ? in Jesu, in illo, de quo nunc scribitur : suscitavit cornu salutis nobis, in domo David, pueri sui, sicut locutus est per os sanctorum prophetarum suorumc. Salutem de inimicis . Xon putemus nunc de corporalibus inimicis dici, sed de spiritalibus. Venit enimDominus Jesus, fortis in , destruere omnes inimicos nostros, ut nos de insidiis eorum liberaret : de manu omnium iriimicorum nostrorum et de manu omnium, qui oderunt nos< Facere misericordiam cum patribus ego puto, quod in ad Ἀμπελὼν γὰρ ἐγεννήθη ἐν . Τίνι κέρατι; Τῷ Χριστῷ τούτῳ, περὶ οὗ λέγει· ἤγειρεν κέρας . Κέρας οὖν ὁ Χριστὸς ὡς βασιλεὺς καὶ ἡ ἀκαταμάχητος δύναμις τοῦ πατρὸς καὶ δεξιά, ἡ πάντας τοὺς ἐχθροὺς ἡμῶν τροπωσαμένη κατὰ τὴν τῶν ἁγίων αὐτοῦ προφητῶν προαγόρευσιν — πᾶσι γὰρ τοῖς προφήταις τὸ περὶ τοῦ Χριστοῦ κατήγγελται μυστήριον — καὶ ῥυσαμένη ἡμᾶς ἐκ τῶν ἐχθρῶν ἡμῶν καὶ ἐκ χειρὸς πάντων τῶν μισούντων , ἐχθρῶν δὲ οὐκ αἰσθητῶν, ἀλλὰ νοητῶν. Ἦλθε γὰρ Χριστὸς κύριος, δυνατὸς ἐν , καταργῆσαι πάντας τοὺς ἐχθροὺς ἡμῶν. Τὸ δέ· ποιῆσαι ἔλεος μετὰ τῶν πατέρων ἡμῶν( τοῦτο οἶμαι δηλοῦν, ὡς τάχα ἐν τῇ Χριστοῦ ἐπιδημίᾳ 1 Jes. 5, 1 2 de] in CDe 15 ff. Ps. 23(24), 8 4 nobis] nostrae AE 6 rum e 11 de] ex De > spiritualibus CEhnn 14 enim > — 17 eorum] ~ de eorum nos insid. A 16/17 ~ Et de C 19 omnium ABDE] eorum Ce 21 nostris. Ego alle Hss ’suorum proph.D suospiritablibus 13/14 ABDr] 15 praelium E 16 nos ~ eorum insid. BCE 17 de] ~ nos oderimt De 70, 1—6 + 12 — 71, Χ 70, — 71,5 θεοῦ – 72, 14dCS 71, 6 θεοῦ + –71, 6 p (P*P4*) λ 70, 18 ἡμῶν + alia C (Orig. ?) 4 Κέρας — 5 βασιλεύς > adkpCSV 5 ἡ ἀκαταμάχ. > Χ ἡ ~ δύν. ἀκατ. A 5/6 δύναμις + τε V 6 καὶ δεξιά > akS ἡ] ὁ 7 προαπωσαμένη a 9 προσαγόρευσιν β πᾶσι — 11 μυστήριον > 10 α 6 — 15] vgl. k Βίκτωρος): Ἤγειρε, φησίν, ἡμῖν ὁ θεὸς καὶ πατὴρ κέρας σωτηρίας τὸν Χριστόν, κατὰ τὴν τῶν ἁγίων αὐτοῦ προφητῶν προαγόρευσιν· πᾶσι γὰρ τοῖς προφήταις τὸπερὶ Χριστοῦ κατεπήγγελται μυστήριον· ὅς ἐῤῥύσατο ἡμᾶς ἐξ ἐχθρῶν οὐκ αἰσθητῶν, ἀλλὰ νοητῶν, τῶν ἀλειτηρίων φημὶ δαιμόνων τῶν μισούντων ἡμᾶς. 12 — 15 νοητῶν] ὁ κατὰ τὰς προφητείας ἐκ χειρὸς τῶν μισούντων ἡμᾶς καὶ ἐχθραινόντων, μάλιστα τῶν ἀοράτων δυσμενῶν ῥυσάμενος ἡμᾶς A 12 κοὶ] ἡ Χ ἐκρυσαμένη a 13 ἡμῶν — 14 τῶν > Χ 14 ἡμᾶς > ἐχθρῶν δὲ > Χ δὲ > a 15 ’’HMe — 18 ἡμῶν > Χ 16 ἐν 19 Τὸ — 20 ἡμῶν nur Χ 20 τοῦτο Χ] ὡς alle übrigen + γὰρ λ οἶμαι] οἴομαι PUVY δηλοῦν —21 ἐπιδημ. > ventu Domini Salvatoris et Abraham et Isaac et Jacob fruiti sint misericordia Dei. Neque enim credibile est, ut qui prius viderunt diem illius et laetati sunt, postea in adventu ipsius et nativitate de virgine nihil utilitatis acceperint. Et quid de patriarchis loquor ? Ad altiora scripturarum auctoritatem sequens audacter adscendam, quoniam praesentia Domini Jesu et dispensatio illius non solum terrena, sed etiam caelestia juverit. Unde et Apostolus ait : >pacem faciens per crucis suae, sive super terram, sive in . Si autem in caeUs et in terra praesentia Domini profuit, cur paveas dicere, quod adventus illius etiam majoribus profuerit, ut impleatur hoc, καὶ οἱ πατέρες ἡμῶν Ἀβραὰμ καὶ ’ Ισαὰκ καὶ ’ Ιακὼβ καὶ ὅλος ὁ χορὸς τῶν ἁγίων αὐτοῦ προφητῶν καὶ δικαίων ἀπέλαυσαν τοῦ ἐλέους τοῦ θεοῦ. Οὐ γὰρ λέγω, ὅτι πρότερον μὲν ὠφέληντο, ἐν δὲ τῇ Χριστοῦ ἐπιδημίᾳ οὐκ ὠφέληντο. Τί δὲ λέγω τοῦτο περὶ τῶν πατέρων; ἀναβήσομαι γὰρ τῷ λόγῳ καὶ ἐρῶπεισθεὶς ταῖς γραφαῖς, ὅτι ἐν τῇ Χριστοῦ παρουσίᾶ οὐ μόνον τὰ ἐπὶ γῆς ὤνατο αὐτοῦ τῆς ἐπιδημίας καὶ τῆς οἰκονομίας, ἀλλὰ καὶ τὰ ἐν τοῖς οὐρανοῖς. Ὁ ἀπόστολος γοῦν φησιν· εἰρηνοποιήσας διὰ τοῦ αἵματος τοῦ σταυροῦ αὐτοῦ εἴτε τὰ ἐπὶ γῆς, εἴτε τὰ ἐν τοῖς · εἰδὲ εἰρηνοποίησεν, τέ ὀκνεῖς παραδέξασθαι, ὅτι καὶ πρὸς τοὺς πατέρας ἡ ἐπισκοπὴ γέγονε ἐν τῇ Χριστοῦ ἐπιδημίᾳ καὶ τοῦτο ἡ εἰς τὸν ᾅδην 4f. lat. vgl. Joh. 8, 56 15 ff. Kol. 120 1 et > C 2 sint] sunt E 5 illius] Domini B 6 + inC 7 utilitas A 9 loquor E 12 et > BE 14 pacificaverit A, sociaverit B, habuerit E 16 curcis marg. carnis C 18/19 Domini] ejus A 20 iUius] Domini B, ipsius E 21 profuit Cr hoc > Ar 71, 7 Τί—l4 οὐρανοῖς Χ 71, 14—76, 17 λ οἱ — Χ 2 χορὸς + χορὸς + ἅπας Υ ἁγίων > SXY αὐτοῦ > QSWXYA 3/4 καὶ δικαίων > nur Χ τοῦ θεοῦ Χ] τῆς παρουσίας τοῦ χριστοῦ λ ἀπέλαυσαν UXY] ἀπή λαυσαν dpCQSVWλ 14 ὁ— 18 εἰρην.] εἰ γὰρ εἰρηνοποίησε διὰ τοῦ αἵματος τοῦ σταυροῦ αὐτοῦ τό τε ἐν τῇ γῇ καὶ τὰ ἐν τοῖς > d) οὐρανοῖς κατὰ τὸν θεῖον ἀπόστολον dpCQSUVWYA (Y: εἰ — αὐτοῦ dann τό τε ἐν οὐρανῷ τά τε ἐπὶ τῆς γῆς, das übrige > Ι Q: τοῦ σταυροῦ , τό τε1] τοῦτ’ ἔστιν Ι S: αἵματός + 18 — p. 72, 1 ἐπραγμ.] οἵδα καὶ ἄλλο γεγονὸς μετὰ τῶν πατέρων ἔλεος, ὅτι καὶ πρὸς αὐτοὺς ἡ τοῦ Χριστοῦ ἐπισκοπὴ γέγονε καὶ τοῦτο ἡ εἰς τὸν ᾅδην αὐτοῦ ἄφιξις ἐπραγματεύσατο k (2. Teil] eines Βίκτ. Schohons) 18 τί — 20 γέγονε] δῆλον ὅτι Υ 20 ἡ > QWX ἐν — 21 ἐπιδημίᾳ > λ 21 nach p. 72, 1 ἄφιξις Q quod dicitur: >facere misericordiam cum patribus nostris, et recordari testamenti sancti sui, juramenti, quod juravit ad Abraham patrem nostrum nobis >absque timore de manu inimicorum liberari ? Crebro de hostium manu aliqui liberantur, sed non> Cum enim metus et discrimen ante praecesserint et ita de inimi- αὐτοῦ ἄφιξις ἐπραγματεύσατο, ἵνα πληρωθῇ τό· >ποιῆσαι ἔλεος μετὰ τῶν πατέρων ἡμῶν· μνησθῆναι δὲ διαθήκης τῆς πρὸς τὸν Ἀβραὰμ γενομένης τοῦ· >ἐνευλογηθήσονται τῷ σπέρματί σου πάντα τὰ ἔθνη Κἄν γὰρ νῦν τοῦτο γέγονεν, ἀλλ' ἔκπαλαι προανεγωνήθη — τοῦτο γάρ ἐστιν τὸ >μνησθῆναι διαθήκης — καὶ ἀδύνατον ἦν μὴ ἐκβῆναι τοὺς λόγους εἰς ἔργον· ὅρκῳ γὰρ ἐβεβαίωσε τὰς ἐπαγγελίας διὰ τὸ ἀπαράβατον, ὅτι πάντως ἔσται· καὶ νῦν οἱ πιστοὶ ἀφόβως ἐκ χειρὸς τῶννοητῶν ῥύονται. >Τοῦ δοῦναι ἡμῖν(, φησίν, >ἀφόβως ἐκ χειρὸς τῶν ἐχθρῶν ἡμῶν ῥυσθῆναι Πολλάκις ῥύονταί τινες ἐκ χειρὸς ἐχθρῶν, μετὰ φόβου δέ. Νυνὶ δέ ἡμᾶς ἡ Χριστοῦ ἐπιδημία πεποίηκεν >ἀφόβως ἐκ χειρὸς τῶν ἐχθρῶν ῥυσθῆναι· οὐ γὰρ ᾐσθάνθη 4f. gr. Gen. 28, 14 lOff. vgl. Hebr. 6, 17 f. 3 ~ sui sancti BC (Sancti C) 4 ad > E 7 inimic. + nostrorum C 17 Crebro] Credo 1 18 manibus C 20 et > r 21 praecesserit Ar 72, 15–73, 7 ekmp*LUV 72, 15–73, 2 Y 72, 15–73, 10 αὐτοῦ C 72, 15–73, 14 ἡμῶν aSW 1 ~ ἄφιξις αὐτοῦ Q ἄφιξις dpCQUWYλ] ἄφηξις SVX ἐπραγματ. + διὰ τὸ ἀνεξιχνίαστον αὐτοῦ ἔλεος dCS ἵνα — 3 ἡμῶν > pQSW ἵνα — 4 γενομ. > dCUYA 3 μνησθ. — 14] ποίας δὲ διαθήκης ἐμνήσθη κοὶ ποίου ὅρκου πρὸς τὸν Ἀβραὰρ γενομένου, ἤ πάντως τοῦ ἐνευ λογισθήσονται ἐν τῷ σπέρματί σου πάντα τὰ ἔθνη k (2. Teil eines Viktor-Schol,, dessen Anfang aber Orig. ist). 3 μνησθῆναι — 6 ἔθνη nur W 7 Κἄν — τοῦτο] τοῦτο δὲ εἰ καὶ νῦν dCS δὲ > S) dUd S 8 τοῦτο— 9 διαθήκης > dCS 13 ὅτι — 14 ῥύονται >Χ καὶ—14ῥύονται>S 15/16 > epCSUVY 15/16 nach 18 δὲ akmLW: διὰ τοῦτό φησιν· τοῦ δοῦναι ἡμῖν ἀφόβως (+ καὶ τὰ ἑξῆς W) + ἐκ χειρὸς τῶν ἐχθρῶν ἡμῶν ῥυσθῆναι a τοῦ κτλ. > km) 17 Πολλάκις] ἐπειδὴ πολλάκις kmW, καὶ ἐπειδὴ (+ δὲ α) πολλ. aS πολλάκις + γὰρ C 18 χειρὸς + τῶν SY ἐκδρῶν + ἡμῶν ῥυσθέντας S μετὰ — δὲ > S μετὰ — 21 ἐχθρῶν > Χ (Homoiotel.). 19 Νυνὶ — 21 ῥυσθῆναι >Α (Homoiot.) Νυνὶ — 21 ῥυσθῆναι] ὅτι ἡ Χριοτοῦ ἐπιδημία ἡμᾶς ἀφόβως ἐκ χειρὸς τῶν ἐχθρῶν ῥυσθῆναι πεποίηκεν km Νυνὶ δὲ] κοὶ γὰρ aSWA ~ ἡμᾶς nach 20 πεποίηκεν aSWYA ἡ + τοῦ S 20 τῶν > aCP1 UVWYλ 21 ἐναρῶν + ἡμῶν K2Wλ οὐ — p. 73, 7 αὐτοῦ > S 21 — p. 73, 1 ᾐσθάνθημεν bekmpCU] ᾐσθαίθημεν P1Wλ, ᾐσθόμεθα a corum rnanu quis fuerit erutus, liberatur quidem, sed non >sine Porro adventus Domini Jesu >de manu inimicorum timore< nos eruit. Non enim inimicos nostros nec eos vidimus repugnantes, sed, dum nescimus, repente de faucibus eorum et insidiis erepti sumus. >In atque momento< nos in haereditatem partemque justorum< et liberati de manu inimicorum sine metu, ut serviamusDeo in sanctitate et justitia coram eo omnibus diebus diebus nostris<. >Et tu, propheta Excelsi Vocaberis<. Apud meipsum quaerens rationem, quare non quasi de Joanne, sed ad Joannem ipsum μεν τῆς ἐπιβουλῆς τῶν ἐχθρῶν, ἀλλ' ὥσπερ αἰφνίδιον ἡμᾶς ἔλαβεν οὐκ αἰσθανθέντας τῆς ἐπιβουλῆς τῶν ἐχθρῶν· καὶ εἰ δεῖ οὕτως εἰπεῖν, ἀναισθητο ῦντας μετέστησεν ἀλλ' ἐκείνων ἐπὶ τὸν κλῆρον καὶ τὴν μερίδα< αυτου. Δ ιὸ καὶ ημεῖς ὀφείλομεν >λατρεύειν αὐτῷ ἐν ὁσιότητι καὶ δικαιοσύνῃ ἐνώπιον , ὅπερ γίνεται διὰ τῆς ἐκπληρώσεως πασῶν τῶν ἁγίων αὐτοῦ ἐντολῶν, οὐ πρὸς ὀλίγον μόνον καιρόν, ἀλλὰ>πάσας >πάσας τὰς τῆς ζωῆς ἡμῶν< >Καὶ φησίν· ἐζήτουν κατ' ἐμαυτόν, διὰ τί τὴν περὶ Ἰωάννου προφητείαν οὐκ εἶπεν ὡς περὶ αὐτοῦ, ἀλλ' ὡς πρὸς αὐτόν· λέγει γάρ· καὶ σύ, παιδίον, προφήτης ὑψίστου . Περισσὸν γάρ ἐστι τὸ λέγειν 6gr., 10ff. lat. vgl. Kol. 1, 12. 13 9f. lat. 1 Kor. 15, 52 2 liberatur] liberatus est B 5 nos] non A 7 videmus E dum > De 8 nesc. + quomodo De 9 In C 10 momento + et De 11 nos > A 15 eo] ipso C 17 Exelsi C] Altissimi ABDEe 18 memetipsum CDe quaero B 73, 18 κοὶ— 74, 10 ἀρχῆς aS 73,20—75, 14 km 73,20—75, 1 ep (P τοῦ αὐτοῦ: Ὠριγ.) Q*UV 73, –75, 75, 17 C 73, 20—75, 1 + 75 (ein Schol.) λ 1 τῆς ἐπιβουλῆς > epCUv Χ ὥσπερ > akmWA ἔλαβεν ἡμᾶς e, ἥρπασεν ἡμεῖς λ, ἡμᾶς λαβὼν ἀπ' αὐτοῦ Χ 3 οὐκ — 5 ἀναισθητ. > 4 καὶ konj.] ἀλλ' epCLUV 5 μεταναστήσας akmWA 6 τὸν — καὶ > 7 αὐτοῦ] ἁγίων αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ (alia manus) P 8 Διὸ — ὀφείλ. > τοῦ λατρεύειν Χ 9 αὐτῷ] τῷ θεῷ Χ καὶ δικαιοσύνῃ > Χ 10 αὐτοῦ nur CX ὅπερ — - 12 ἐντολῶν] ἐν πάσαις ταῖς ἐντολαῖς Χ γίνεται — 12 μόνον] οὐ γίνεταί διά τινα bWA τῆς > A 11 πασῶν — τῶν θείων AS 11/12 αὐτοῦ > S 12 ἐντολ. + καὶ S οὐ — 14 ἡμῶν > Χ 13 καιρόν — 14 ἡμῶν > S τὰς > λ 19 προφ. — κληθήση̣ nur a] κοὶ τὰ ἑξῆς S 20 — p. 74,10 ἀρχῆς] ὄτι παράδοξον ὡς γέννησιν ἔσχεν ὁ Ἰωάννης, οὕτω καὶ παράδοξον αἴσθησιν· ὅταν γὰρ λέγῃ· καὶ σύ, παιδίον, ὡς πρὸς ἀκούοντα λέγει καὶ ἐνωτιζόμενοι Ζ 20 περισοὸν — p. 74, 1 ἀκούοντι > A Περιοσὸν] ἴσως περισσὸν λ, ἴσως δὲ περισσὸν m, περιέργον α Περισσὸν γάρ] κοὶ γὰρ περισσὸν aS γὰρ a (vorher!) Χ > dieiibrigen > Χ] τὸ] ταῦτα aS λέγειν > km λ dicens prophetet : et tu, puer, propheta Excelsi vocaberis< et — superfluum enim fuit ad non audientem loqui et ad parvulum atque lactentem apostropham facere — hanc puto posse me reperire, quod quomodo mirabihter Joannes natus est et angelo praedicante venit in mundum et tribus mensibus Maria juxta Ehsabeth commorante fusus est in terram, sic etiam cuncta, quae super eo scripta sunt, mirabihter facta referuntur. Quod si dubitas statim de utero matris effusum posse verba patris τῷ μὴ ἀκούοντι· τί δήποτε οὖν ὡς πρὸς ἀκούοντα ταὐτά φησιν; Μήποτε οὖν παράδοξον γένεσιν ἀναλαβὼν ὁ Ἰωάννης — ἅτε ἀρχαγγέλου ταύτην κηρύξαντος καὶ ἅτε τῆς Μαρίας μετὰ τὸ συνειληφέναι τὸν κύριον παρούσης τῇ Ἐλισάβετ καὶ αὐτῷ ἤδη γεννωμένῳ — παράδοξον ἤδη καὶ τὴν παρακο λούθησιν εἶχεν ἐξ ἀρχῆς. Εἰ δὲ ἀπιστεῖς, εἰ παρακολουθεῖ ὁ Ἰωάννης ἅμα τῷ γεννηθῆναι τῇ προφητείᾳ καὶ ἤκουεν τοῦ· Καὶ σύ, παιδίον, προφήτης ὑψίστου κληθήσῃ< ἴδε τὸ ὅτι ἐσκίρτησεν ἐν ἀγαλλιάσει ἐν τῇ κοιλίᾳ, ὡς ἐγένετο ἡ 1/2 prophetet > De, prophetat E 2 Excelsi] Altissimi De 5 AEr 6 Hanc] Hinc B 6/7 posse me] rationem A 7 me reperire] reperiri B 7/8 quomodo mirabil.] modo mirabih C 12 terra BCE ~in terram est A, in terra est C 13 eo] ea E 15 statim] ad sit C 74, 10 — 75, 9 > km 74,10—14 παραδοξ. > 1 τί — 2 φησι vor p. 73, 18 Καὶ σύ aS X ἀκούοντι] νοοῦντι παιδίῳ a, νοοῦντι παιδὶ παιδίῳ Κ3) λ + λέγειν τὸν Ζαχαρίαν· καὶ σύ, ὦ παιδίον λ λ] δὲ β οὖν + γὰρ m 2 πρὸς τι οὐκ epQU ἀκούοντα] νοοῦντα Κ3 ταῦτα > aSV] δὲ a 3 Μήποτε — 4 λαβὼν] χρὴ οὖν ὅτι μήποτε ἄρα ὥσπερ παράδοξον ἴσχε τὴν γέννησιν λ οὖν > ὑπολ.] νοεῖν A, ὅτι > a, τὴν > a, γένεσιν ἔσχε a γέννησιν β) ) > Q, + ὡς P (al. manus) γένεσιν + συνίει τῶν λεγομένων πρὸς αὐτὸν (al. manus) P παράδοξον γένεσιν > UV 4 ὁ > km 7 Ἐλισ. > km ἅτε + τοῦ UV 5 ταύτην aS > α κηρύξ. + αὐτοῦ τὴν γέννησιν epCQA + αὐτοῦ τὴν γένεσιν UV καὶ — 8 γεννωμ.] ἅτε β) αὐτοῦ τε > β) σκιρτήσαντος ἐν τῇ κοιλίᾳ τῆς αὐτοῦ S) aS + ὑπὲρ φύσιν ἐπὶ τῇ παρουσίᾳ τῆς παναγίας παρθένου τῇ πρὸς τὴν β) Ἐλισάβετ β τῆς + παναγίας θεοτόκου add. man. rec. P 6 συλληφθῆναι Q 7 παρούσης] συμπαρούσης λ, παραβαλούσης πρὸς add. man. rec. P τῇ > ep] τῆς CUV καὶ — 8 γεννωμ. > km 8 γεννωμένῳ + οὕτω καὶ γεννηθεὶς λ, οὕτω καὶ γεννηθέντι aS αὐτοῦ ἤδη γεννωμένου (aus ... cp . . . ῳ korr.) P 8/9 ἤδη — ειΜεν] ἔδει κ. τ. π. ἔχειν CV ἔδει] ἤδη(?) V), ἤδη κ. τ. π. ἔχει epQUA ἤδη corr. in ἔδει P) τῆς αἰσθήσεως λ, ἤδη κ. τ. π. ἴσχε β + τῆς αἰσθήσεως κβ + τῶν αἰσθήσεων m ἤδη τῆς αἰσθήσεως ἔσχε παρ. a ἤδη — 10 ἀρχῆς] ἔσχε τὴν ἀκοὴν τῆς αἰσθήσεως καὶ τὴν παρακ. S 10 ἐξ ἀρχῆς > aekmpCQUVA 15 ὅτι] οὖν κοὶ epCQU] καὶ λ 15/16 ~ ἐν τῇ κοιλίᾳ ἐν ἀγαλλιάσει C 16 ὡς — Ρ. 75, 1 ἀσπασμοῦ > QX audire et scire, quid sit hoc, quod ad se dicitur: et tu, puer, propheta Excelsi vocaberis< multo fuisse mirabilius, quod praecessit > ecce ut facta est salutationis tuae in aures meas, exultavit infans in gaudio in utero meo<. Si enim adhuc matris ventre conclusus audivit Jesum et audiens exihvit atque laetatus est, quare non credas eum jam genitum prophetiam patris et audire et intellegere potuisse dicentem ad se: >et puer, propheta Excelsi vocaberis ; antecedes enim coram Domino, praeparare vias ejus< ? Ideo Zachariam festinasse, ut loqueretur ad parvulum, quia sciebat eum post paululum in eremo moraturum, nec se ejus habere posse praesentiam. Puerenimerat φωνὴ τοῦ ἀσπασμοῦ< Εἰ δὲ ἐν κοιλίᾳ ὤν ἐσκίρτησεν καὶ ἠγαλλίασεν, τί ἀπιστεῖς, εἰ γεγεννημένος ἅμα τῷ γεννηθῆναι ἤκουεν τοῦ πατρὸς προφητεύοντος καὶ λέγοντος αὐτῷ· καὶ σύ, παιδίον, προφήτης ὑψίστου κληθήσῃ· προπορεύσῃ γὰρ πρὸ προσώπου κυρίου ἑτοιμάσαι ὁδοὺς ; Διὰ τοῦτο τάχιον αὐτῷ παρόντι ὁ πατὴρ προεφήτευσεν, ἐπειδήπερ ἤ̣δει ὡς προφήτης, ὅτι μετ’ ὀλίγον οὐ μέλλει ἔχειν αὐτὸν παρ’ ἑαυτῷ τρεφόμενον, ἀλλ' ἐν ταῖς ἐρήμοις< διαιτώμενον. γὰρ>παιδίον ἐν ταῖς ἐρήμοις ἦν ἕως ἡμέρας ἀναδείξεως αὐτοῦ πρὸς τὸν . 5ff. lat. Luk. 144 1 hoc> C 2 se] eum n 3 Excelsi] Altissimi 1 4 multos C 6 auribus meis B 7 exult. inf.] exultans E ~ in gaudio infans B 8 utero] ventre C in > C 9 ventre] utero A, ventrem E ~ matris De audit De 10 et > De 13 et audire] exaudire 14 et > A 17 praeparare] parare De 21/22 ~posse praes. habere 22 posse > 75, 7—17 ap (P τοῦ αὐτοῦ Orig.)SUV 1 Εἰ — 7 κληθήσ. λ Εἰ — 9 αὐτοῦ C 7 Προπͅ. — 14] προφητεύει δὲ ἐν τῷ λέγειν· προπορεύσῃ γὰρ πρὸ προσώπου Κυρίου ἑτοιμάσαι ὁδοὺς . τοῦτο δὲ σημαίνει ὅτι μετ’ ὀλίγον οὐ μέλλει ἔχειν αὐτὸν παρ' ἑαυτῷ τρεφόμενον Ζ Προπ. — 9 p(ggP1)UVX] nach 11 λέγων aS 8 πρὸ — 9 ὁδοὺς] καὶ τὰ ἑξῆς S 9 Διὰ] καὶ διὰ Χ, ἤτοι διὰ C Διὰ — τάχιον] τάχιον δὲ akmS τάχειον P 10 παρόντι > S ὁ πατὴρ > pCUVX προεφήτευσεν ~ προεφ. ὁ πατὴρ aS + aS λέγων λέγων aS 11 ἐπειδήπερ ἤ̣δει] ἤ̣δει γὰρ pCUVXd ὡς προφήτης > kmpCUVX 12 οὐ μέλλει] ἤμελλεν UV 13 αὐτὸν] υἱὸν pCUVX παρ’ ἑαυτῷ] παρ' αὐτῷ Χ, μεθ' ἑαυτοῦ a(ggb) τρεφόμ. + ὁ πατήρ pCUVX ἀλλ'— 14 διαιτώμ. > ap CSUV ἀλλ'] ἦν γὰρ 14 ἐρήμοις + ἅμα τῇ γενέσει Χ Τὸ — 15 ἦν] φησὶ γὰρ ὁ εὐαγγελιστής, ὅτι ἦν τὸ παιδ. ἐν τ. ἐρήμ. aS Τὸ — 17 Ἰσραήλ > kmX 15 ~ ἦν ἐν τ. ἐρήμ. CUVPl P 16/17 πρὸς τὸν] ἐν PP1 in desertis usque ad diem ostensionis suae ad Israhek<. Et Moyses in deserto moratus est, sed postquam expletis quadraginta aetatis suae annis fugit ex Aegypto et per alios quadraginta annos Jethro pecora custodivit; Joannes vero, statim ut natus est, transiit ad deserta, et qui >major fuit inter natos mulierum<, majori nutrimento dignus apparuit. De quo propheta loquitur: >ecce mitto angelummeum ante faciem tuam<. Recte angelus dicitur, qui missus fuerat coram Domino et prophetantem patrem, statim ut natus est, audire potuit et intellegere. Quamobrem nos, qui tantis mirabilibus credimus, credamus pariter resurrectioni, credamus et repromissionibus, quae venturae sunt, regni caelorum, quod nobis cotidie Spiritus sanctus pollicetur. Quae omnia ut scripta sunt mirabiliter, plus quam sentire possumus, accipiemus in Christo Jesu: eui est gloria et imperium in saecula sacculorum. Amen. Παράδοξον γάρ τι χρῆμα ἦν Ἰωάννης, περὶ οὗ καὶ ἐλέχθη· >ἀποστέλλω τὸν ἄγγελόν μου πρὸ προσώπου σου<· ὡς οὖν ἄγγελος ἀποσταλεὶς ἤκουεν τοῦ πατρὸς προφητεύοντος τὰ ἀναγεγραμμένα. || Πῶς δέ· >ἑτοιμάσαι τὰς ὁδοὺς αὐτοῦ< φησιν; Τὸ ποιῆσαι γνῶναι τοὺς ἀνθρώπους, ὅτι παραγέγονεν ὁ τοῖς πιστοῖς συγχωρῶν τὰ ἁμαρτήματα αὐτῶν. || 2 f vgl. Akt. 7, 23. 30 5 f. Matth. 11, 11 8 f. Exod. 23, 20 1 dies ABE (corr. aus diem?) 2 desertis De quadrag.] iam De postquam] post et De 2/3 expletis . . ann.] expleti sunt . . . anni B 3 quadrag. > De Jetro ABC > De 4 transivit ABE 12 est — 13 intell.] et audivit et intelligere potuit A est + et BCE 15/16 resurrectionem ABCE 16/17 promissionibus BE 17 regnoque CDe 18 ~ cotidie nobis C 18/19 Spiritus] spiritualiter C 19 sanctus > r sunt > A 20 possimus BE accipiamus De Jesu + Domino nostro C 21 Amen > CE Explicit omelia X. AC 76, 13—17 dCS 13 ἑτοιμάσει S αὐτοῦ > Χ 14 φησιν] ἢ S Τὸ] τῷ SX 15/16 τοῖς πιστοῖς > X 16 ~ τὰ ἁμαρτ. συγχ. SX 17 αὐτῶν > SX HOMILIA XI. De eo quod scriptum est : Puer autem crescebat et conf ortabatur usque ad eum locum, ubi ait: Haec est descriptio prima. quae facta est sub praeside Syriae. Οἰκονομικώτατα τῆς ἀπογραφῆς ὁ καιρὸς πέπομφεν εἰς Βηθλεὲμ τὴν ἁγίαν παρθένον, ἵν ἑτέραν ἴδωμεν προφητείαν ἐκτετελεσμένην· γέγραπται γάρ· >καὶ σύ, Βηθλεὲμ οἶκος τοῦ Ἐφραθά, ὀλιγοστὸς εἶ εἶναι ἐν χιλιάσιν Ἰούδα· ἐξ οὗ μοι ἐξελεύσεται τοῦ εἶναι εἰς ἄρχοντα ἐν τῷ . Bifariam in scripturis sanctis >crescere< quid dicitur, unum ubi voluntas humana nihil prodest, alterum spiritaliter, ubi causa crescendi in studio consistit humano. De hoc ergo, quod secundum posuimus, id est spiritah, nunc evangehsta narrat : >puer autem crescebat et . Quod dicit, tale est : crescebat , nec in eadem permanebat mensura, qua coeperat, sed semper crescebat in eo spiritus, et per singulas Διττὸν γὰρ τὸ >αὐξάνειν<· τὸ σωματικόν, ἔνθα οὐδέ προαίρεσις ἀνθρώπου συνεργεῖ, τὸ δέ πνευματικόν, ὅπου προαίρεσις αἰτία τῇ ἀυξήσει κεῖται. Τὸ οὖν κρεῖττον αὐξάνειν ἀνέγραψεν· <λ> ον γὰρ τὸ λεγόμενον ηὔξανεν · οὐ γὰρ αὐξανόμενον τὸ πνεῦμα ἐν ἑαυτῷ ἔμειναν, ὁποῖον ἦν ἀπ' ἀρχῆς, ἀλλὰ ηὔξανεν τὸ πνεῦμα ἑαυτῷ, οὗ ἀυτξάνοντος καὶ ὁσημέραι πλείονος γενομένου καὶ ἡ ψυχὴ αὐτοῦ ἀκολούθως τῷ πνεύματι συνηύξανεν. 2—4 Luk. 1, 802 7ff. Mich. 5, 2 1 Incipit ΧΙ. de ... AC 3 discriptio D Quirino E 10 Bifarie De sanctis > > A ~ quid crescere B unus E 13 nil 1 6 id est] idem E 17 spirituale BCD evangelium B prima > 11 quid 14 in > 23 spiritu CD 77,5 — 9 adk (als letzter Teil eines Kyr. Scholions) SU* 77,10 — 78, 15 ἐπιτυγχ.δ Χ 5 Οἰκον. + δὲ dkS τῆς — 6 παρδένον] κοὶ > S) Ἰωσὴφ τὴν ἀπογραφὴν εἰς τὴν ἰδίαν πατρίδα Βηθ λεὲμ πέπονθεν σὺν τῇ ἀγίᾳ παρθένῳ dS πέπ. Βηθλ. S) Οἰκον. — 7 γάρ] κοὶ διὰ τοῦτο δὲ γίνεται τοῦτο, ἐπειδὴ ἡ ἀπογραφὴ αὕτη χρησίμως τὴν παναγίαν παρθένον ἐξέπεμπεν εἰς Βηθλεὲμ τεκεῖν, ἵνα πληρωθῇ ἡ λέγουσα προφητεία a καὶ > α, αὕτη ἡ ἀπογρ. α) 6 ἵν' — ἴνα καὶ ἑτέραν προφητείαν ἴδωμεν ἐκτετελεσμένην dS 7 γάρ + ὡς ἔφημεν k Βηθλ. > α μὴ ὀλιγοστὸς β ὀλιγ. — 9 Ἰσραήλ] οὐδαμῶς εἶ τοῦ εἶναι ἐν χιλιάσιν Ἰούδα· ἐκ σοῦ γὰρ μοι ἐξελεύσεται ἡγούμενος· ὅστις ποιμανεῖ τὸν λαόν μου τὸν Ἰσραήλ· καὶ αἱ ἔξοδοι αὐτοῦ ἀπ' ἀρχῆς ἐξ ἡμερῶν αἰῶνος (Mich. 5, 2; 1 Chron. 11, 2) dS τοῦ — χιλιάσιν] ἐν τοῖς ἡγεμόσιν vS, ἐλεύσεται S, αἱ > S, ἀπαρχὴ S) 8 ἐξ οὗ] ἐκ σοῦ β) οὗ + γάρ horas atque momenta spiritu erementa capiebat. Et non solum augmenta spiritus sequebantur. Illud quod praecipit Deus: crescite et multiplicamini<, simpliciter et juxta litteram accipiunt, quomodo possint exponere nescio, Esto enim >multiplicamini< referatur ad numerum, ut, dum plures fiunt, quam prius fuerant, multiplicatio habeat locum: hoc vero quod sequitur : >crescite< est in nostra potestate. Quis enim hominum non veht ad staturam suam adjicere< , ut longior fiat ? ergo propterea quid praecipitur, ut fiat — stultum est quippe praecipere, quod is, cui praecipias, facere non possit — et praecipitur nobis, ut crescamus, utique id praecipitur, quod facere possumus. Vis scire, quomodo intellegatur: >crescite< ? Ausculta, Isaac fecerit, de quo dicitur: Isaac proficiebat et major fiebat, donec factus est magnus, vel vehementer nimis<. Semper voluntas illius ad meliora se tendens habebat profectus suos, mens divinius aUquid contemsuccrescente anima quoque sua in- anima, sed etiam sensus et mens Καὶ ἐὰν ἐντέλληται ὁ θεὸς προστακτικῶς λέγων· αὐξάνεσθε καὶ , οἱ μὲν κατὰ σάρκα ἀκούοντες τοῦ λόγου οὐκ οἶδα πῶς δύναντυαι αὐξάνεσθαι. Ἔστω γὰρ τὸ >πηλθύνεσθαι<, ἐπειδὴ ὁ ἀριθμὸν πλείονα προσάγει τῶν πληθυνομένων — πῶς οὖν ἐπὶ τοῦ ῥητοῦ προστάσσει ὁ θεὸς τὸ >αὐξάνειν< Πᾶς ἄνθρωπος βούλεται ἐις τὸ μέγεθος ἐπιδιδόναι, ἀλλ' οὐ πάντες ἐπιτυγχάνουσιν· εἰ τοίνυν τὸ προστακτικὸν ἔστιν καὶ δυνατὸν ποιῆσαι τὸ προστασσόμενον, ἐφ’ ἡμῖν ἐστιν τὸ >αὐξάνειν<. Καὶ παράδειγμα περὶ οὗ γέγραπται· καὶ Ἰσαὰκ προέκοπτεν καὶ μείζων ἐγένετο, ἕως οὗ ἐγένετο μέγας σφόδρα(· ὅπερ ἐστὶν ἐπιδιδοὺς τῇ αὐξήσει τῆς προαιρέσεως ἐπὶ τὸ ἀγαθόν, τῇ αὐξήσει τῆς ψυχῆς ἐπὶ τὸ βέλτιστον, τῇ αὐξήσει τοῦ νοῦ ἐπὶ τὸ διορατικόν, τῇ αὐξήσει 4f. Gen. 1, 22 14 lat. Matth. 6, 27 24ff. Gen. 26, 13 23ff. vgl. Orig. in Genes. Hom. XII, 5 (S. 111, 20 f. Baehrens) 2 Et > r 3 spiritu sequebatur E 4 quod > CDe 7 potuerint De ~ expon. potuerint e 8/9 Esto enim mult. referatur CDe] Multiplicamini enim refertur ABE B] et r 10 fuerant + ut B 11 habet r 13 ~ in nostra potest. est B 14 homin. + qui B non velit] valet (aus non velit corr.) C 15 adjicere + (marg.) cubitum unumC 16 quid] quod B 17 ~ quippe estAB 19 et + cumA 21 facere + non Dlmn, + nos r 22/23 intelhgiturDe 26 ABE 28 ilhus] ejus A 29 suos + et De 30 divinitus C 78, 15 εἰ—18 Χ 78,23—79, 32 Χ plabatur et exercebat se memoria, ut plura in thesauro suo conderet et firmius retineret. Atque que in hunc modum evenit, ut qui omnes virtutes suas in animae agro excoluerit, impleret manda- tumpraecipiens: < Quamobrem et Joannes adhuc parvulus crescebat et multiplicabatur; diff iciUimum autem est parvulum spiritu crescere et inter mortales perrarum. Aliud est <, aliud >confortabatur < . Infirma est humana natura et, ut fieri possit fortior, divino auxilio indiget. Legimus : >caro infirma < Quo igitur auxilio confortanda est ? Utique spiritus ; >spiritus enim promptus, caro autem > Qui vult fortior fieri, non debet nisi spiritu confortari. Multi confortantur carne, corpore roborantur ; athleta autem Dei spiritu roborandus est et, cum sic fuerit confortatus, sapientiam carnis elidet et spiritalis effectus subdet corpus animi imperio. Non putemus ergo simpUcem de Joanne historiam esse conscriptam, et quae nihil τῆς μνήμης ἐπὶ τὸ δραστικώτερον, ὥστε πλειόνων μνημονεύειν. Οὕτως ό πασας τàς δυνάμεις τῆς φυχῆς αὐτοῦ γεωρηῶν πληροῖ τὴν λέγουσαν ἐντολήν· >αὐξάνεσθαε​​ហ< Ἱωάννης οὖν ὡς μακάριος καὶ ἔτι παιδίον ὢν ἠύξανεν· σπάνιον δἐ ἐν ἡμῖν εὑρεθῆναι παιδίον αὐξανόμενον πνευματι. Ἄλλο δἐ τὸ > αὐξάνειν < καὶ ἄλλο τὸ x <. Ἡ ἀνθρωπίνη φύσις ἀσθενής ἐστι καί, ἶνα γένηται ἰσχυρά, χρείαν ἔχει βοηθείας κρείττονος. Τίνος οὖν χρεία, ἴνα κραταιωθῇ; Πνεύματος. Ὁ οὖν μέλλων ἀληθῶς κραταιοῦσθαι κραταιοῦται πνεύματι· οἱ μέν γὰρ πολλοὶ κατὰ σάρκα κραταιοῦνται σαρκί, οἱ δἐ θεοπῦ ἀθ ληταὶ > κραταιοῦνται πνεύματι καὶ διὰ τὸ ἐν αὐτῷ κραταιοῦσθαι ἰσχυροὶ γίνονται πρὸς >τὸ τῆς · παλαιόντος γὰρ τοῦ πνεύματος τῇ σαρκὶ ωικᾷ τὸ πνεῦμα ἐν ἐκείνῳ, ἐν ᾧ ἡ κραταίωσις γίνετοαι του πνευματος. 18. 20 ff. Matth. ι 41 25 zu athleta Dei vgl. 2 Tim. 2, 5 28 26 Rom. 8, 7 3 et] ut De firmusAC 6 excolueratB impleatACE 8/9 ~ crescebat parvuhis D 10 Per difficillimum CD, Vel diff. est autem E ~ est autem B 12 perr.] petrariuxi r, per parum AE 19 confortanda] confirmanda De 20 spiritus ABC] spiritu De > E 20/21 Spiritus enim] Sanctus enim Spiritus CDe 23 nisi + in De 26 Dei] Domini BE 27 Et C > C 28 et — 30 imperio > C 29 subdit BED (in subdet corr. D) 29/30 ~ animi corpus B 25/26 <οἱ—ἀθ ληταὶ > Kl. Kr. > Χ ad nos pertineat, in eo quod dicitur: > crescebat et confortabatur Et erat in desertis usque ad diem ostensionis suae ad Israhek. Dixi nuper, quod et conceptus Joannis stupendum quid habuerit, quando >exultavit infans in < et suum necdum genitus Dominum recognovit, et nativitas non impar miraculum, quando ad eum velut audientem Zachariae prophetantis sermo convertitur, dicens : >et tu, puer, propheta Excelsi vocaberis > . Digne igitur, qui sic conceptus fuerat et natus, non exspectavit, ut a patre nutriretur et matre >usque ad diem ostensionis suae ad Israhek, sed recessit, fugiens tumultum urbium, popuU frequentiam, vitia civitatum , et abiit in deserta, ubi purior aer est et caehim apertius et famiUarior Deus , ut quia necdum sacramentum baptismi nec praedicationis tempus advenerat, va- caret orationibus et cum angehs conversaretur, appellaret Domimum et illum audiret respondentem atque dicentem: >ecce <. Sicut enim >Moyses loquebatur et Deus respondebat ei <, puto, quod Joannes locutus fuerit in deserto et Dominus responderit ei. >Καὶ ἦν ἐν ταῖς <, Ὥσπερ ἡ γένεσις αὐτοῦ παράδοξος — ἐσκίρτησε γàρ ἐν ἀγαλλιάσει ἐπιγινώσκων τὸν Χριστόν — καὶ ὡς ἐλαλεῖτο πρὸς αὐτὸν κατ᾿ αὐτὴν] ὡς ἀκούοντα τὸ ὑπὸ τοῦπτρός, ὅτι· καὶ σύ , παιδίον , προφήτης < , οὕτως οὐδὲ εμεινεν μετὰ τοῦ πατρὸς καὶ τῆς μητρός, ἀλλ᾿ ἀνεχωρησεν φεύγων τὸν ἐν πόλεσι θόρυβον καὶ τὴν ἐν τοῖς ὄχλοις ἀηδίαν, ἵνα ἐν ταῖς ἐρημίαις τυγχάνων, ἐπεὶ μηδέπω ἐβούλετο αὐτὸν ὁ θεὸς ὑπηρετεῖν τῷ μυστηρίῳ τοῦ βαπτίσματος, εὐχαῖς σχολάζῃ παραδόξως ἀνατρεφόμενος. 28 Exod. 3, 4 29 Exod. 19, 19 6 dies ABE 8 Joannes De 16 Exeelsi ABE] Altissimi CDe 7ff. Luk. 1, 44 2 ad] in AE, > B 13 velut + ad ABE pectavit non D 19 a > D et matre > De (aus vicia corr.) D, viciniam e 24 desertum B erat De > ABE apertum B > A 27 appellaret + que e 28/29 assvim B 30/31 respondit A 9 infans > C 18 ~ ex- 23 vitia] vicinia 25 est > C] ut > C] et A 30 fuerit] sit C 80, —81, 20 Χ 19 σχολάζει Κ Hoc autem arbitror certa de scripturis ratione commotus. Si enim >major in natis mulierum Joanne Baptista fuit nemo < , Moysi autem respondit Deus, consequenter respondit et Joanni, qui major Moyse fuit, qui est nutritus in eremo, cujus nativitatem idem Archangelus, qui et Domini, nuntiavit, cujus pater, qui eum nasci non credebat, obmutuit. >Erat < igitur >in deserto < Joannes et novo et extra humanam consuetudinem modo, idipsum Matthaeo memorante : >cibus autem ejus erant locustae et mel silvestre < . Quia enim minister fuit primi Salvatoris adventus et tantummodo de dispensatione car- nis Dominicae loquebatur ac prophetia ilhus eum, qui natus fuerat ex virgine, praecinebat, non habuit domesticum mel et humana diligentia percolatum, sed >silvestre mel < et volucre, quod ejus erat, volucre non grande, non in sublime se elevans, verum vo- lucre parvum et vix a terra consurgens et saliens potius quam volans. Quid plura ? Manifestissime dicitur, quod >locustae < cibus ejus, parvum animal et mundum. Considerate ergo, fratres carissimi, quod, qui nove natus fuerat, nove et nutritus est. Post quae scriptura subjicit: >Factum est in diebus ilUs, exivit edictum a Caesare Augusto, ut profiteretur omnis orbis. Haec fuit descriptio prima, sub praeside Syriae Cyrino > . Dicat aliquis : evangelista, quid me juvat ista narratio, quoniam descriptio > universi orbis sub Caesare Augusto fuerit >Ἧν < γὰρ >ἡ < κατà τὸν Ματθαῖον > ἀκρίδες καὶ μέλι < ἐπεὶ γàρ διάκονος ἦν <τῆς > πρώτης Χριστοῦ διὰ τοῦτο ἡ τροφὴ αὐτοῦ οὐκ ἦν μέλι ἥμερον — ἐτηρεῖτο γὰρ τό ἥμερον μέλι καὶ ἐξειργασμένον τῷ κυρίῳ — καὶ ἐπεὶ πρὸ τῆς παρουσίας προεφήτευεν καὶ ᾠκονόμει τὰ πρὸ τῆς παρουσίας, διὰ τοῦτο ἦν αὐτῷ τροφὴ πτηνὸν ὁλίγον αἰρόμενον ἀπὸ τῆς γῆς, ἀκρίδες, βραχὺ ζῶον καὶ καθαρόν. 2 Luk. 7, 28 2f. vgl. Exod. 3, 13.14 8ff. Matth. 3, 4 I autem > De 2 ~ nemo fuit A 5 Arcangelus C qui2] quia ABE 8 consiietudinem] naturam De 9 commemorante B 10 erat AC locusta CE 14 ac] et ut B 15 eum > B 16 > BE 18 per colatum C 19 quod — 20 volucre > De quod] quid BE (richtig ? Kl.) 20 ejus] ei C 21 in > BE 22 vix a] juxta C 23 locvista fuerit C 24 parvulum De 25 ka- rissimi ABD quod] quia B et > De 26 subjecit C est + autem De 27 profiteretur] describeretur De ~ orbis onmis C 28 sub] a De, sub (aus a corr.) E Quirino E 29 evangelista — ista] o evangelica De narratio] narrando C 11 <τῆς > πρώτης Kl. Kr.] πρὸ τῆς Χ 18/19 πτηνῶν ὀλίγον αἰρομένων Origenes IX. 6 inter omnes etiam > Joseph cum Maria desponsata sibi atque praegnantec nomen retulerit in censum ac, priusquam descriptio completur, ortus f uerit Jesus ? Diligentius intuenti sacramentum quoddam videtur significari, quia in totius orbis professione describi oportuerit et Christum, ut cum omnibus scriptus sanctificaret omnes et cum orbe relatus in censum communionem sui prae- beret orbi, ut post hanc descrip- tionem describeret quoque ex orbe secum >in librum viventium > , ut, quicunque credidissent in eo, postea cum sanctis illius >scriberentur in caelis > : cui est gloria imperium in saecula saeculorum. Amen. Μυστήριόν τι μέγα βούλεται ὁ λόγος παραστῆσαι, ὅτι εἰς τὴν τῆς οἰκουμένης ὅλης ἀναγραφὴν ἔδει ἀναγραφῆναι Χριστὸν Ἰησοῦν, ἶνα συναναγραφεὶς τοῖς ἐν τῇ οἰκουμένῃ ἁγιάσῃ τὴν οἰκουμένην καὶ μεταθῇ τὴν ἀπογραφὴν ταύτην εἰς βίβλον < ἵνα τὰ < τῶν συγγραφέντων αὐτῷ καὶ πιστευσάντων αὐτῷ ἐγγραφῇ ἐν τοῖς <. 2f. gr., 13 lat. Apok. 20, 15 11 ff. gr., 15 f. 2f. Luk. 25 lat. Luk. 10, 20 2 retulit C 5 videris D significare De quia] quod e 6 professionem C 11 > BE 12 quoque] quosque AB, quodqueE 12/13 ex orbe > E 13 libro ACDe 14 ut] et ABCE eo] eum A 15 postea] profecto B 18 Amen > C Explicit omelia undecima AC 82, —13 ξ —7 Ἰησοῦν] διὰ τοῦτο καὶ ό Χριστὸς σὺν τῇ τεκούσῃ καὶ τῷ Ἰωσὴφ ἀναγράφεται S 4 Μυστ. — 5 ὅτι] Ἔδει γὰρ dC τι bUVW] δὲ Χ μέγα + ἐνταῦθα V βούλ. — 5 παραστ. bUVW] παριστᾷ ὁ λόγος Χ ὁ λόγος βούλ. W, παραοιῆναι Y] 6 ἔδει > dC 6/7 ἀναγραφῆναι bUVW] γραφῆναι dCX ’ 7 Ἰησοῦν dCUVW > bX 8 τοῖς ἐν > d (gg C) 9 ἁυιάσοι S μεταθῇ — 11 ἵνα unleserlich Χ 11 ἵνα — 13 οὐραν. > dS τὸ ὄνομα C 11/12 συναναγραφέντων C 12 καὶ — 13 auTw > C πιστευόντων bUVW 13 ἐγγραφῇ > Χ] ἑγγράψῃ CV ( ?)