HOMILA VI. De eo, quod scriptum est : Com autem concepisset Elisabeth, abscondebat , usque ad eum locum, ubi ait: Hic erit . magnus<. >Quando concepit abscondebat se mensibus quinque, dicens: quia sic mihi fecit Dominus in diebus, quibus respexit auferre obprobrium meum in hominibus < Quaero quam ob causam, postquam intellexit se esse praegnantem, decUnarit ? Nisi faUor, haec est : Etiam hi, qui nuptiis copulati sunt, non omne tempus coitus Uberum inter se habent, sed est tempus, quando recedunt ab opere nuptiarum. Si enim vir senex fuerit et mulier anus, pudoris est maximi servire Ι Τῷ Ζαχαρίᾶ μὲν ἐπῆλθεν ἡ ἐπιτίμησις, ἐπληροῦτο δὲ ὁ λόγος καὶ ἐπαύετο ἡ κόλασις· >συνέλαβε < γὰρ ἡ στεῖρα, ὅτε ἀπῆλθεν εἰς τὸν οὶκον < ὁ ἱερεύς· καὶ μὲν ἡ γυνή· σώφρων γὰρ ἦν· αἰδεῖται, ὅτι ἐπὶ γήρως ἀνδρὶ συνήφθη· τοῦτο δὲ ἐγένετο διὰ τὴν ἐπαγγελίαν καὶ διὰ τὴν τῶν ἐπαγγελιῶν πλήρωσιν. | <Οὑ > πᾶς καιρὸς δέδοται ἐν γάμῳ οὖσι τῆς κοινωνίας τῆς γαμικῆς, ἀλλ' ἔστιν, ὅτε δεῖ ταύτης ἀφιστᾶν ἤδη γεγηρακότας καὶ ὑπὸ τῆς προνοίας ἀποκεκλεισμένους πρὸς τὸ συλλαμβάνειν τὰ ἔργα τοῦ γάμου. 2–3 Luk. 1, –33 9 ff. vgl. Ambros. in Lucam 1, 43 (S. 38, 6ff. Schenkl) 2 Incipit VI. de . . . AC 1—3 > K 6 ~ fecit mihi BC C 8/9 homin.] onanibus K 9 ob quam B 10 ~ se intell. C 11 dechnaverit A, dechnaret BEK Ni De 12 haec] hoc Ae Etiam + quod De hi > ΑΚ 14 hberimi] hberorum inter se > B 18 pudor K est + eos K maxime AK ~ est B 18 — p. 35, servire eos maxime A 34, –12 τι 35, 8—36,6 κυρίου U ἐξ ἀνεπιγρ.) (nach 10 συνήφθη kl. 34,4 — 12 C (darauf folgt mit ἄλλως τε Kyrill)ae ἀνεπιγρ.)S 34, 13—18 Χ 34, 8—10 vgl. p. 36 4/5 ἡ ἐπιτίμησις ἡ εἰρημένη e 4 — 6 κόλ. > C 4 — 8 ἱερεύς > 6 συνέλ. — 8 ἱερεύς] εἶτά φησιν· ἀπῆλθεν εἰς τὸν οἶκον αὐτοῦ καὶ συνέλαβεν ἡ στεῖρα C 7 ὅτε] ὅταν U 8 καὶ—9 γυνή] αἰδεῖται δὲ ἡ Ἑλισάβετ ἢ οἰδουμένη περιέκρυβεν ἑαυτήν S 9 σώφρων — 10 συνήφθη] διὰ τὸ ἐν γήρᾳ γήρει β) συλλαβεῖν· σώφρων γὰρ ἦν ἡ γυνή aS 9 αἰδεῖται — 12 πλήρωσιν e > 9/10 αἰδεῖται > C 10 γήρως C] γῆρος U σύνεστιν 11 τοῦτο] τὸ U τοῦτο — 12 πλήρωσιν > aS ἐγίνετο C 12 τῆς C 13 >Οὑ < durch Beschneiden weggefallen Χ 18 nach vielleicht καὶ <καὶ πληροῦν > zu änzen ? Kr. eos libidini, servire conjugio, quae carie corporis et senecta et Dei videntur voluntate sublata. Haec autem, quia ad sermonem angeli et dispensationem Dei rursum viro fuerat copulata, erubescebat, quod anus et pene decrepita ad opus juvenum revertisset. Unde et >abscondebat se mensibus quinque non usque ad nonum mensem, donec partus ingrueret, sed usque quo conciperet et Maria. Quando enim illa concepit et venit ad eam et >facta est salutatio in ejus, >exsultavit in gaudio infans in utero Elisabeth, etprophetavit. Et> Spiritu sanctoper plena ea locuta est, quae evan gelicus cermo describit. Et dif- famata sunt per omnem montanam verba haec. Quando ’ Επεὶ οὖν αὕτη κατ' οἰκονομίαν διὰ τὸν τοῦ ἀγγέλου λόγον >συνέλαβεν ἠ̣σχύνετο, εἰ μὴ] πρεσβῦτις <οὖσα > μετ' ἀνδρὸς κοιμᾶται, πτεν ἑαυτὴν ἐπὶ μῆνας πέντε καὶ Καρία συλλάβῃ. Ὅτε γὰρ Μαρία συνέλαβε καὶ ἦλθε πρὸς αὐτήν, καὶ >ὅτε ἐγένετο ὁ ἀσπασμὸςἐσκίρτησεν ἐν ἀγαλλιάσει τὸ βρέφος ἐν τῇ κοιλίᾳ τῆς Ἐλισάβετ, καὶ προεφήτευσεν ἡ Ἐλισάβετ καὶ ἐκ >πνεύματος ἁγίου ἐλάλησε τὰ ἀναγεγραμμενα. Καὶ >ἐλαλήθη ἐν τῇ ὀρεινῇ πάντα τὰ ῥήματα ταῦτα<. Λαληθέντων οὖν αὐτῶν ὡς περὶ θείας συλλή 14ff. Luk. 1, 44 19 ff. Luk. 1 καὶ >εκρυ–, 65 1 eos > K quae + vel Dlmr 2 earie] curae De corporis] vi torporis In senecta et] senectae De 2/3 esse Dei videntur Dmnr Dei videntur > A 3 videntur + esse De sublatae In 4 quia] quae r, quod B 5 rursus A 6 ~ fuerat viro e 9 et De > ABCEK 10 novum A 12 quo > AEK] dum B conciperet] concepit A et ABCE > DKe 13 ~ illa enim K 14 et — est > C 14/15 salut.] vox salutationis AB 16 gaudium D 17 Et2 ACEK > BDe in Spir. B 18 ea ACK] eo B, et De 20 omnem + regionem B per] super e 20/21 omnia montana CK 35, 1 Ἐπεὶ—10 συλλάβῃ Κε 35, 8–36, 6 κυρίου BCY* 35, 8–36. 9 ἔχαιρ. kLλ 35, 10 Ὅτε— 18 Κε 35, 19–36, 6 κυρίου + 36, 9 Εἶτα — 16 Ἰωσήφ Χξ 2 συνέλαβεν] συ <λλαβοῦ > σαΧ 4 > Kr. > Χ 8 καὶ nur Χ ἔκρυπτεν bVX] περιέκρυβεν κλ, ἔκρυβε U, + δὲ kU, ἔτι μήποτε δὲ περιέκρυβεν C 9 ἐπὶ > CX ἐπὶ — πέντε κλ 10 συλλάβῃ] συλλήφθῃ CU Ὅτε — 13 2 > κ 11 ~ συνέλαβε Μαρία UX 12 ὅτε > b(ggβ)CUVXλ ἐγέν. — 13 αὐτῆς] ἀσπάσατο Χ 13 αὐτῆς 1 + τότε ὡς λ + καὶ C 13/14 ἐσκίρτησεν] τότε γὰρ ὡς ἐσκίρτησεν k 14 ἐν — 18] ἐν αὐτῇ τὸ βρέφος ἐν ἀγαλλιάσει, προφητεύουσα kλ 15/16 καὶ — Ἐλισάβετ nur V 15 καὶ — 18 > C 16 προεφήτευσεν V (vgl. p. 75, 10) 19 Καὶ — p. 36, 3 kλ Καὶ — 20 ταῦτα > Χ Καὶ] Τότε C 20 Λαληθ. — 21 αὐτῶν] Ὧν λαληθέντων ἐν τῇ ὀρεινῇ Χ 3 enim in populo rumor egressus est habere eam in utero prophetam et majus esse homine, quod gestabat, tunc non absconditur, sed tota hbertate se prodit et exsultat habere se in utero praecursorem Salvatoris. Deinde scriptura commemorat, quod mense conceptus Ehsabeth >missus< sit Gabriel a Deo in civitatem Galilaeae, laeae, cujus nomen Xazareth, ad virginem desponsatam viro, cui nomen Joseph de domo David; et nomen virginis >. Rursum mea mente volvens quaero, quare Deus, cum semel Salvatorem judicaret nasci ex , non elegerit puellam absque sponso, sed eam potissimum, quae jam fuerat >desponsata < Et nisi faUor, causa est: Debuit de ea virgine nasci, quae non solum sponsum haberet, sed, ut Matthaeus scribit, jam viro tradita fuerat, hcet eam ψεως καὶ ὡς περὶ προφήτου μέλλοντος γεννᾶσθαι ἐν τῷ λαῷ, οὐκ ἐτι ἑαυτὴν περιέκρυβεν(, ἀλλ’ , εἰ δεῖ οὕτο)ς εἰπεῖν, καὶ ἐπαῤῥησιάσατο, ὅτι ἄρα γέννημα εἴη αὐτῆς ὁ πρόδρομος τοῦ κυρίου. Τέως μέντοι εἰ καὶ ὡς σώφρων ᾐδεῖτο, ὅτι ἐπὶ γήρως ἀνδρὶ συνέστη, ἀλλ' οἶν διὰ τὸ παράδοξον ἔχαιρεν. Εἶτα μετὰ ταῦτα γέγραπται, ὅτι τῷ μηνὶ τῷ , τῆς συλλήψεως Ἐλισάβετ δηλαδή, ἀπεστάλη ἄγγελος Γαβριὴλ ἀπὸ τοῦ θεοῦ πρὸς παρθένον μεμνηστευμένην ἀνδρί, ᾧ ὄνομα . Τί δήποτε κρίνας ὁ θεὸς ἐκ παρθένου γεννῆσαι τὸν σωτῆρα οὐκ ἐπελέξατο >παρθένον < ἀμνήστευτον ; Μήποτε οὖν οἰκονομία ἦν καὶ τὸ μνηστῆρα αὐτὴν ἔχουσαν συλλαβεῖν, ὡς μὴ δοκεῖν αἰσχύνην φἐρειν ἐπὶ τοῦ σώματος 24 f. lat. laff. vgl. Ambros. in Lucain II, 1 (8. 41, 2ff. Schenkl) vgl. Matth. 1, 24 1 populos BE, populis C 3 et aliquid e homine CDEK] Joanne A, hominem Be quod] qm e 4 gestabat] gestabatur e + a virgine e non > B abscondit B 6 ~ se habere ~ praecurs. in utejo DKe 9/10 concepta E 11 gabrihel (immer) AD 12 cuius] cui AK 15 Rursus A mea] ea K 16 meam mentem E 18 ex virgine > B ex] de K 18/19 elegit DKe 20 eam] etiam K iam > B 21 ni A 21/22 haec causa est] hac causa C 24 scripsit ABE, ait K K f uerit K 25 — p. 37, 1~vir eam A 36, 16 Τί—39, 15 ἀποβαλεῖν Χξ 36, 6—8 vgl. p. 34, 810 1 καὶ > C 2 γεννᾶσθαι C] γενέσθαι UV 3 ἑαυτὴν] αὐτὴν ἀλλ' — 6 κυρίου > C 4 ἐπαῤῥησίαστο U 5 ἄρα + ἅγιον Χ ἧν κUλ εἴη αὐτῆς] εἰ ἐν αὐτῇ Χ ὁ U 5/6 τοῦ κυρίου πρόδρ. κ λ 6 κυρίου + ἡμῶν Ἰησοῦ Χριστοῦ bUV + ἐΞ οἴκου Δαβίδ U 9 ἔδαιρεν + λέγουσα· θαυμαστά μοι ἐποίησεν ὁ θεός( λ [was bei ΚΚ2 aber schon Αnfang d. nachsten Scholions (Chrysostomus) ist] vir necdum nosset, ne turpitudinem virginis habitus ipse monstraret, si virgo videretur utero tumenti. Unde eleganter in cujusdam martyris epistola scriptum repperi, Ignatium dico, episcopum Antiochiae post Petrum secundum, qui in persecutione Romae pugnavit ad bestias: principem saeculi hujus latuit virginitas Mariae< ; latuit propter latuit propter nuptias, latuit quia habere virum putabatur. Si enim non habuisset sponsum et, ut putabatur, virum, nequaquam potuisset abscondi. Statim enim cogitatio diabolo tacita subrepsisset : quomodo ista, quae non concubuit cum viro, praegnans est ? debet iste conceptus esse divinus, debet ahquid humana natura esse sublimius. E contrario disposuerat Ἐβούλετο δὲ ὁ σωτὴρ καθ’ ὅλην Salvator dispensationem suam τὴν οἰκονομίαν λανθάνειν τὸν διά et assumptionem corporis igno- αὐτῆς τὸ σύλλημμα; Δἰ ὁ καλῶς ἐν μιᾷ, τῶν μάρτυρός τινος ἐπιστολῶν γέγραπται — τὸν ’ Ιγνάτιον λέγω, τὸν μετὰ τὸν μακάριον Πέτρον τῆς Ἀντιοχείας δεύτερον ἐπίσκοπον, τὸν ἐν τῷ διωγμῷ ἐν Ῥώμῃ θηρίοις μαχησάμενον — · >καὶ ἔλαθε τὸν ἄρχοντα τοῦ αἰῶνος τούτου ἡ παρθενία Μαρίας<. Ὡς, εἰ μὴ ἐγεγόνει ὁ δοκῶν γάμος, οὐκ ἄν αὐτὸν ἔλαθεν, ἀλλ' ἔγνω ὁ ἄρχων τοῦ αἰῶνος τούτου<, ὅτι μηδέποτε μετὰ ἀνδρὸς κοιμηθεῖσα ἡ Μαρία συνέλαβεν καὶ ὀφείλει τὸ σύλλημα τοῦτο θεῖον εἶναι. Ἐβούλετο δὲ ὁ σωτὴρ καθ᾿ ὅλην τὴν οἰκονομίαν λανθάωειν τὸν διάβολον, καὶ γοὗν ἐνετέλλετο τοῖς 7ff. Ignat. Ant. ad Ephes. 19, 1 9ff. vgl. Anibros. in Lncam II, 3 (S. 42, 4ff. Schenkl) 15 f. Joh. 12, 31 ; 1 Kor. 2, 6 25ff. vgl. Matth. 12, 16 1 nonduni K ne] nec K 2/3 demonstraret BE 4 tumente K Unde] ut inde C 5 mart. — 7 Petrum] mart. Ignatii episcopi Antiochiae post Petrum epistola K 5/6 epist. — rep. nach 7 Petrum AE 6 Ignat. — 7 secund. > B lEgnacium D 7/8 secundimi > sec, qui] secundum quod K 8 persecutionem E 10 huius > huius saec. K 12 quia] quae C 13 ~ virum hab. C et > 14/15 ~ ut et B 16 principem ABK, princeps E ~ huius mundi C huius > E 16/17 hujus absc. > K 18 ~ tacita diabolo ABC] diaboU De, diabolum EK 19 accuuit K, cubuit E 20 praegn. est] praegnasset AK 22 ~ esse human. nat. B, human. esse natura E 24 Salv. + per ( ? ) K dispensatione B, dispositionem CK sua B 25 et > EK et assumpt.] assumptionemque 37, 1 Δι' ὅ — 8 Μαρίας λ (aus welcher Hs des Grabius, ist mir unbekannt) 1 Δι’ ὅ > λ καλῶς] θαυμαστῶς Χ 2 ἐν — 7 μαχησ. λ] Q γέγραπται ἔν τινι > ρος ἐπιστολῇ Χ 7 Καὶ — 8 τούτου] τὸν τοῦ αἰῶνος τούτου ἔλαθεν Χ rare diabolum ; unde et in generatione sua celavit eum et discipulis posteapraecipiebat, Et cum ab ipso diabolo tentaretur, nusquam conf essus est Dei se esse filium, sed tantummodo respondebat: non oportet, ut adorem te, nec ut lapides istos panes faciam, nec ut me de alto praecipitem. Et cum ista diceret, tacuit semper se esse filium Dei. Quaere et in alia scriptura, et reperies voluntatis Christi fuisse, ut adventum filii Dei diabolus ignoraret. Apostolus eiiim passionem ejus asserens nescisse contrarias fortitudines ait: >sapientiam loquimur inter perfectos, sapientiam autem non saeculi hujus, neque principum saecuK hujus, qui destruuntur; sed loquimurDei sapientiara in mysterio absconditam, quam nulhis principum hujus saeculi cognovit. Si enim cognovissent, nunquam Dominum gloriae crucifixissent < igitur fuit a principibus hujus saecuh mysterium Salvatoris. Quod autem e contrario objici potest, solvendum mihi videtur, antequam ab aho proponatur, qua ratione, quod principes hujus μαθηταῖς μὴ φανερὸν ποιεῖν αὐτόν. Ἀλλὰ καὶ ἡνίκα ἐπειράζετο ὑπὸ τοῦ διαβόλου, οὐδαμοῦ ἀπεφήνατο γυμνῶς, ὅτι υἱός ἐστιν τοῦ θεοῦ, ἀλλὰ μόνον ἔλεγεν· οὐ δεῖ μέ σοι προσκυνεῖν, οὐ δεῖ με τοὺς λίθους ποιεῖν ἄρτους, οὐ δεῖ με ῥίπτειν ἐμαυτὸν ἄνωθεν κάτω. Ἀλλὰ καὶ ὁ ἀπόστολος τὴν τοῦ πάθους οἰκονομίαν κατὰ λήδην φησὶ γεγονέναι τῆς ἀντικειμένης ἐνεργείας· <ἥν οὐδεὶς τῶν ἀρχόντων τοῦ αἰῶνος τούτου ἔγνωκεν. Εἰ γὰρ ἔγνωσαν, οὐκ ἄν τὸν κύριον τῆς δόξης ἐσταύρωσαν>. 4ff. vgl. Luk. 4, 3ff. 18 ff. IKor. 2, 6ff. 2 eum] eam De 6 ~ se Dei BK 9 ut] aut AB 10 nec ut ACDEK] aut Be 11 dicere K 12 se > B ~ esse se D ~ Dei filium 13 alias scripturas A, aliis scripturis EK 14 voluntates K 17 nescisse] ne fecisse K 20 ~ hujus saec. C 21 saeeuli hujus > 22 destruitur r 23 absconditi B 24/25 ~ saeculi hujus AEK 25 Si — 27 crucifix. > K 28 igit. fuit] fuit ergo K hujus > 28/29 ~ saeculi hujus A 32 aho] illo A saeculi latuit, daemonem non latuit, qui in evangelio loquebatur: >venisti huc ante torquere nos ? scimus te, quis sis, filius Dei <. Sed considera, minor in malitia noverit Salvatorem; qui vero major est in scelere et versipellis et nequam, ex eo ipso, quod in malo major est, impeditur nosse filium Dei. Nos quoque ipsi, si minus habuerimus mali, facilius possumus ad virtutem procedere ; si vero majus fuerit in nobis mali, ingenti labore sudandum est, ut majori malitia liberemur. Haec de eo, quod sponsum habuerit Maria. Quia vero angelus novo sermone Mariam salutavit, quem in omni scriptura invenire non potui, et de hoc pauca dicenda sunt. Id enim quod ait: >Ave, plena <, quod graece Εἰ δὲ τὸ δαιμόνιον οὐκ ἔλαθεν — εἶπεν γάρ· Οἴδαμέν σε, τίς εἶ, ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ < ὅρα, ὅτι ὁ ἐλάττων ἐν τῇ κακίᾳ ᾔδει τὸν σωτῆρα, ὁ δὲ χαίρων ἐν αὐτῇ ἀπὸ τοῦ μεγέθους τῆς κακίας ἐνεποδίζετο < θεωρεῖν. Καὶ ἡμῶν δὲ ἡ κακία, ἐὰν μὲν ἐλάττων ᾖ, βοηθούμεθα διὰ τὸ ἔλαττον πρὸς τὸ βιῶσαι · ἐὰν δὲ κακία ἡμῖν πλείων εὑρεθῇ, πλείων ἀγὼν αὐτὴν ἀποβαλεῖν. Ξένον αὐτῇ τινα ἀσπασμὸν εἰπεν, ὅν οὐχ εὗρον ἐν οὐδεμίᾳ γραφῆ· φέρε δὴ περὶ τούτου ἐξετάσωμεν. Τὸ χαῖρε εἴρηται οὐδαμοῦ· ἀλλ’ οὐδ’ ἀνδρί που εἴρηται τοῦτο, ταύτῃ δὲ ἐτηρεῖτο 3ff. Matth. 8, 29 1 latuit + eum CDe + praesertim e 3 hue ACDEK > Be 4 te > AB quis ΑΒ] qui CDEKr, quia Imn 5 quia] quod 7 in > (Lücke) K 9 quod] quo BE in malo > K 910 est in malo A major est] majore C 13 virtut.] veritatem ABE majus] magis e 14 ~ in nobis fuerit Ce 15 sudandum] studendum A, utendum K ut + a A 17 habuit B Quia] quod B 18~novo serm. angehisB 18/19 Mar. salut.] salutat Mariam A 20 potui] possum ABEK 21 pauca > C 22 Ave] habere E 23 quod > 39, 18 Ξένον — 4.0, 1 οὗτος λ 39, –40, 5 σοῦ Υξ 10 τῆς — ἐνεποδ. unleserlich in Χ, erganzt durch ξ 15 ἀποβαλεῖν X] anoxalelv ξ 18 — p. 40, 1] Νῦν δέ φησιν ὁ ἄγγελος· χοῖρε κεχ. ὁ κ. μ. σου. m) Ξένος ὁ ἀσπασμὸς τῇ παρθένῳ, οὐδαμοῦ τῆς γραφῆς εὑρισκόμενος, ταύτῃ δὲ μόνῃ τηρούμενος· (+ χαῖρε κεχ. ὁ κ. μ. σ. nur κλ, bei m schon Anfang d. nachsten Schol.) kmA 18 Ξένον — 20 ἐξετάσ. Χ τινα > 19 εὗρον] εὗρεν UVY 20 φέρε — 21 κεχαρ. > Y δὴ + καὶ V 21 Τὸ δὲ (aus γὰρ corr.) X εἴρηται UV] εὕρηται XY 21/22 εἴρ. οὐδ.] οὐδαμοῦ γὰρ εὗρον Y 22 ἀλλ' — 23 τοῦτο > UVY 23 τηρεῖτο >κεχαριτωμένη<, ubi in alibi legerim, non recordor; sed neque ad virum istiusmodi sermo est >salve gratia plene<, Mariae haec salutatio servabatur. Si enim scisset Maria et ad alium quempiam similem factum esse sermonem — habebat quippe legis scientiam et erat sancta et prophetarum vaticinia cotidiana meditatione cognoverat — nunquam quasi peregrina eam salutatio terruisset. Propter quod loquitur ei angelus: >ne Maria ! invenisti enim gratiam coram Domino. Ecce concipies in utero, et paries filium, et vocabis nomen ejus Jesum. Hic erit magnus et Fihus Altissimi . tur< ὁ ἀσπασμὸς οὗτος. Ι Ἐπειδὴ γὰρ εἶπεν ὁ θεὸς τῇ Εὔᾳ· >ἐν λύπαις τέκνα<, λύεται ἡ λύπη τῆς διὰ ταύτης τῆς χαρᾶς. >Ὁ μετὰ σοῦ<· ἰστέον ὅτι ἅμα τῷ εὐθὺς συνέλαβεν ἡ παρθένος πάραδόξως. Ι Ἐπεὶ >ἐταράχθη< ξένην τὴν τοῦ ἀγγέλου ὄψιν, ἐπιστρέφει ἀπὸ τῆς ταραχῆς καὶ ἀνακτᾶται αὐτὴν εἰπών· >μὴ φοβοῦ Μαριάμ· γὰρ Χάριν παρὰ τῷ θεῷ<. | Τὸ μὲν οὖν >εὖρες χάριν< ἦν, εὗρον γὰρ πρὸ αὐτῆς καὶ ἄλλαι χάριν· τὸ δ’ εἰπεῖν· >συλλήφῃ< οὐκέτι κοινὸν ἧν ἀλλ᾿ ἰδιάζον εἰς ἐπαγγελίαν παρθένῳ [ξένον πρᾶγμα]. >Εὖρες γὰρ χάριν παρα τῷ θεῷ#x003C;, διὸ > μὴ φοβοῦ>· παντὸς γὰρ φόβου ἀφαίρεσις ἡ τοῦ σωτῆρος ἐπιδημία. | 2ff AB Maria > CDE 20 ait + et A 21 quae + et C dicta] scripta A, edita E 44, 11 — 15 γραφέτω Χ 44, 13 ἰδού — 17 πιστ. aU (Lemma zerstort; d. ächste Schol. [Anfang v. Hom. 7] ist Orig. : τοῦ αὐτοῦ) 44, καὶ — 17 C 44, 22—45, 4 ξ1 (in Χ folgt 45 11 — 13 πεισθεῖσα > aU 13 x > > Χ ἰδού, φησίν] εἰποῦσα ἡ Παναγία παρθένος· ἰδού a ἰδού — 14 κυρίου] δούλη εἰμὶ κυρίου U 14 γυρίου + κτἑξ a 14 ὡσεὶ ἔλεγεν > U] τοῦτο ἐδήλωσε a εἰμί + φησί 15 ποιείτω — 17 πίστεως > Χ 15 καὶ — 17 πίστ.] δεξάμενος δὲ ὁ τῆς Παναγίας παρθένου τὴν ὁμολογίαν τῆς πίστεως, ἀπῆλθεν ἀπ’ αὐτῆς a, ὁ δὲ δεξάμενος τὴν ὁμολογίαν τῆς πίστεως τῆς παρθένου ἀπῆλθεν ἀπ' αὐτῆς C 22 Ἐπειδὴ — λσυνειλ. > Χ Ἐπειδὴ + καὶ αὐτὴ d Ἐπειδὴ] ἢ διὰ τὸ τῇ Ἐλισάβετ· ἐπειδὴ S εἰς — p. 45, 1 ἀγγέλου > Dicitur et de Joanne: >erit magnus< et hoc ipsum Gabriel angelus contestatur; sed quando venit Jesus vere magnus, vere sublimis, ille, qui prius >magnus< fuerat, minor effectus est. >Ille> enim, inquit, >fuit lucerne ardens et lucens, et vos voluistis ad horam exsultare in lumine ejus<. Magnitudo Salvatoris nostril non tunc apparuit, quando natus est, sed nunc, postquam oppressa ab adversariis videbatur. emicuit. Vide magnitudinem Domini: Οὗτος ἔσται μέγας<, φησίν. Τοῦτο εἴρηται καὶ περὶ Ἰωάννοῦ· ἀλλ᾿ ὅτε ἦλθεν ὁ ἀληθῶς >μέγας<, ἐκεῖνος ἦν μικρός. >Ἐκεῖνος< γὰρ >ἦν ὁ λύχνος ὁ καιόμενος καὶ φαίνων<, οὐχ ὡς Ἰωάννης οὖν >μέγας<, ἀλλ᾿ ὡς δεσπότης καὶ δημιουργὸς καὶ κύριος τοῦ παντὸς ἀληθῶς <μέγας>. Τὸ δὲ μέγεθος αὐτοῦ οὐ τότε οὕτως ἐδηλοῦτο, ὅσον νῦν φαίνεται. Ὅρα γὰρ <τὸ> μέγεθος δυνάμεως αὐτοῦ· <ὅτι εἰς πᾶσαν τὴν γῆν ἐξῆλθεν ὁ φθόγγος τῆς διδασκαλίας αὐτοῦ, καὶ εἰς τὰ πέρατα τῆς οἰκουμένης τὰ ῥήματα αὐτοῦ>. 1f. Luk. 1, 15; vgl. Ambros. in Lucam II, 10 (S. 46, 10 ff. Schenkl) 6f. Joh. 5, 35 15 ff. Ps. 19, 5 (Röm. 10, 18) 18 lat. vgl. l Kor. 1, 24 1 et > A 5 prius] primus C magnus] magis K 6 fuerat] pervenit E 7 inquit > A] qui KE 8 vos] nos K voluisti K 8/9 ~ exult. ad horam B 12 nunc] tunc B 14 magnitudo K 15 exiit BCDE 17 illius] eius A 18 Jesus + Christus B quia] qui r 20 impraes.] in praesentiarum ACDK 41, 1—42, 21 καταχθ. Χξ 41, 7 οὐχ—10 μέγας aCS 41, 7 οὐχ—10 μέγας + 43, 5 ὄψει—9 kmLλ 41, 7 οὐχ—43, 9 UV 7 οὐχ—8 μέγας] ἔσται δὲ μέγας οὐχ ὡς Ἰωάννης C, καὶ (> L) μέγας οὐχ ὡς Ἰωάννης (+ δουλικῶς mλ) Lkmλ οὐχ—8 ἀλλ᾿] τὸ δὲ ἔσται μέγας aS + ἀντὶ S, + δηλοῖ a (δηλονότι Α) 8 οὖν > UV ὡς — 9 κύριος CUV δεσπ. — 9 καὶ2 > kmλ 9 καὶ κύριος > aS 10 τοῦ παντὸς — μέγας] καὶ οὐχ ὡς ὁ (> S) Ἰωάννης aS + τὸ γὰρ ἐπαγόμενος ὅτι οὑὸς ὑψίστου κληθήσεται, τοῦτο σημαίνει a (σημ.] ἐμφαίνει β), + alia S ἀληθῶς μέγας] καὶ ὡς διήκων (διήκ.] κύριος λ) πανταχοῦ kmλ, <μέγας>, γὰρ φησι Δαυίδ, >ὁ κύριος ἡμῶν· καὶ μεγάλη ἡ ἰσχὺς αὐτοῦ<· οὗτος γὰρ μέγας ἀληθῶς [Ps. 146 (147), 5] C 10 Τὸ—12 φαίν. > UV 14 <τὸ> > alle Hss <τὸ>—17 αὐτοῦ] αὐτὸ διὰ τῆς διδασκαλίας εἰς ἅπασαν τὴν γῆν ἐξεληλυθός Χ 16 τῆς διδασκαλίας > U 17 καὶ — 18 αὐτοῦ > Χ gitur: >congregates vobis et spiritu meo cum virtute Domini Jesu<. Virtus Domini Salvatoris et cum his est, qui ab orbe nostro in Britannia dividuntur, et cum his, qui in Mauritania, et cum universis, qui sub sole in nomine illius crediderunt. Vide ergo magnitudinem Salvatoris, quomodo in toto orbe diffusa sit, et certe necdum ejus veram magnitudinem exposui. Adscende in caelos et vide eum. quomodo caelestia repleverit: >apparuit< siquidem >angelis<. Descende cogitatione in abyssos, et videbis eum etiam illuc descendisse. >Qui< enim >descendit, ipse est et qui adscendit, ut impleret omnia<, >ut in nomine Jesu omne genu flectatur caelestium et terrestrium et infernorum<. Considera virtutem Domini, quomodo impleverit mundum, id est caelestia et terrestrial et inferna, quomodo et caelum καὶ μετὰ τῶν ἐν <Βριττανίᾳ . . . . . . . > καὶ μετὰ τῶν ἐν Μαυριττανίᾳ καὶ μετὰ τῶν πανταχοῦ πιστευόντων καὶ καθόλου διῆκον. Ἀνάβα γὰρ τῷ λόγῳ εἰς τὸν οὐρανὸν καὶ ἴδε αὐτὸν τὰ ἐκεῖ πληροῦντα· >ὤφθη< γὰρ >ἀγγέλοις<. Κατάβα τῷ λόγῳ εἰς τὴν ἄβυσσον [καὶ ὡσαύτως]· κατέβη γὰρ κἀκεῖ. >Καταβὰς γὰρ αὐτός ἐστιν καὶ ὁ ἀναβάς, ἵναπληρώσῃ τὰ πάντα<, >ἵνα ἐν τῷ ὀνόματι αὐτοῦ πᾶν γόνυ κάμψῃ ἐπουρανίων καὶ ἐπιγείων καὶ καταχθονίων<, Ἴδε ταύτην τὴν δύναμιν· διέβη γὰρ ὅλον τὸν κόσμον· 1 ff. l Kor. 5, 4 12 ff. vgl. Ps. 138, 8 (LXX), Röm. 10, 6.7 14 f. l Tim. 3, 16 17 ff. Ephes 4, 10 19 ff. Phil. 2, 10 2 Domini + nostril De 3 Jesu + Christi De 4 est > K ab] in BE (durchgestrichen) > AK 5 Brittania BE, Brittannia C 6 Mauritania] maritime mn 8 illius] eius Ce > K credid. + manet K 11 ~ veram ejus BC 12 in] ad ACEK 18 ~ qui et A 21 et > ABDe 23 quomodo] quod CDe implevit AB 24 et > ADKe 25 infernalia e, infernorum D et2 > K 21 Ἴδε — 43, 17 Χξ 4 καὶ — 8 διῆκον] τηλικοῦτός ἐστιν ὡς διήκειν πανταχοῦ UV 6 Μαυρετανίᾳ ξ 12 Ἀναβὰς U 13 καὶ > U αὐτὸν] καὶ Χ 14 ὤφθη — ἀγγέλοις > UV 15 λόγῳ + καὶ U 16 καὶ ὡσαύτως > UV κατέβη — κἀκεῖ > Χ 17 Καταβὰς — 18 ἀναβάς > UV 18 πληρωθῇ UV σύμπαντα UV ἵνα] καὶ ἵνα erg. ξ (für καὶ kein Platz!) 19 ἐν— αὐτοῦ > Χ πᾶν + αὐτῷ Χ 20 ἐπουρ. — 21 καταχθ. > Χ 21 Ἴδε — 22 δύναμιν > UV 22 διέβη — κόσμον UV] καὶ ὑπὲρ τὸν κόσμον ὅλον Χ ipsum penetraverit et superna conscenderit. Legimus enim, quod pertransierit caelos Filius Dei. Si haec videris, partier intueberis non transitory dictum: >magnus erit,< sed verbum opera completum. Magnus est Dominus noster Jesus et praesens et absens tribuitque consortium fortitudinis suae etiam huic coetui nostro atque conventui; quod ut et singuli mereamur accipere, deprecemur Dominum Jesum: cui est gloria et imperium in saecula saeculorum. Amen. διεληλυθότα γάρ φησι τοὺς οὐρανοὺς Ἰησοῦν τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ. Ἐὰν οὖν ταῦτα ἴδῃς, ὄψει, ὅτι οὐχὶ ῥημάτιόν ἐστι τό· >ἔσται μέγας<, ἀλλ᾿ ἔργῳ δείκνυται, ὅτι >μέγας< ἐστὶν ὁ κύριος ἡμῶν Ἰησοῦς Χριστὸς καὶ ἀπὼν καὶ παρών. Τὸ οὖν ὑπέρβατον οὕτως ἔχει· >ἀπεστάλη ὁ ἄγγελος πρὸς παρθένον ἐξ οἴκου Δαβίδ, καὶ τὸ ὄνομα τῆς παρθένου Μαριάμ, μεμνηστευμένην ἀνδρί, ᾧ ὄνομα Ἰωσήφ<. Οὐκ >ἀπεστάλη< δὲ πρὸς τὸν Ἰωσὴφ >ὁ ἄγγελος< ἐπειδὴ οὐδὲν ἦν κοινὸν τῷ Ἰωσὴφ πρὰς τὴν τοῦ κυρίου γέννησιν· οὐ γὰρ διὰ τὸ εἶναι αὐτῆς μνηστὴρ ὠνομάσθη ἀνήρ, ἀλλ᾿ οἰκονομήσαντος τοῦτο διὰ πολλὰ τοῦ θεοῦ, πρῶτον μέν, ἵνα ὑποπτευθῇ παρά τισιν, ὅτι ἐξ αὐτοῦ ἐκύησεν ἡ Μαρία, καὶ μὴ λιθοβοληθῇ ὡς ἐκπαρθενεύσασα, ἔπειτα δὲ καὶ διὰ τὸν ἄρχοντα τοῦ αἰῶνος, ἵνα ἀπατηθεὶς καὶ αὐτὸ οἰηθῇ τὸν Ἰησοῦν ἐκ τοῦ Ἰωσὴφ ὄντα καὶ ὡς ἀνθρώπῳ ἐπίθηται καὶ ἡττηθεὶς πέσῃ, καὶ ἀνακληθῇ τὸ πτῶμα τῆς ἀνθρωπότητος ἐν Χριστῷ καὶ καταβληθῇ ὁ διάβολος. 2 f. Hebr. 4, 14 12 ff. Luk. 1,26. 27 21 vgl. 1 Kor. 2, 6 1 penetravit Kr et + in De 2 conscend.] adscenderit De 2/3~ quod enim K 3 quod] quia B pertrans.] penetraverit A, transierit C 8 noster > B 10 etiam > e huic — 11 nostro] huic nostro coetui A 12 et > AKn 13 Domin. + nostrum BE Jesum] Deum De Jesum + Christum B 15 saeculorum > BE Amen > E Explicit omelia VI. A (> C) Schluß der Hs K 43, 11—17 S 43, 11—44, 10 + (Hom. VIII) 55, 1—4 ἤρξ. C 43, 11—17 + (Hom. VIII) 55, 1—4 ἤρξατο d (E1 τοῦ αὐτοῦ[ἀνεπ]) 2 διεληλυθό<τα> Χ γάρ > U Ἰησοῦν] τὸν κύριον Ἰησοῦν U 4 Ἐὰν VX] Ἐπὰν U ταῦτα VX] τὰ αὐτὰ U 5 εἰδῇς Χ ὄψει — 6 μέγας] ὥστε οὐχὶ ῥήματι (διὰ ῥημάτων mλ) μόνον kmLλ ὅτι > U ῥημάτιόν VX] ῥήματι μέγας U 7 ἐστὶν > Χ ὁ — 9 παρών > kmLλ 8 Ἰησοῦς Χριστὸς UV] > Χ καὶ — 9 παρών > UV 11 οὖν > eX οὕτως ἔχει] ἦν οὕτως Χ 13 καὶ — 17 γέννησιν > Χ 16 δὲ] γὰρ S 16/17 ὁ ἄγγελος > S 17 ~ κοινὸν ἦν S Ὅτι δὲ οὕτως ἔχει καὶ οὐκ ἐκ σπέρματος ἀνδρός, ἀλλ᾿ >ἐξ ἁγίου πνεύματος< συνέστη τῷ Χριστῷ ἡ ἔνσαρκος γένεσις, ἐν ῥθ’ ψαλμῷ κατὰ τὴν πέμπτην ἔκδοσιν εὑρήσεις, ἔνθα τῆς ἐνσάρκου γενέσεως τοῦ Χριστοῦ τὴν οἰκονομίαν σημαίνει· οἵα γὰρ >δρόσος ἄνωθεν ἐξ οὐρανοῦ< φαινομένη, οὕτω πως καὶ ἐν τῇ μήτρᾳ τῆς κυοφορούσης αὐτὸν μητρὸς ἡ τῆς σαρκὸς ὑπέστη σύστασις ἐν τῇ παιδιότητι αὐτοῦ· ἀντὶ δὲ τοῦ >ἐκ γαστρὸς< ἢ >ἀπὸ μήτρας< τὸ Ἑβραϊκὸν ἔχει >μαριάμ<· οἶδα δὲ εἰς τοῦτό τινος ἀκούσας ὡς τῆς ἑβραϊκῆς φωνῆς ἐνταῦθα τῆς Μαρίας μνημονευσάσης· τὸ γὰρ >μαριάμ< τὸ Μαρίας ὄνομα σημαίνει, ὡς ὀνομαστὶ διὰ τούτων τῆς θεοτόκου μνημονευθείσης. Καὶ ἐπεὶ εἶπεν αὐτῇ ὁ ἄγγελος· >ἰδοὺ ἡ συγγενής σου συνείληφεν<, ἐπῆλθεν αὐτῇ συγχαρῆναι, ἐπεὶ καὶ αὐτὴ παρὰ προσδοκίαν συνειλήφει· δι᾿ ὃ καὶ ἐκ τοῦ τῆς Ἐλισάβετ <ἀσπασμοῦ> οἷον πεισθεῖσα· >ἰδού<, φησίν, >ἡ δούλη κυρίου<, ὡσεὶ ἔλεγεν· πίναξ εἰμὶ γραφόμενος, ὃ βούλεται ὁ γραφεὺς γραφέτων, ποιείτω ὃ θέλει ὁ τοῦ παντὸς κύριος· >καὶ ἀπῆλθεν ἀπ᾿ αὐτῆς ὁ ἄγγελος<, δεξάμενος τῆς παρθένου τὴν ὁμολογίαν τῆς πίστεως. HOMILIA VII. De eo, quod scriptum est; >Exsurgens autem Maria cum festinatione venit in montana<, usque ad eum locum, ubi ait: >erit consummatio eorum, quae dicta sunt<. Ἐπειδὴ παρὰ προσδοκίαν συνειλήφει, εἰς πάντα δὲ οὖσα ἐπιεικὴς ἡ παρθένος οὐ μόνον ἀπῆλθεν πρὸς τὴν Ἐλισάβετ, μὴ τυφωθεῖσα ἐκ 1 f. Matth. 1, 18 4 Gen. 27, 39, vgl. Ps. 132 (133), 3 7 Ps. 109 (110), 3. Dazu vgl. F. Field, Origenis hexaplorum, quae supersunt (Oxford 1871—75) II, 266: μηρὲμ μεσσαὰρ λακτὰλ ἰελεδεχέθ (ἰελεθεθέχ). 11 ff. Luk. 1, 36. 38 19—21 Luk. 1, 39—45; zur ganzen Hom.vgl. Th. Zahn, D. Predigten d. Orig. üb. d. Ev. d. Lukas [Neue kirchl. Zeitschr. 22 (1911) 258—267] 22 ff vgl. Ambros. in Lucam II 22 (S. 53, 4 ff. Schenkl) 18 Incipit VII. de eo . . . AC 19 autem > AB Maria > CDE 20 ait + et A 21 quae + et C dicta] scripta A, edita E 44, 11—15 γραφέτω Χ 44, 13 ἰδού — 17 πιστ. aU (Lemma zerstört; d. nächste Schol. [Anfang v. Hom. 7] ist Orig.: τοῦ αὐτοῦ) 44, 15 καὶ — 17 C 44, 22—45, 4 dCSXξ1 (in X folgt 45, 5—16) 11—13 πεισθεῖσα > aU 13 <ἀσπασμοῦ> > Χ ἰδού, φησίν] εἰποῦσα δὲ ἡ παναγία παρθένος· ἰδού a ἰδού — 14 κυρίου] δούλη εἰμὶ κυρίου U 14 κυρίου + κτἑξ a 14 ὡσεὶ ἔλεγεν > U] τοῦτο ἐδήλωσε a εἰμί + φησί a 15 ποιείτω — 17 πίστεως > Χ 15 καὶ — 17 πίστ.] δεξάμενος δὲ ὁ ἄγγελος τῆς παναγίας παρθένου τὴν ὁμολογίαν τῆς πίστεως, ἀπῆλθεν ἀπ᾿ αὐτῆς a, ὁ δὲ δεξάσυνειλ. > Χ Ἐπειδὴ + καὶ αὐτὴ d Ἐπειδὴ] ἢ διὰ τὸ συγχαρῆναι τῇ Ἐλισάβετ· ἐπειδὴ S εἰς — p. 45, 1 ἀγγέλου > dSX τῶν λόγων τοῦ ἀγγέλου, ἀλλὰ καὶ προλαμβάνει ἐν τῷ ἀσπασμῶ̣ τὴν Ἐλισάβετ, τὸ σέβας αὐτῇ ὡς παλαιοτέρᾳ καὶ τάξιν ἐπεχούσῃ μητρὸς ἀπονέμουσα. Οὐ γὰρ ἡ Ἐλισάβετ πρώτη, ἀλλ' ἡ Μαρία τὴν Ἐλισάβετ<. Meliores ad deteriores veniunt, ut eis ex adventu suo aliquid tribuant emolumenti. Sic et Salvator venit ad Joannem, ut sanctificaret baptisma illius ; et Maria statim ut audivit angelum nuntiantem, quod conceperit Salvatorem et quod cognata illius Elisabeth haberet in utero, >consurgens cum festinatione venit in montana, et ingressa est domum Elisabeth<. Jesus enim, in utero illius erat, festinabat adhuc in ventre matris Joannem positum sanctificare. Denique antequam veniret Maria et salutaret Elisabeth, non >exsultavit infans in utero<; sed statim Maria locuta est verbum, quod Filius Dei in ventre matris suggesserat, >exsultavit infans in gaudio<, et tunc primum praecursorem suum prophetam fecit Jesus. Οἱ κρείττονες πρὸς τοὺς ἐλάττονας ἔρχονται, ἵνα αὐτοὺς εὐεργετήσωσιν. Οὕτω καὶ ὁ σωτὴρ ἦλθεν πρὸς τὸν Ἰωάννην, ἵνα τὸ βάπτισμα αὐτοῦ ἁγιάσῃ· οὕτως ἡ Μαριὰμ ἀκούσασα τοῦ ἀγγέλου τέξεσθαι τὸν σωτῆρα καὶ μεμαθηκυῖα, ὅτι ἡ συγγενὴς αὐτῆς συνέλαβεν Ἐλισάβετ, ἦλθεν πρὸς αὐτήν. Ὁ γὰρ ἐν αὐτῇ ’ Ιησοῦς ἤδη ἤμελλεν εὐεργετεῖν τὸν ἤδη ἐν τῇ Ἐλισάβετ Ἰωάννην. Καὶ τοῦτο δῆλον ἐκ τοῦ μὴ σκιρτᾶν μὲν τὸν Ἰωάννην, πρὶν ἔλθῃ Μαριὰμ καὶ τὴν Ἐλισάβετ ἀσπάσηται, ἅμα δέ τῷ λόγῳ τοῦ ἀσπασμοῦ Μαρίας, ὅν ὑπέλαβεν ὁ λόγος τοῦ θεοῦ ὁ Χριστός, ἤκουσεν ὁ πρόδρομος τῇ ἐνεργείᾳ τοῦ ἁγίου πνεύματος κινούμενος τὸν ἀσπασμὸν τῆς 5 deterioia B ciperet ABE tum > B 20 > B 7 Sic] Sed C 10 enimjvero De ~ Maria venir. B matris ventre C 9 baptismum ABE 11 conmatris 18 ventrem E 19 posiutero] 22 gaudio B sed — 25 gaudio 27 prophetam > B 45, 5 — 16 Ἰωάννην X (anschl. an 44, 22 — 45, 4, aber eigenes Schol.) 1 45, 5—9 dy. τι + 4 Ἔδει — 8 ὀρεινήν + 12 ὅτε — 18 αὐτῆ + 45, 1446 τοῦ αὐτοῦ) 45, 25 ἤκ. — 46, 4 dC 45, 19 — 24 + 46, 1 καὶ — 2 1 47, 15 ’Yn. — 21 Χριοτόν + 45, 25 ἤκ. — 46, 4 S 1 ἀλλὰ κοὶ] κοὶ d, ὅθεν S, > Χ 2 καὶ — μητρὸς > S 3 — 4 Ἐλισάβετ nur C, > dSX 5 Οἱ > Χ (Blatt Οἱ] Πρὸς τὴν συγγενίδα· οἱ U κρείττ. + δὲ Χ 9 ἁγιάσῃ] ἀκούση (?) · + ἦλθον εἰς τὸν κόσμον, ἵνα σώσω τὸν < (Joh. 12, 47) U 15 ἔμελλεν alle Hss τῇ U] > Χ 20 μὲν — 21 Ἰωάνν. U] αὐτόν Χ 21 ἔλθῃ — ἀσπασ.] ἐλθεῖν Μορίαν καὶ πρὶν ἀσπάσασθαι τὴν Ἐλισάβετ U 23 τοῦ ἀσπασμοῦ corr. ξ1] τῷ ἀσπασμῷ Χ 24 ὑπέλ.] ὑπέβαλεν C 25 ἤκουσεν — 46, 1 κοὶ dCS > UX 25 ἤκ. — πρόδρ. dC] ὅθεν S 27 κινούμενος + ἤκουσεν S τῆς CS > Oportebat quoque Mariam Dei prole dignissimam post alloquium angeli ad montana conscendere et in sublimioribus commorari. Unde scriptum est: >Consurgens Maria in diebus illis, venit in montana<. Debuerat etiam, esset sollicitudine non pigra, properare sollicite et Spiritu sancto plena ad sublimiora perduci et virtute Dei protegi, a qua jam fuerat obumbrata. Venit ergo >in civitatem Juda et in domum Zachariae, et salutavit Elisabeth. Et factum est, cum audisset salutationem Mariae Elisabeth, exultavit infans in utero ejus, et repleta est Spiritu sancto<. Μαρίας καὶ >ἐσκίρτησεν ἐν τὸ βρέφος ἐν τῇ κοιλίᾳ< οἱονεὶ ἤτξατο ἔκτοτε προφήτην αὐτὸν ποιεῖν ὁ Ἰησοῦς. Ἔδει δὲ τὴν μακαρίαν ταύτην Μαρίαν μετὰ τὴν τοῦ Γαβριὴλ πρὸς αὐτὴν ἐπιδημίαν καὶ τὸν εὐαγγελισμὸν ἀναβαίνουσαν ἀναβῆναι ἐπὶ τὴν ὀρεινήν< — δὲ ἐκάλεσεν ὁ εὐαγγελιστὴς τοὺς περὶ τὴν Ἱερουσαλὴμ τόπους τῆς Γαλιλαιάς ἐπὶ πεδίῳ κειμένης, ἐν ᾗπερ ἡ Ναζαρὲτ ἵδρυται — , ἅτε δὲ τῇ σπουδῇ μὴ ὀκνηρὰν σπουδαίως πορευθῆναι· μετὰ σπουδῆς δὲ ἐπορεύετο ἀγομένη ὑπὸ τοῦ ἁγίου πνεύματος τοῦ ἐπελθόντος αὐτῇ καὶ ὑπὸ τῆς δυνάμεως τοῦ ὑψίστου τῆς ἐπισκιασάσης αὐτῇ. >Πόλιν< δὲ >Ἰούδα< 15ff. gr. vgl. Luk. 1, 35 1 quoque > A Maria B Mariam + cum De 2 dignissima 3 angeli ABE] Dei De > C 4 et > AB 5 Unde + et De ad e 8 sollicitudine] sollicita De 9 sollicite] sollicitudine De 10 plena > B sublim.] summa C 12 iam > e 13 et + intravit A > C audiret B > 15 Et > Et — 16 Elisabeth 18 est > 52, 7—11 + 46, 1 καὶ — 4 Ἰησ. + 52, 13—53, 15 λ 46, 2 8 ἅτε — 14 πορευθ. Χξ1 46, 4 Ἔδει — 8 + 12—18 ἀυτῇ eV 46, 447 46, μετἁ — 18 αὐτῇ + 47, 9—19 αὐτῆς Χξ1 1 ἐσκίρτ. + γὰρ λ] ἐσκίρτα dCS ἐσκίρτησεν — 2 κοιλίᾳ] τό τε ἐν τῇ κοιλίᾳ σκιρτᾶν εἰς ἔμφασιν χαρᾶς κοὶ προφητείας δήλωσιν Χ 1/2 ἐν > 2 τὸ βρέφος > dCS ἐν τῇ κοιλίᾳ > + τῆς μητρὸς dCS καὶ λ] οἱονεὶ γὰρ dCSX 3 ~ αὐτ. ἐκτ. προφ. UY, ~ ἐκτ. προφ. ἤρξ. S, ~ ἔκτ. αὐτ. ἤρξ. προφ. dC, ~ ἔκτοτε ἤρξ. L 3/4 αὐτὸν Ποιεῖν] ποιεῖν δεικνύειν λ) τὸν > L) Ἰωάννην λ 4 κύριος λ δὲ > eUVY 5 ταύτην eUVY > Χ Μαριὰμ τὴν — 7 καὶ > XY 6 πρὸς αὐτὴν > e 7 τὸν + τοιοῦτον X καὶ εὐαγγ. > e ἀναβαίνουσαν > Y 8 ἀναβῆναι eUVY] 1 ἅτε— 14 Πορευθῆναι > eUYY 14/15 ἐπορεύθη ξ1 15 ἁγίου] ἐν αὐτῇ 16 τοῦ — αὐτῇ > Y τοῦ ἐπελθ. > Y] ὁ ὑπὸ > e 18 αὐτῇ] αὐτὴν <ἐκάλεσε> τὴν Ἱερουσαλήμ, ἐν ὁ Ζαχαρίας κατῴκει διὰ τὸ πλησιάζειν τῷ ἱερῷ. >Εἰσῆλθεν δὲ εἰς τὸν οἶκον Ζαχαρίου<, τὰ κατὰ τὴν Ἐλισάβετ μαθεῖν ἐπειγομένη τὴν <τῶν> πρὸς αὐτὴν εὐαγγελίων βεβαιωθῆναι πίστωσιν. Τί δὲ τό· >ἠσπάσατο τὴν Ἐλισάβετ< Ἰστέον, ὅτι οὐ φιλήματι, ἀλλὰ φωνῇ· δῆλον, ὅτι τῇ συνήθει τοῖς φίλοις προσεφθέγξατο τὴν εἰρήνην ἐπιφωνήσασα τῇ συγγενίδι, ὅπερ ἔθος Ἑβραίοις ἀνέκαθεν, ἢ χαριέστερόν τινα λόγον ἐπιφθεγξαμένη, ὡς εἰώθει τῇ τῶν συνήθων φίλων θέᾳ χαριέντως ἐπιλέγεσθαι. Non est itaque dubium, quin quae tunc >repleta est Spiritu propter filium sit >repletarepleta est Spiritu sancto<. Poteris hoc credere, si simile quid etiam de Salvatore cognoveris. Invenitur beata Maria, sicut in aliquantis exemplaribus repperimus, Οὐκοῦν ἐν τῷ ἀσπασμῷ >ἐπλήσθη< διὰ τὸν υἱὸν >πνεύματος ἁγίου ἡ Ἐλισάβετ<· οὐ γὰρ ἡ μήτηρ ἐπλήσθη πνεύματος ἁγίου<πρῶτον, ἀλλὰπρονγουμένως πλησθέντος Ἰωάννου δευτέρως ἡ μήτηρ, ἅτε ἔχουσα τὸν πλησθέντα >πνεύματος ἁγίου<. Ὑπῆρξε δἐ τοῦτο Ἰωάννῃ, ὅπερ οὐδενὶ τῶν προφητῶν, διὰ τὸ πλησιάζειν αὐτὸν τῇ Χριστοῦ παρουσίᾳ καὶ προτρέχειν αὐτῆς· οὐ γὰρ πρότερον τοῦ> ἁγίου πνεύματος ἐπλήσθη<, πρὶν ἐπιστῆναι τὴν κυοφοροῦσαν τὸν Χριστόν. 19 — 48, 3 lat. ist wohl Zusatz des Ηιερον.; vgl. dazuTh. Zahn, D. Evang. d. Lukas ausgelegt (Komm. z. NTIII) 1913, Exkurs III (745—751) 9 ~ dubium itaque B 14/15 ~ sanct. Spir. ADmn 15 recep.] accepisset n 18 si > E 47, 15 Ὑπ. —48, 19UV 47, 15—21 Χριστόν + 45, 25 ἤκ. — 46, 4 S –48, 19 + 50. –9 + 51, 22—52, 3 + 53, 10—15 a 47, 15—48, 19 —52, 3 + 50, 20 τί—51, 51, 2 με + 52, 4—6 + 50, 3 καλῶς — 7 καρποί λL 47, 19 οὐ—48, 48, 19 + 50, 3 καλῶς—7 καρποί + 51, 22—52, 3 + 50, 51 + 52, 4—53, 15 dC 1 x > > U 3 > Kr. > U ὡς] ὃς Kr. ? 7/8 τῇ . τὴν . . . θέαν U 15 Υπῆρξε — 17 προφητῶν] ὅπερ (+ γὰρ ml) οὐδενὶ οὐδεὶς λ) τῶν προφητῶν ὑπῆρξε ἐξεγένετο S), τοῦτο ὑπῆρξεν τῷ L) Ἰωάννῃ Ἰωάννης λ) λ, ὅπερ δὲ οὐδενὶ τῶν προφ. ὑπῆρξε ὑπῆρχεν α, ἐξεγένετο S), τοῦτο εἰς Ἰωάννην γέγονεν ὑπῆρξεν S) aS 17 πλησιάζειν — 18 καὶ > Χ 18 αὐτὸν kmUVA τῇ + τοῦ S τὴν . . . παρουσίαν U 19 αὐτῆς] αὐτὸν τῆς Χριστοῦ Χριστοῦ Χ οὐ γὰρ] διὸ οὐδὲ aS 20 τοῦ > dC ~ ἁγςίου d ἐπλήσθη τοῦ πν. λ ἐνεπλήσθη dC 20 πρὶν — 21 Χριστὸν] ἕως οὗ (> S) επέστη αὐτῷ ἡ κυοφοροῦσα κυοφορήσασαδ S) τὸν Χριστόν aS 21 κυοφορήσασαν dC τὸν > prophetare. Non enim ignoramus, quod secundum alios codices et haec verba Elisabeth vaticinetur. Spiritu itaque sancto tunc repleta est Maria, quando coepit in utero habere Salvatorem. Statim enim ut Spiritum sanctum accepit Dominici corporis conditorem, et Filius Dei esse coepit in utero, etiam ipsa completa est Spiritu sancto. |Πρῶτον δὲ τὸ βρέφος ἐπλήροῦτο πνεύματος καὶ ἐσκίρτα καὶ οὕτως τῇ μητρὶ μετεδίδου, καὶ ἀνεβόα προφητικὰ ἡ Ἐλισόβετ διὰ τὸ κυοφορούμενον ἐν αὑτὴ βρέφος — ἡ ὄντως γὰρ τεκνογονία καὶ ταύτην ἐποίει τιμίαν, ὥσπερ ἡ θεία τεκνογονία τὴν Μαρέαν καὶ τὸ σύμπαν δι' ἐκείνην γυναικῶν γένος, ὡς λέγει καθ’ ὅλου περὶ γυναικῶν ὁ Παῦλος, ὅτι >σωθήσεται ἡ διὰ τῆς τεκνογονίας< τοῦτ’ γυνὴ τὸν Χριστὸν ἐπεκνογόνησεν — καὶ ἔλεγε τῇ παρθένῳ· εὐλογημένη σὺ ἐν · οὐδεμία γὰρ τῆς τοιαύτης χάριτος κοινωνὸς οὔτε γέγονεν οὔτε γενέσθαι δύναται. Ἒν γὰρ τὸ θεῖον κύημα, εἷς ὁ θεῖος τοκετός, καὶ μία ἡ γεννήσασα τὸν θεάνθρωπον. Τί μοι τοίνυν πρώτη προσαγορεύεις ; Μὴ γὰρ ἐγώ εἰμι ἡ τὸν σωτῆρα τίκτουσα; Ἐμὲ ἐχρῆν ἐλθεῖν πρὸς σέ· σὺ γὰρ ὑπὲρ πάσας τὰς γυναῖκας εὐλογημένη· σὺ μήτηρ τοῦ κυρίου μου, σὺ ἐμὴ κυρία ἡ τῆς κατάρας τὴν λύσιν βαστάζουσα.| 11 f . 1 Tim. 2, 15 4 Et Spiritu C ~ sancto itaqvie BE 6 ~ habere in utero ACE 7 Spiritu sanoto D 9 ~ cepit esse B 48, 1—19 ΧΖξ1 48, 1 – 19 + 50, 1—9 + 51, 22—52, 3 + 50, 20 51 + 52, 4—53, 15 1 — 5] Ὅτι τότε ἐπλήσθη πνεύματος ἁγίου ὁ ἐν γαστρὶ ὢν Ἰωάννης καὶ μετεδίδου τῆς χάριτος τῇ μητρί, καὶ ἐπροφήτευε λοιπὸν ἡ Ἐλισάβετ Ζ 1 Πρῶτον — καὶ1] Πρῶτον οὖν αὐτὸς ἐπληροῦτο πνεύματος χ, Τότε δὲ καὶ ἐπληροῦτο πνεύματος κοὶ λ τότε] τοῦτε U τοῦτοV), Τότε δὲ πλησθεὶς πνεύματος + ἁγίου b) a 2 καὶ ἐσκίρτα καὶ] σκιρτῶν, εἶθ' Χ ἐσκίρτα + καὶ ἀντὶ λόγου τὸ σκίρτημα προελάλλετο S 3 > UV κοὶ — 4 προφ.] Δι' ὅ Διὸ ξ1) καὶ προφητικὰ Χ, τοῦ ἀναβοᾶν προφητικὰ καὶ θαυμαστὰ ῥήματα S 4 προφητικὰ aCUV] προφητικῶς λ ἡ — 5 > S Ἐλισάβετ + ῥήματα διὰ — .5 βρέφος > 6 ἡ ὄντως — 13 ἐτεκνογόνησεν λ ὄντως X 8 Μαριὰμ UV 9 ἐκείνον ( ?) U ἐκείνην V) 10 καθόλου ξ1 13 γυνή + x > Kr. ? 13 καὶ— 19 adkmC SZ λ > UVX κοὶ — παρθένῳ > aZ] ταῦθτα οἱονεὶ πρὸς αὐτὴν λέγει γὰρ τοῦτό φησιν ἡ Ἐλισάβετ πρὸς τὴν παρθένον dC ἔλεγε — παρθένῳ] ἐβόα πρὸς τὴν παρθένον kL 13/14 εὐλογ. — γυν. > S 13 εὐλογουμένη — 16 θεάνθρ. > 14 οὐδεμ. — 19 > Ζ γυναιξὶν + λέγυσα aZ + καὶ εὐλογημένος bZa τι ὁ τῆς κοιλίας σου Za σου > Ζ) + καὶ τὰ ἑξῆς a > a) οὐδ. — 15 δύν. nach 18 aS τοσαύτης m κοινωνὸς + ἄλλη S γενέσθ. δύν.] γενήσεται +πλὴν σοῦ· εὐ λογημένος γὰρ ὁ καρπὸς τ. κ. σ. S Ἕν — S Ἕν — βαστάζ. α 16 τόκος λ τὸν θεάθρ. > kL μοι]με dC τοίνυν > dCS πρώτη προαγορεύεις Μὴ Μὴ — τίκτουσα > dCS 17 Ἐμὲ ἐχρῆν ἐχρῆν πρὸς dlcCLS] ἐχρῆν ἐμὲ πρὸς σὲ παραγενέσθαι mX + εὐλογ. γὰρ σὺ ἐν γυν. καὶ εὐλογ. ὁ καρπὸς καρπὸς τῆς κοιλίας < dC 18 οὺ — 19 βαστ. > dCS ὑπὲρ] >Exsultavit< ergo >infans in utero Elisabeth, et repleta est Spiritu sancto et clamavit voce magna et dixit: Benedicta tu inter mulieres<. Debemus in hoc loco, ne simplices quique decipiantur, ea, quae solent haeretici opponere, confutare. In tantum quippe nescio quis prorupit insaniae, ut assereret negatam fuisse Mariam a Salvatore, eo quod post nativitatem illius juncta fuerit Joseph, et locutus est, quae, quali mente dixerit, ipse noverit, qui locutus est. Si quando igitur haeretici vobis tale quid objecerint, respondete eis et dicite: Certe >Spiritu sancto< plena Elisabeth ait: >benedicta tu inter mulieres<. Si a Spiritu sancto benedicta canitur Maria, quomodo eam Salvator negavit? Porro quod asserunt eam nupsisse post partum, unde approbent, non habent; hi enim filii, qui Joseph dicebantur, non erant orti de Maria, neque est ulla scriptura, quae ista commemoret. Οὐκ ὀκνητέον δὲ εἰπεῖν, ἵνα μὴ ἐπαπατηθῇ τις ὑπὸ τῶν πιθανόθητι χρωμένων καὶ διδασκόντων ψευδῶς, ὅτι ἐτόλμησέ τις εἰπεῖν κατὰ τῆς Μαρίας, ὡς ἄρα ὁ σωτὴρ αὐτὴν ἠρνήσατο, ἐπεί, φησίν, συνήφθη μετὰ τὴν τὴν ἀπότεξιν τοῦ σωτῆρος τῷ Ἰωσήφ. Εἴ ποτε οὖν τοιοῦτοι λόγοι ὑπὸ αἱρετικῶν προαχθῶσιν, οὕτως ἀποκριτέον, ὅτι >πνεύματος ἀγίου πλησθεῖσα ἡ Ἐλισάβετ φησίν· >εὐλογημένη σὺ ἐν γυναιξίν<. Εἰ δὲ εὐλόγηται ὑπὸ τοῦ πνεύματος τοῦ ἁγίου, πῶς ἠρνήσατο αὐτὴν ὁ σωτήρ; Ἀλλ' οὐδὲ ἔχουσιν αὐτὴν ἀποδεῖξαι, ὅτι συνουσίᾳ ἐχρήσατο μετὰ τὴν ἀπότεξιν τοῦ σωτῆρος· οἱ γὰρ υἱοὶ Ἰωσὴφ οὐκ ἦσαν ἄπὸ τῆς Μαρίας. οὐδὲ ἔχει τις τοῦτο παραστῆσαι ἀπὸ τῆς γραφῆς. zu 5ff. vgl. Th. Zahn, Briider u. Vettern Jesu (Forschimgen z. Gesch. d. neutest. Kanons VI), S. 313 Anm. I 25f. vgl. Matth. 13, 55 3 exclamavit A 5/6 in hunc locum AE 7 ea] et BE 7/8 ~oppon. haeret. De 8/10 tantam .... insaniam CDe 9 quis] qui BE 9/10 insaniam] infamiam mn 16 ~ haeretici igitur D 17 obicerint C respondere r 18 dicite + Et ABE 19 plena > C 20 Aiuheribus(!) E a > CDe 20/21 ~ sancto Spiritu De 22 ~ negavit Salv. A 28 quae + et n 49, 5 — 10 ἠρνήσ. Χ 1 49, 10 ἐπεί — 28 γραφῆς Χ 6 πιθανόθητι Kl. Kr.] πιθανόθησι Χ 20 ηὐλόγηται X Origenes IX. >Καρπὸν< δὲ >κοιλίας< εἶπεν κατὰ τὴν παρὰ τοῦ θεοῦ πρὸς τὸν Δαβὶδ ἐπαγγελιάν τὴν λέγουσαν· >ἐκ καρποῦ τῆς κοιλίας σου θήσομαι ἐπὶ τὸν θρόνον σου<· καλῶς δὲ >καρπὸν κοιλίας< τῆς παωαγίας παρθένου ἡ Ἐλισάβετ ὠνόμασε διὰ τὸ μὴ ἐξ ἀνδρὸς εἶναι τὸ κυοφορούμενον, ἀλλ' ἐκ μόνης τῆς Μαρίας πνεύματος ἁγίου ἐνοικήσαντος ἐν αὐτῇ καὶ τῆς τοῦ ὑψίστου δυνάμεως ἐπισκιασάσης αὐτῇ· οἱ γὰρ ἐκ τῶν πατέρων τὴν σπορὰν ἔχοντες ἐκείνων εἰσὶ καρποί, καθὼς καὶ τῷ Δαβὶδ ἐρρήθη· ἐκ καρποῦ τῆς κοιλίας σου<, τοῦτ’ ἔστιν οἱ πρόγονοι τῆς παναγίας θεοτόκου καὶ αὐτοὶ ἐκ σπορᾶς ἀνδρῶν γεννηθέντες. >Benedicta tu inter mulieres, et benedictus fructus ventris tui. Et unde mihi hoc, ut veniat mater Domini mei ad me?< Hoc, ait: >unde mihi hoc?< non ignorans dicit, et maxime Spiritu sancto plena, quasi nesciat, quod juxta Dei voluntatem mater Domini venerit ad eam; sed isto sensu loquitur: quid boni feci? quae opera mea tanta sunt, ut mater Domini ad me veniat? per quam Τὸ δέ· >πόθεν μοι τοῦτο;< οὐκ ἀγνοοῦσα λέγει ἡ Ἐλισάβετ ἡ πνεύματος πλησθεῖσα ἁγίου, ὅτι· οὐκ οἶδα, ὅτι ἀπὸ θεοῦ γεγένηται τὸ ἐλθεῖν τὴν μητέρα >τοῦ κυρίου μου πρός με<, ἀλλὰ τό· >πόθεν μοι τοῦτο< τοιοῦτόν ἐστιν· τί γάρ μοι, φησίν, τηλικοῦτον πέπρακται ἀγαθόν, >ἵνα 2f. 8 Ps. 131 (132), 11 5f. vgl. Luk. 1, 35. > C ut — ABCE 13 50, 1 — 7 καρποί (neues Schol. nach 49, 27) ξ1 50, 3 καλῶς — 7 καρποί U (L ?) VZ 50, 3 — 7 + 53,16—25 Y 50, –20 ἐστιν Χ ξ1 50; 20 τί — 52, 3 Χ ξ1 50, 20 τί — 51, 2 με + 52, 4—6 a 50, 20 τί—51, 2 4—53, 7 V. 1 εἶπεν + ἢ S παρὰ] παλαιὰν β > a 2 σου θήσομαι] σωθήσομαι 3 τοῦ θρόνου S 3 καλῶς — 7] Ὅτι καλῶς καρπὸς κοιλίας ὠνόμασε τὸ ἐν αὐτῇ, ὅτι χωρὶς ἀνδρὸς ἦν· οἱ γὰρ ἐκ πατέρων ἐκείνων εἰσὶ καρποί, ἀλλ' οὐχὶ μητρός Ζ 3 καλῶς — 4 διὰ] καρπὸς κοιλίας ὠνόμασται UVY καλῶς δὲ] ἢ dCX, καὶ λ καρπὸν — 4 ὠνόμ. > S τῆς — παρθένου b] τὸ κύημα τῆς a τῆς — 4 Ἐλισ. > dCX 4 ὠνόμασε] ὀνομασασα dCX, λ + τὸν σωτῆρα λ τὸ] τῷ λ τὸ κυοφορ. > λ 5 τῆς + παναγίας b) θεοτόκου a Μαρίας] παρθένου α1 (HsM) Μαρίας + ἐκ dCVX πνεύμ. — 6 αὐτῇ > kmLA καὶ — 6 ἀυτῇ > 6 δυνάμεως + ὡς d ( ? ) αὐτῇ] αὐτὴν CUVY τῶν > dCXY πατέρων) ἀνδρῶν Y 7 καθὼς] ὡς L 8 κοιλίας + σου β) + θήσομαι ἐπὶ τοῦ θρόνου σου S παναγ. — 9 αὐτοὶ] παρθένου καὶ ἡ παρθένος S ἀνδρῶν + τοῦ γένους σου S 20 τι] ὠσανεὶ λέγουσα· τί aS γάρ adCSUV > kmA 21 ἀγαθόν φησι πέπρακται τη λιδοῦτον Χ] φησίν bSV), τηλικοῦτον τηλικοῦτο V) πέπρακται ἀγαθόν adkmCSUVYA τηλικοῦτον ἀγαθὸν πέπρακται U) justitiam, ex quibus bonis, de qua fidelitate mentis hoc merui, ut mater Domini mei veniat ad me? >Ecce enim ut facta est tua in aures meas, exsultavit in exsultatione infans in utero<. Sancta erat anima beati Joannis, et adhuc in matris utero clausa venturaque in mundum sciebat, quem Israhel ignorabat; unde >exsilivit<, et non simpliciter >exsilivit< sed >in gaudio<. Senserat enim venisse Dominum suum, ut sanctificaret servum, antequam de matris ventre procederet. Utinam mihi eveniat, ut ab infidelibus stultus dicar, qui talibus credidi. Ipsum opus ostendit et veritas non me stultitiae, sed sapientiae credidisse, quia hoc, quod stultum apud illos putatur, mihi salutis occasio fit. Nisi enim fuisset caelestis et beata nativitas Salvatoris, nisi habuisset divini aliquid et humanitatem hominum supergredientis, nunquam in toto orbe illius doctrina penetrasset. Si tantum homo fuisset in Mariae utero et non Dei Filius, quomodo poterat fieri, ἡ μήτηρ τοῦ κυρίου μου ἔλθῃ πρός με<; πόθεν, ἀπὸ ποίας δικαιοσύνης ἢ πράξεων ἀγαθῶν ἐπέτυχον τούτου; ἰδοὺ γὰρ ἐσκίρτησε τὸ βρέφος ἐν τῇ κοιλίᾳ μου<. Τεράστιος ἦν ἡ ψυχὴ τοῦ Ἰωάννου, καὶ ἔτι ἐν τῇ μήτρᾳ τῆς μητρὸς ὑπάρχουσα καὶ μέλλουσα εἰς γένεσιν ἥκειν ἔγνω, ὅν οὐκ ἔγνω Ἰσραήλ. Οὐχ απλῶς δὲ >ἐσκίρτησεν<, ἐν ἀγαλλιάσει<· ἤσθετο γάρ, κύριος ἦλθεν ἐν τῇ μητρί, ἵνα αὐτὸν παραλαβὼν ἁγιάσῃ. | Σύμφωνα δὲ φθέγγεται τῷ υἱῷ ἡ Ἐλισάβετ· κἀκεῖνος γὰρ ἀντάξιον ἑαυτὸν τῆς πρὸς τὸν Χριστὸν παραστάσεως 3 mei > BC ~ ad me veniat C 5 auribus meis BE 8 in > 9 venturaque] venturum AE, venturumque C mimdvim + quasi per experientiae sensum D (spat. Einfvigixng) e 10 quem ACE] quae BDe 10/11 exilit C 11 et > C 14 servum + suum De 15 ~ matris A ventre ACD] utero Be 17 meae D quia] qua B et quia CDe 18 illum C fit] sit De nisi] nostri B 20 human.] humanitatis C, hmiiilitatem AB superegrediens r, supergredientem D, supergrediens Imn, supragradiens C 20/21 nunquam] nusquam A 21 in toto orbe] totmn orbem De ~doctrina ilUus A 22 tantum homo] tantummodo De 51, 2252, 3 + 50, 2 τί — 51, 2 με + 52, –53, 7 U ἐξ ἀνεπ.) 6 ἦν] οὖν Χ 11 ᾔσθετο Kr.] ᾐσθάνθη Χ 22 δὲ > kmUA φθέγγ. τῷ υἱῷ Χ] τῷ υἱῷ (+ καὶ καὶ C) φθέγγ. λ, τῷ Ἰωάννῃ φθ. U φθεγγ. — Ἐλισ.] τῶν μελλόντων ὑπὸ Ἰωάννου λέγεσθαι καὶ ἡ μήτηρ αὐτοῦ ἀποφθέγγεται aS μελλ. + τῶν S, καὶ > a(gga)] 23 ἡ ξ1 > Χ ἡ Ἐλισόβετ κἀκεῖνος γὰρ Χ] καὶ γὰρ ὁ (> U) Ἰωάννης λ, ὥσΠερ γὰρ ἐκεῖνος aS, καὶ ὁ Ἰωάννης (nach 52,3 παρθ.) dC ἀνάξ. ἑωυτὸν > dC 23 κὐκεῖνος p. 52, 1 ἔλεγεν nach 3 παρθ. dC 24 τῆς — παραστ.] τῆς παρουσίας τῆς Πρὸς τὸν Χριστὸν τῆς — p. 52, 2 ἑαυτὴν > β 24 παραβάσεως ut et illo tempore et nunc non solum corporum, sed etiam animarum morbi multiplices curarentur? Quis nostrum non insipiens fuit, qui nunc propter misericordiam Dei habemus intellegentiam et scimus Deum? Quis non incredulus justitiae, qui nunc propter Christum justitiam habemus sequimurque justitiam? Quis nostrum non errabundus et vagus, qui nunc propter adventum Salvatoris non fluctuamus atque turbamur, sed sumus in via, in illo videlicet, qui ait: Ego sum viaΜμητέρα< δὲ καλεῖ τὴν ἔτι παρθένον, φθάνουσα προφητικῷ λόγῳ τὴν ἔκβασιν. Θεία μὲν οὖν οἰκονομία τὴν Μαρίαν ἤγαγε πρὸς τὴν Ἐλισάβετ, ἶνα ἡ μαρτυρία Ἰωάννου ἐκ μήτρας εἰς τὸν κύριον πληρωθῇ διὰ τῆς ἰδίας μητρός. | | Εἶχε δὲ καὶ ἡ πορεία τῆς παρθένου τὴν οἰκείαν αὐτῆς σπουδήν· ἦλθε γὰρ ὀψομένη τὴν Ἐλισάβετ καὶ τὸ ἐν ἀυτῇ παράδοδον κύημα καὶ ἰδεῖν καὶ πιστεύσασθαι, κατὰ τὴν τοῦ ἀγγέλου φωνήν, ἵνα διὰ 15 f. Joh. 14, 6 2 corpora ABE 5 fuisset C (wohl corr. aus fuit) G Dei > 7 scimus] sitimus De Quis] Qui E Quis + nostrvun > (spater) 15 in > BE videlicet] scilicet 52, 7—11 + 46, 1—46, + 52, 1353, 15 λ 52, 4—11 Χ 52, –53, 15 (nach 52, 4—11) 1 ἔλεγεν > dC ἔλεγεν] γέγονεν U(?) οὕτως — 2 ἑαυτὴν a α, αὐτὴ b)] καὶ αὕτη αὐτὴ λ) ἑαυτὴν ἀναξίαν λ, ἀναξίαν ἑαυτὴν dC, καὶ ἡ Ἐλισάβετ ἀναξίαν ἑαυτὴν U, ὥσπερ κἀκείνη Χ, οὕτως καὶ αὐτὴ S ἀναξ. — 3 παρθ. > S 3 παρθ. + λέγουσα τι 51, 23 κἀκ. — 52, 1 ἔλεγ.) dC + λέγουσα· τί κτλ 20) S παρθένου kmA] θεοτόκου dC, παρθένου θεοτόκου a, θεοτόκου παρθένου U 4 καὶ μητέρα λ δὲ Χ > λ Μητ. καλεῖ] καλεῖ δὲ αὐτὴν μητέρα aS 4/5 παρθένον] κυοφοροῦσαν aS 5 ~ προφ. λόγῳ φθαν. aSV προφθάνουσα aS) προφητικῶς rnV λ + τῷ λ διὰ προφητικῶν λόγων α 6 ἔκβασιν] κύησιν aS 7 μὲν οὖν λ] δὲ SX 7/8 Μαρίαν] παρθένον S, μαρτυρίαν ε ~ ἤγαγε τὴν Μαρίαν V 9 ἵνα + καὶ dCS μαρτυρία + ἡ U Ἰωάννου + καὶ λ ἐκ μήτρας > S 10 πληρωθῇ — 11 μητρός] διὰ τῆς ἰδίας μητρὸς Ἐ λισάβετ πληρωθῇ C, πληροφορηθῇ d, πληρωθῇ, μᾶλλον Se πληροφορηθῇ 8 διὰ — μητρὸς > kmUVA 13 Εἶχε 14 σπουδὴν] Καὶ ἡ Μαρία δὲ τὴν πρὸς τὴν Ἐλισάβετ μετὰ σπουδῆς ἐποιεῖτο πορείαν Χ Εἶχε — 14 σπουδὴν > dCS 15 ἦλθεδ — Ἐλισ.] ὥστε ὄψεσθαι αὐτὴν ἦλθε γὰρ] καὶ ἵνα κατὰ τὴν τοῦ ἀγγέλου φο)νὴν dCS τὴν — 16 καὶ > 16 καὶ — 17 πιστεύσ. > dCLSUVX τὸ — κύημα] διὰ τοῦ . . . κυήματος Χ αὐτῇ] τῇ Ἐλισάβετ S 17 πιστεύσ.] πιστώσασθαιδ λ κατὰ — 18 φωνήν] vor 15 ὀψομ. dC 18 ἀγγέλου dkCUV] εὐαγγελίου λ 18 — p. 53, 1 διὰ x > VX] διὰ τοῦτο SU, + καὶ λ divina admiratione digna referantur, quod et nativitas illius et nutrimenta et virtus et passio et resurrectio non solum illo tempore, sed etiam nunc operentur in nobis. Quis vos, Ο catechumeni, in ecclesiam congregavit? quis stimulus impulit, ut relictis domibus in hunc coetum coeatis? Neque enim nos domus vestras singillatim circuimus, sed omnipotens Pater virtute invisibili subjicit cordibus vestris, quos scit esse dignos, hunc ardorem, ut quasi inviti et retractantes veniatis ad fidem, maxime in exordio religionis, cum veluti trepidi et paventes salutis fidem cum timore suscipitis. Obsecro vos, Ο catechumeni: nolite retractare, nemo vestrum formidet et paveat, sed sequimini praeeuntem Jesum. Ille vos trahit ad salutem, tem, congregat in ecclesiam nunc quidem super terram, si autem τούτου ὁ κατ' αὐτὴν μείζων πιστευθῇ τοκετός, ὁ ἐξ αὐτῆς, φημί, τῆς παρθένου· καὶ συντρέχει πρὸς τὴν πίστιν ταύτην ὁ λόγος τῆς Ἐλισάβετ λεγούσης· >καὶ μακαρία ἡ πιστεύσασα, ὅτι ἔσται τελείωσις τοῖς λελαλημένοις αὐτῇ παρὰ κυρίου<.| Ι Βεβαιοτέρα γὰρ πρὸς τὴν πίστιν ταύτην ἐκ τούτων ἐγίνετο τῶν ῥημάτων ἡ παρθένος μακαριζομένη, ὅτι ἐπίστευσεν ἀγγέλου τε προσημαίνοντος καὶ τῆς συγγενίδος τὰ παραπλήσια προφητευούσας. [>Μακαρία ἡ πιστεύσασα κτλ..<] Ὁ λόγος οὗτος τὴν τοῦ Ζαχαρίου αἰνίττεται σιωπήν, ὅτι ἀπιστήσας τοῖς λελαλημένοις ἔλαβε Ποινὴν τὴν σιγήν· μακαρία , ὅτι τοιούτου ἐξέφυγες πόθους· καὶ ἄλλως· ἐπειδὴ >τοῖς λελαλημένοις< μακαρία εἶ. Διὰ τι; Ἔσται γὰρ τελείωσις, καὶ οὐ μάτην παρὰ τοῦ ἀγγέλου λελάληται. | 1/2 referuntur De fi ο > ABE 7 cathecumini ABDE, C ecclesia CDe 9 himc] hoc E 10 enim > domos A 11 sigillatim AB, singulatim C circuivimus Clmn 15 retractores A 17 vehit BE 19 Ο > ABE 23 trahit > 23/24 sakitem + qui A 24 congregati E 50, 3 καλῶς — 7 καρποί + 53, –25 Y 1/2 ὁ . . μείζων . . . τοκετός] τὸ μεῖζον dCS κατ' αὐτὴν > λ πιστευθῇ] πιστεύσῃ dCS 2 ὁ > UV ὁ — Παρθένου > X. ὁ τοῦτ' ἔστιν τὸν ἐξ αὐτῆς, φημί, τῆς παρθένου ἄσπορον τοκετόν dCS φημί, τῆς παρθ. > S) 3 καὶ — 4 λεγούσης] διὸ καὶ ὁ λόγος τῆς Ἐλισάβετ S 4 ταύτην + καὶ dC λόγος + ὁ dCUV 5 καὶ > 6 ὅτι — 7 > 10 γὰρ] οὖν ἐγένετο λ, δὲ S τὴν > 11 ταύτην κτλ.] ἐκ τούτων ἡ θεοτόκος ἐγένετο· διὸ καὶ λέγει· μεγαλύνει . . . . . . κύριον S dC ταύτην — 12 παρθένος] ὧν ἤκουσε παρὰ τοῦ ἀγγέλου ἡ Μαρία λ ἡ Μαρία > kL) 12/13 τῶν ῥημάτων ἐγένετο d 13 ἐπίστ.] ἐὰν πιστεύσῃ λ 13/14 προσημαίνοντος] προφητεύοντος dX. 14 τὰ > dC 15 παραπλησίως Ε > Χ 22 25 λελάληνται Y dignos fructus feceritis, in >ecclesiam primitivorum, qui scripti sunt in caelestibus<. >Beata credidit<, et beatus qui credidit, quia erit perfectio his, >quae dicta sunt< ei >a Domino<. Super quibus et Maria >magnificat< Dominum Jesum. >Magnificat< autem Dominum, spiritus Deum<. Quae quam habeant interpretationem, si concesserit Dominus, ut rursus in ecclesiam congregemur, ut festivi veniatis ad domum Dei, et divinae lectioni praebeatis aures, quaeremus, ventilabimus, disseremus in Christo Jesu: cui est gloria, et imperium in saecula saeculorum. Amen. | Πρῶτον δείκνυσιν, ὅτι πιστεύει τοῖς λεχθῶσιν αὐτῇ διὰ τοῦ·>μακαρία ἡ πιστεύσασα, ὅτι ἔσται τελείωσις τοῖς λαληθεῖσιν αὐτῇ παρὰ κυρίου<, φάσκουσα· >μεγαλύνει ἡ ψυχή μου τὸν κύριον<. Ἐπειδὴ γὰρ παρθένος οὖσα ἐν γαστρὶ σωματικῶς παρὰ τὴν κοινὴν συνελάμβανε φύσιν, σωματικῶς μὲν ὡς ἐν σώματι, πνευματικῶς δὲ ὅτι ἄνευ κοινωνίας, ὅμως ἐπειδὴ ἐν σώματι ἐγένετο τὸ παραδόξως οἰκονομούμενον, φησίν · >μεγαλύνει ἡ ψυχή μου κύριον<. HOMILIA VIII. De eo, quod scriptum est: Magnificat anima mea Dominum< usque ad illum locum, ubi ait: timentibus se fecit virtutem<. Ante Joannem prophetat Elisabeth, ante ortum Domini Salvatoris prophetat Maria. Et quo- Πρὸ Ἰωάννου ’ Ελισάβετ προφητεύει, πρὸ τῆς γενέσεως τοῦ σω τῆρος ἡμῶν ἡ Μαρία προφητεύει. 1 vgl. Luk. 3, 8 1 ff. Hebr., 12, 23 20—21 Luk. 1 Ambros. in Lucam II, 28 (S. 56, 7ff. Schenkl) 24 ff. vgL 1 fecerimus C ~ fecer. fructus A, fecer. fruct. dign. B, fruct. fec. dign. E 1/2 ecclesia CDE 2 conscripti B 3 sunt > E 4 credit C et — credidit > r 6 ei > ABE 7 et + et > AB magnificabat A 8 anima + mea C 9 spiritu spiritrun B 11 rursum C 12 eeclesia E 13 fstini BDE fest. + ut B 14 divini BE 15 quaerimus E 16 disserimus E in — 18 Amen > BE 18 Amen > C Explicit omelia 19 Incipit VIII. de eo . . . AC 21 illum] eum AC se fecit ABCE] efficit De 54, 3—16 + (Hom. VIII) 55, 12 Ἐπειδὴ — 19 Q*d (in C and. Text) (54, —16 ört vielleicht zwischen 55, 7 u. 9) 54, –24 Χ* 12 ὅτι D5 Q > d 14 τὸ > modo peccatum coepit a muliere et deinceps ad virum usque pervenit, sic et principium salutis a mulieribus habuit exordium, ut ceterae quoque mulieres, sexus fragilitate deposita, imitarentur vitam conversationemque sanctarum earumque vel maxime, quae nunc in evangelio describuntur. Videamus ergo vaticinium vorginale. >Magnificat<, ait, mea Dominum, et exsultavit spiritus meus in Deo salutari . Duae res, >anima< et duplici laude funguntur. Anima Dominum praedicat, spiritus Deum: non quod alia laus Domini, alia Dei sit, sed quia, qui Deus est, idem et Dominus est, Καὶ ὥσπερ ἤρξατο ἡ ἁμαρτία ἀπὸ τῆς γυναικὸς καὶ μετὰ τοῦτο ἔφθασεν ἐπὶ τὸν ἄνδρα, οὕτω καὶ τὰ ἀγαθὰ ἀπὸ τῶν γυναικῶν ἤρξατο, ἶνα προτραπῶσιν αἱ γυναῖκες, τὴν ἀσθένειαν καὶ τὰ γυναικεῖα ἀποθέμεναι, ζηλῶσαι τοὺς βίους τῶν μακαρίων τούτων. Ἴδωμεν λοιπὸν τὴν προφητείαν τὴν παρθενικήν, ἤ φησιν· >Μεγαλύνει ψυχή μου τὸν κύριον< οὐ μόνον σῶμα, ἀλλάκαὶ ἡψυχή . | Ἐπειδὴ τοιαύτης μεγάλης καὶ θαυμασίας χάριτος παρὰ θεοῦ ἠξίωμαι, ἀξιοχρέως >μεγαλύνει ἡ ψυχή τὸν κύριον<· ὅλον γὰρ μεγάλῳ θαύματι καὶ κατορθώματι, τοσοῦτον ὀφείλω πρώτη δοξάζειν τὸν ἐν ἐμοὶ τὰ παράδοξα ἐνεργοῦντα. | 8 earumque] earum quae De quae > De 14 anima + scilicet 17 quod] quo BDE 17/18 Domini + et BCE 18 alia + laus C ~ sit Dei A (Hom. VI) 43, — 17 —44, 10 C) + (Hom. VIII) 55, — 4 ἤρξ. dC 55 1—7 m Χ 55, 1—12 + 56, 3—4 καταν. + 56, 29—58, 8 αὐτῆς ἐμῷ σώματι — προσενέγκαι + 55,12 Ἐπειδὴ — 19 P2) ekp [P*P1*P2 Εὐδοξίου) P3*] LQ1* λ π* 55, 9—12 + 56, 3—6 Χ 55, 12 Ἐπ. — alia S (Hom. VII) 54, –16 + (Hom. VIII) 55, 12—19 Q* d (in C Text) Ἐν τῷ ἐμῷ σώματι — προσενέγκαι + 55, 12 — 1 9 U ( ἐξ ἀνεπ. ) p (P P1P3P4, alle ἀνεπιγρ.) 55, –19 + 58, 11 Τῆς— 17 a (2 Zeilen vorher Ἰσιδ. Πηλ.) LQ1 Ἰδιδ. Πηλ.) Y* τοῦ αὐτοῦ) π* 1 Καὶ > λ ὥσπερ ἤρξ. ἡ ἀμαρτία] ὡς δὲ δὴ e) ἀρξαμένη ἁμαρτία dC, ὡς δὲ ἀρξαμένης τῆς ἁμαρτίας edX 2 τῆς > eCQ1 κοὶ τοῦτο > C καὶ — 3 dvdQa > dX 3 ἐπὶ] εἰς K ( ?) λ 3/4 οὕτω . ἤρξατο] ἔδει . . . ἄρξασθαι dX 4 τῶν γυναικῶν] γυναικὸς dCX ἄρξατο] ἤρξαντο CU 4/5 ἶν’ ἀπεντραπῶσιν eU, ἵνα προτραπῶσαι m 5 οἱ > τὴν — 6 ἀποθ.] ἀποθέμεναι τὴν ἀσθένειαν Χ ἀσθ.] παρθενείαν V ζηλώσωσι eU 7 τοὺς — τούτων] τὸν βίον τῶν πασῶν μακαρίων γυναικῶν Χ 9 Ἴδ — 11 κύρ. > k λοιπὸν] δὲ λ, > Χ, δὲ λοιπὸν p τὴν — παρθ. προφ. epUVA 10 ἥ φησιν > λ 10 Μεγ. — 11 κύρ. > 11/12 οὐ μόνον τὸ σῶμαι ἀλλὰ κοὶ ἡ μυχή μου nur Q 12 Ἐπ. — 15 ἀξιοχρ. > dQ 12 Ἐπειδὴ — 16 κύριον > apCLQ1SU 16 γάρ + φησιν a καὶ a > β) ὑπηρετῶ P2 ὑπηρ. φησίν S 17 κοὶ κατορθ. > 18 πρώτη > aSP1 ~ δοξ. πρώτη P1 19 τὰ > adP1QS > p ~ ἐνεργ. παράδοξα αP1 παράδοξα + διὸ καὶ ἡγαλλιάσατο τὸ μου, τοῦτ’ ἔστιν ἐτέρφθη καὶ ἡδύνθη ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ σωτῆρί μου a et qui Dominus est, idem et Deus est. Quaeritur, quomodo >anima magnificet Dominum Dominus nec augmentum nec detrimentum recipere potest et, quod est, est, qua ratione nunc Maria loquitur: >Magnificat anima mea Dominum ? Si considerem Dominum Salvatorem >imaginem esse invisibilis Dei et videam animam meam factam >ad imaginem conditoris esset imaginis — neque enim anima mea specialiter imago est Dei, sed ad similitudinem imaginis prioris effecta est — tunc videbo, quoniam in exemplum eorum, qui solent imagines pingere, et uno, verbi causa, vultu regis accepto ad principalem similitudinem exprimendam artis industriam commodare, unusquisque nostrum, ad imaginem Christi formans animam suam, aut majorem ei aut minorem ponit imaginem, vel obsoletam vel sordidam, aut claram atque lucentem et respondentem ad effigiem imaginis principalis. Quando igitur Πῶς .ἡ ψυχὴ μεγαλύνει τὸν κύριον κατανοητέον. Ἐρεῖ γάρ τις· ὁ κύριος οὔτε μείζων γίνεται οὔτε ἐλάττων, ἀλλ' ὅ ἐστιν, ἐστίν· πῶς οὖν δύναται ψυχὴ μεγαλῦναι τὸν γύριον; Ὅτι >εἰκών ἐστι τοῦ θεοῦ τοῦ ἀοράτου ἀλλὰ >κατ' εἰκόνα προυπάρχουσαν αὐτῆς. Ἕκαστος δὲ ἡμῶν τὴν ἑαυτοῦ φυχὴν τελειῶν καὶ προάγων ἐπὶ μακαριότητα οἶον εἰκόνα τοῦ Χριστοῦ ἀνατίθησιν, ἤτοι μιμουμένην τὸν πρωτότυπον, τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ, τὴν εἰκόνα τοῦ θεοῦ. Ὁταν οὖν μεγάλην ποιήσω τὴν 8ff. Kol. 1, 15 10. 12 Gen. 1. 27 ABE 2 sit ABDEe anima> De 3 magnificat ABC 4nec] nonC 5 detrim.] decrementum De et> B 6 quod] quidABCE est2 De> C] exAE,etB 7~loqu. MariaC 22 commendarer Unusquisque Ar 26 obsolet.] absolutamAE 28 respondentem ABCE] resplendentem D, splendentem e 56, πῶς — IIX 56, 23–57, 4 X 56, 29 Ὅταν — 58, 12 + 58, 17 τινὲς — 18 + 60,2 Ἰδοὺ— 5 C 3 Ἀλλὰ Πῶς ekpλ, Καὶ πῶς Q1 ἡ — μεγ] μεγ. ψυχ. p χυχή + μου V 4 ἐΠινοητέον P1 29 Ὅταν — p. 57, 2 ψυχήν X] Ἐὰν ἀξίως πολιτευώμεθα κατ’ εἰκόνα τοῦ κτίσαντος ἡμᾶς καὶ ἐξομοιωθῶμεν τῷ πρωτοτύπῳ κατὰ τὸ δυνατὸν δι’ ἀγαθῶν ἔργων· ekpCL Q1UVλ (mit folgenden Varianten: Ἐὰν] μεγαλύνει τὶς τὸν κύριον· ἐὰν C κατ’ εἰκόνα] κατ' ἀξίαν Ρ1 | κτίσαντος] ποιήσαντος λ πολιτεύηται C ἡμᾶς] αὐτὸν C | ἐξομοιωθῇ C, ἐξωμοιωθῶμεν V, ὁμοιωθῶμεν eU ~ ἔργ(ον ἀγαθ. C | δι’] δ’ e, διὰ + τῶν Q1) grandeiii fecero imaginem ima- ginis, id est animam meam, et magnificavero illam opere, cogitatione, sermone, tunc imago Dei grandis efficitur, et ipse Dominus, cujus imago est, in nostra anima magnificatur. Et quomodo crescit Dominus in nostra imagine, sic si peccatores fuerimus, minuitur atque decrescit. Vel certe Dominus nec minuitur nec decrescit, sed nos pro imagine Salvatoris alias nobis imagines induimus, pro imagine verbi, sapientiae, justitiae ceterarumque virtutum diaboli forniam assumimus, ut dicatur de nobis: >serpentes, generatio virerarum<. Sed et persona induimur et draconis et vulpium, quando venenati, crudeles, callidi sumus, nec non et hirci, quando ad libidinem proniores. Memini quondam Deuteronomium disserentem in eo loco, ubi scriptum est: >ne faciatis omnem similitudinem maris aut feminae, similitudinem oninis animalis<, dixisse me, quoniam >lex spiritalis< est alios facere imaginem masculi, alios feminae, illum similitudinem habere volucrum, istum reptilium atque serpentium et alium facere similitudinem Dei. Haec quomodo εἰκόνα τῆς εἰκόνος, λέγω δὲ αὐτὴν τὴν φυχήν, μεγαλύνων λόγοις, ἔργοις, νοήμασιν, τότε μεγαλύνειν λέγεται. Ὥσπερ δὲ >μεγαλύνει ἡ ψυχὴ< τοῦ δικαίου >τὸν κύριον< κατὰ τὸ μέγεθος τοῦ βίου καὶ τοῦ λόγου, οὕτω καὶ σμικρύνει τις αὐτὸν ἀναλόγως κατὰ τὴν κακίαν τὴν ἐνυπάρχουσαν αὐτῷ. 16 Matth. 23, 33 20f. Deut. 4, 16. 17; die Hom. zu Deut. sind nicht erhalten 22 Rom. 7, 14 3 illam] eam CDe 6 nostram animam C 8 nostram imaginem AE 10 Vel — 11 decrescit > De Vel > Ce 11 nec min.] imminuitur B decrescit C] crescit ABE 13 induimus] inducimus A 16 de] e C Sed > r 17 persona induimur] personam induimus CDe 17/18 crudeles, venenati A 18 irci D hirci + vel porci nur e promptiores De 19 proniores + efficimur C 20/21 similitud. maris aut feminae > De 21 feminae + aut B 22 lex > De spiritalis + in e + etB masculi + in e alios + imaginem B ~ femin. alios C 23 istum] ihum De 24 aliam e Haec > 57, 6 — 58, 5 σωτῆρι Χ 2 μεγαλύνωμεν ΡΡ1] μεγαλύνομεν λ, μεγαλύνει μέν CP2Q1 + τις C 2/3 καὶ λόγ. καὶ ἔργ. καὶ νοήμ. C ~ ἔργοις, λόγοις Q1 4 λέγεται] λέγομαι ? Kr. 7/9 Ὥσπερ — λόγου > λ 9 οὕτω καὶ > λ 910 de λ + καὶ P1 10 τις αὐτὸν ekX] ἡψυχὴ τὸν κύριον λ > 2 11 κακίον] ἰσχὺν τῆς κακίας V xax. — ἀυτῷ e] ἐνυπ. ἀυτῷ κακίαν kXA συνυπάρχουσαν V ἀυτῷ] αὐτῇ p intellegantur, sciet qui et illa legerit. >Anima< itaque Mariae primum >magnificat Dominum>, et postea <>spiritus> exsultat in Deo<; nisi enim antea crediderimus, exsultare non possumus. >Quia respexit<, inquit, >in humilitatem ancillae suae<. In quam humilitatem Mariae respexit Dominus? Quid habebat mater Salvatoris humile atque dejectum, quae Dei Filium gestabat in utero ? Quod ergo dicit : ώrespexit in humilitatem ancillae suae<, tale est, quasi dixerit: >respexit< in justitiam ancillae suae, >respexit< in temperantiam, >respexit< in fortitudinem atque sapientiam. Dignum quippe est, ut virtutes respiciat Deus. Respondeat aliquis et dicat: intellego, quomodo Deus justitiam ancillae suae sapientiamque respiciat; quomodo autem intendat humili- Τῆς οὖν Μαρίας >ἡ φυχὴ< πρῶτον ἐμεγάλυνεν >τὸν κύριον<, εἶτα >τὸ πνεῦμα< αὐτῆς >ἠγαλλιάσατο ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ σωτῆρι· || Καλῶς δὲ ἀναβαίνει ταῖς προκοπαῖς τῶν ἔργων· πρῶτον ἐμεγάλυνεν ἡ ψυχὴ αὐτῆς, εἶτα ἠγαλλιάσατο τὸ πνεῦμα αὐτῆς. Ἀγαλλιᾶ γάρ τις πνεύματι ἐπὶ θεῷ σωτῆρι ἐν προκοπῇ βιῶν, ἀπὸ τοῦ μεγαλύνειν ἐπὶ τοῦτο ἐρχόμενος. Τῆς οὖν Μαρίας ἡ ψυχὴ ἐμεγάλυνεν τὸν κύριον, τὸ δὲ πνεῦμα αὐτῆς ἀγαλλιάσατο ἐπὶ τῷ θεῷ· σωτὴρ γάρ μου ἐστὶν ὁ θεὸς σωτηρίαν ἐξ ἐμοῦ χαριζόμενος τῷ κόσμῳ· τινὲς δὲ >πνεῦμα< καὶ >ψυχὴν< τὸ αὐτό φασιν.|| 1 intelligatur? A sciet] sic ABE ~ et qui ABE et > De 2 primum] prius C, prima E 3 et] ut A 4 Kl. > alle Hss exultet AE 5 crederemus De, credideremus E, creverimus C exaltare C 6 possumus] possemus De 7 in > AB 8 qua humilitate DE 9 habet E 10 mater Salv. > B 14 quasi dixerit < ABCE 15/16 ancillae suae > C 16 respexit in temper. > A in temper.] in ista B, instat (?) E 17 in > E 19 Deus > De 58, 6—9 αὐτῆς (neues Sch. nach 58, 5; darauf 59, 1 ff.) X 58, 12 Τῆς — 17 κόσμῳ C 58, 12 Τῆς — 18 + 59, 16—60, 2 p1* 58, 12 Τῆς — 18 p (P4*P τοῦ αὐτοῦ) U (ἐξ ἀνεπ.) 2 Μαρίας] μακαρίας U ἡ ψυχὴ > P1 πρῶτον > epCVλ 3 εἶτα τὸ] τὸ δὲ epCUVλ 4 ἠγαλλαιάσατο > P1 ἐπὶ — 5 σωτῆρι > X 6 Καλῶς — 7 ἔργων > epCUVλ 8 αὐτῆς + ὅθεν ἐπιφέρει· καὶ ἠγαλλίασεν κτλ. Lπ 12 Τῆς — 15 θεῷ > pLUZ] ἠγγαλλίασε τοίνυν τὸ πνεῦμά μου ἐπὶ τῷ θεῷ τῷ σωτῆρί μου C 15 σωτὴρ — 15 θεὸς > P4 ~ μου γάρ Q1Uβ 15 σωτὴρ — 17 κόσμῳ > Y 16 ὁ] καὶ a σωτηρίαν] σωτῆρα CP4 16/17 δι᾿ ἐμοῦ τῷ κόσμῳ χαριζ. Αα, τῷ κόσμῳ δι᾿ ἐμοῦ χαριζ. a 17 ~ τῷ κόσμῳ χαριζ. P1π τινὲς δὲ > apLUYZ 18 πνεῦμα + δὲ apLQ1U, + γὰρ Y καὶ + τὴν α ψυχὴ (!)Q1 18 φασιν] λέγει aZ, φησίν pLQ1UY tatem, iion satis liquet. Consideret, qui quaerit talia, quoniam proprie in scripturis una de virtutibus .humilitas praedicetur. Ait quippe Salvator: >discite a me, quia mansuetus sum et humilis corde, et invenietis requiem animabus vestris nomen hujus audire virtutis, quomodo etiam a philosophis appelletur, ausculta eandem esse >humilitatem quam respiciat Deus, quae ab illis ἀτυφία sive μετριότης dicitur. Sed et nos quodam eam possumus appellare circuitu, cum aUquis non est inflatus, sed ipse se dejicit. Qui enim inflatur, cadit secundum Apostolum >in judicium diaboli — siquidem et iUe ab inflatione coepit atque superbia — ; ut non >inflatus in judicium incidat diaboli >Respexit super humilitatem ancillae suae et mansuetudinis sectantem dejectionisque virtutem respexit Deus. Ecce enim amodo beatam me >Ὅτι ἐπέβλεψεἐπὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτοῦ(· ἡ >ταπείνωσις οὐδὲν διαφέρει τῆς ατυφίας· ἐπεὶ οὖν πρέπον θεῷ ἐπιβλέπειν ἐπὶ ταῖς ἀρεταῖς, ἀρετὴ δὲ ἡ ταπεινοφροσύνη, >ἐπέβλεψεν ἐπὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αυτου Εἶτα καὶ τὴν αἰτίαν λέγει τοῦ δεῖν μεγαλύνειν τὸν κύριον καὶ τοῦ ἀγαλλιᾶσθαι ἐπ' αὐτῷ, ἐπαγαγοῦσα, ὅτι· >ἐπέβλεψεν δέ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτοῦ γαρ ειμι εγω προς τοσουτον εργον; αὐτὸς ἐπέβλεψεν, οὐκ ἐγὼ προσεδόκησα· ταπεινὴ γὰρ ἤμην καὶ ἀπεῤῥιμμένη, καὶ νῦν ἀπὸ γῆς εἰς 5ff. Matth. 1129 14 f., 16 ff. 1 Tim. 3. 6 1 liquet] lucet AB, licet E 2 talia]alia E 3 propria C 6 quia] quoniam C 9 ~ audire huius B 10 appellatur E 11 ἀτυφία] ACIA C 12 quodammodo A eam] eo D appell. > C circuitum A circ. + nominare C 13 aliqu. + quis C sed — dejicit] de se ipso dicit C 15 ~ cepit ab inflat. B coepit] cecidit (aus cepit corr.) C atque] et BC 17 inflatus] elatus E ~ incidat in judicimn AE 20 me inquit > ABE 59, 1–8, Χ 59, 16–60,5 ak[K (ἀνεπ.) Κ1 (Ἰσιδ.) Κ2 (Ἰσιδ.)] Ρ5Q1 (Ἰσιδ. Ὠριγ.) SY*x 59, 16–60, 11 d 59, 16–60, 2 p[P*P3 τοῦ αὐτοῦ ἀνεπ.) Ρ4 (τοῦ αὐτοῦ: Ὠριγ.)] L Q*U τοῦ αὐτοῦ: ἐξ ἀνεπιγρ.) Χ (ἐξ ἀνεπ.) π* 16 — 20 nur k 20 Τίς] ἢ τὸ ἐπέβλεψεν ἀντὶ τοῦ Χ Τίς — 21 ἔργον > aSY 21 γὰρ > kX φησιν ἐγὼ k, ἐγώ φησιν Χ τοσοῦτον] τοῦτο τὸ d 22 αὐτὸς] Κοὶ a > S ἐπέβλεψέ + φησιν ἐπ' ἐμὲ aS δέ φησιν β) οὐκ] οὐδὲ γὰρ aS 22/23 προσεδόκ. + τοῦτο a 23 γὰρ>aS 23/24 ἤμην καὶ ἀπερρ.] οὖσα καὶ ἀναξία aS κοὶ > kpUY 23/24 καὶ ἀπερριμ. > Χ] ἀπορημένη (!) U 24 ἀπερρ. + ἀντὶ ἀνδρὸς ἐπέρχεταί μοι πνεῦμα ἅγιον dPQQ1 καὶ — p. 60, 2 ἕλκομαι > α καὶ νῦν > dQ ἀπὸ γῆς > DSU 24 — p. 60, 1 ~ εἰς οὐρ. ἀπὸ γῆς a εἰς οὐρανοὺς S, ἐν οὐρανοῖς Q1 dicent omnes gemeratopmes< simpliciter intellegam >omnes super credentibus illud intcrpretor. Si autem altius aliquid fuero perscrutatus, animadvertam, quanti profectus sit dicere: >quia fecit mihi qui potens est< ; quoniam omnis qui se humiliat, , tur< autem Deus humilitatem< beataeMariae, >fecot< illi magna is, qui est, et sanctum nomen ejus. Et misericordia ejus generationes rationes Dei non in unam generationem, nec in duas, neque in tres, sed nec in quinque, verum in οὐρανὸν μεταβαίνω καὶ εἰς ἄῤῥητον οἰκονομίαν ἕλκομαι. > Ἴδοὺ ἀπὸ τοῦ νῦν μακαριοῦσί με<, >πᾶσαι αἱ γενεαί(· δηλονότι αἱ πιστευόντων, οὐ δὺ μόνη ἡ Ἑλισάβετ. Οὐκ ἀπὸ γλώττης δὲ λέγει, ὅτι μακαρισθήσεται, ἀλλὰ τοῦ ἁγίου πνεύματος ἐπελθόντος αὐτῇ· προέλαβεν οὖν ἡ προφητεία, ἠλήθευσε δὲ ἡ ἔκβασις τοῦ λόγου. Ποῖα γὰρ γενεὰ ἐξ ἐκείνου τὴν μαρίαν οὐ μακαρίζει; 9 Luk. U. 11 1 dicunt De 2 intelligatur AE, intelligamus C 5 scnitatus De 5/6 anima advertam E 7 mihi > B 8~est potens De > De 9 hum., exalt.] exaltat, humiliabitur C 10 Deus] BCE in > B 12 illi > C is > De 16 Dei] Domini C 16 una generatione AE 17 nec] neque AC ini > AE in2 > ABE 18 nec (in ) + quatuor vel > 60, 210 -Titus Bostr.) X 60, 2 — 5 pLU τοῦ αὐτοῦ: ἀνεπ.) λν 60, 10 Ποῖα— 11 1 μεταβαίνω] ἀναβαίνω Q1 καὶ εἰς > aS καὶ — 2 ἔλκ. > Υ 2 ελκ.] >σα< ?) S, ἐκπληροῦσα a ἔλκομαι + διὰ τοῦτο, ὅτι ἐπὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτοῦ dPP1Q Ἰδοὺ γὰρ > C Ἰδοὺ 3 νῦν nur dkC Ἰδοὺ] Εἶτά φησιν· ἰδοὺ d Ἰδοὺ — 4 γεν. > pU Ἰδοὺ — 5 Ἐλισ.] ἀλλὰ γὰρ καὶ πᾶσαι τῶν πιστευόντων μακαριοῦσί με γενεαί Q1, καὶ οὐχὶ σὺ μόνη ἡ (> Αα) Ἐλισάβετ, ἀλλὰ καὶ πᾶσαι πάντων β) τῶν όντων μακαριοῦσί με ( + πᾶσαι β) αἱ γενεαί aS τι ὅτι παρθένος οὖσα συνέλαβον S 3 > dkCPS λ τι 5 οὐ — Ἐλισ.C τι ἀλλὰ C 4 at > Ρλ 5 Ἐλισάβετ > d δῆλον ὅτι CP2U 5 πιστ. + γενεαί U οὐ — Ἐλισ. > pLU λν σὺ + δὲ pUA μόνη] μόνον p7. ἡ Ἐλισάβετ > k οὐ — Ἐλισ. schon 60, 3 C > Q1 6 Οὐκ] καὶ > d) ἑαυτὴν μακαρίζει οὐκ dQ δὲ — 17 μακαρ.] λαλοῦσα dQ 8 προέλ. — 10 λόγου nach 11 μακαρίζει dQ 11 μακαρίζει τι ἀπειρόγαμον μὲν κατὰ ἄνδρα, θεοτόκον δὲ κατὰ πνεῦμα· καὶ τι 8 προέλ. — 10 λόγου dQ οὖν] μὲν dQ) sempiternum extenditui a generatione in generationem<. eum fecit virtutem in brachio suo,. Licet infirmus ad Dominum accesseris, si timueris eum, audire poteris repromissionem, quam tibi ob timorem suum Dominus pollicetur. Quae est ista repromissio ? >Timentibus<, inquit, se fecit virtutem<. sive imperium potestas est regia. Etenim κρότος, quod nos >imperium< possumus appellare, ab eo dicitur, quod imperet, sive sub se universa contineat. Si ergo timueris Dominum, dat tibi forti tudinem sive imperium, dat regnum, ut factus sub >rege regum< possideas regnum Christo Jesu : cui est gloria et imperium in saecula saeculorum. Amen. | >Ἐποίησε δὲ κράτος κτἑξ<, τῆς τοῦ θεοῦ χειρός, οὐκ ἀνθρώπου τὸ ἔργον· καὶ βραχίων τοῦ πατρὸς ὁ υἱὸς κατὰ τό· ἐλυτρώσω ἐν τῷ βραχίονί σου τὸν λαόν . Ἐνταῦθακαὶπρὸς τὸν >κατὰ Ἰσραὴλ< ἁρμόζει· πολλαὶ γὰρ ἐξ τῶν μυριάδες πιστεύσασαι τῷ κυρίῳ ἐσώθησαν· δύναται δὲ καὶ πρὸς τὸν νοητὸν ’ Ισραὴλ νοηθῆναι, τὸν ἐν τῷ νοΐ ὁρῶντα θεόν — τοῦτο γὰρ >Ἰσραὴλ< ἑρμηνεύεται — , οἵτινές ἐσμεν οἱ ἐξ ἐθνῶν πιστεύσαντες. Ι 6f.gr.Ps. 76(77), 16 9f.gr. 1 Kor. 10, 18 14 gr. vgl. Orig. Hom. in Num. ll,4(S.83,21Baehrens); Wutz, Onom.sacr.21 18 Apok. 19, 16; Matth.3,2u.ö. 1 a — 2 gen.] a generationibus in generationem BC, in generationes generationum De 3 eum AC] potentiam eius De, enim BE virtutem] potentiam C 5 Domin.] Deum CE 6 audire pot.] mereberis audire C, audis A, audieris B, audire E 6 repromiss.] promissionem CD, permissionem BE 8 Dominus] Deus B pollicetur] repreomittit A Quae — 9 Timent.] ista reprom. timentibus B est > 10 inquit > AE ~ se inquit C facit B 12 quod nos > 16 Dominum] Deum A tibi > C 18/19 in Christo] Christi Explicit omeha VIII. AC 61, 3 — 7 ἀνεπιγρ.) Ρ3 ἀνεπιγρ.)] Q*Q1 ἄλλως) ἐν βραχ. — φύντα λόγον) + 61, 3 — 7 + ὑπερηφ. κτλ Χ 61, 9 — 16 aQ*Q1 m (in e. Kyr. Schol., mit dessen Anfang es im Widerspruche steht) 3/4 Ἐποίησε δέ κράτος κτἐξ nur a ἐπειδὴ > X 4 τοῦ θεοῦ] aX + φησι Χ 5 καὶ + γὰρ a καὶ — 7 σου > pX 6 ὡς καὶ A 7 τῷ > β τῶ λαῷ Q1 σου + δι’ αὐτοῦ οὖν εἰργάσατο καὶ τρόπαιον ἔστησε, κατὰ τῶν πάλαι τυραννούντων νοητῶν ἐχθρῶν (+ Kyrill) a 9 ’ Ενταῦθa] δύναται δὲ m 9 Ἐντ. — 10 ἀρμ.] Τὸ δέ· ἀντελάβετο Ἰσραὴλ παιδὸς δύναται μὲν καὶ πρὸς τὸν κατὰ σάρκα Ἰσραήλ< ( 1 Kor. 10, 18) τοῦτο ἁρμόσαι a παιδὸς > α0 10 Ἰοραὴλ + τοῦτο Q1 10 Q1 ἁρμ.] τοῦτο ἁρμόσαι m 10/11 ~ μυρ. ἐξ αὐτ. Aa 11 πιστ. — 12 ἐσώθ.] ἐπίουρον τῷ χριστῷ mQQ1 τῷ > m) κυρίω̣ 12 ἐσώθ. ἑνώθησαν α τὸν] τὸ Q δύναται — 16 πιστεύσ. > m 13 νοηθῆναι > a τὸν — 16 πιστεύσ. > QQ1 15 ἐσμεν] εἰσιν β οἱ > α ἐξ] ἐκ τῶν β